Možná přijde i kouzelník

s odstupem jsem viděl dva díly...Silvestr 85 a Vánoce 86...druhý je o něco slabší, má pomalejší tempo a trochu víc tlačí na pilu při klasických hudebních číslech...ale ten první............když člověk vidí v různých archívních pořadech osekané samostatné skeče, tak se možná baví, ale je připravený o celek, kontext...ten pořad se vymykal právě tou komplexností pojetí, celkovou anarchičností zapojenou nejen do dílčích scének, které byly oddělené od "vážných" hudebních vystoupení, ale do širšího rámce...humor průrustal do celkové výstavby pořadu, od základního scénáře, po střihovou skladbu...na velké ploše se tu často uplnatňoval princip gagu ( baba opakovaně hledá Fafejtu) nebo absurdně úsečných výstupů ( Otakar Brousek a poudačka o šroubku...) seřazených za sebe bez většího dramaturgického smyslu ( proto je to taková prdel :))...na svojí dobu neuvěřitelně živý, odvážný a dodnes v kontextu tuzemského televizního vysílání s máločím srovnatelný... (18.11.2011)

Tyhle estrády patřily za komára k vrcholu televizní zábavy, ale dnes už jsou považovány za pokleslý způsob humoru. Stačí se kouknout o Silvestru na nějakou novodobou verzi a uvidíte, jak moc je to už dnes přežité. Plně to hoví mé teorii, že humor se generaci od generace mění a co bylo směšné tehdy, není již směšné dnes (vyjma géniů - Charlie Chaplin, Vlasta Burian aj. - ale génius je vždycky nadčasový). Estrádní křepčení v Kouzelníkovi bylo samo o sobě dost pokleslé už tehdy, mnohdy připomínalo neblaze proslulý Ein Kessel Buntes, ale z nedostatku skutečně kvalitní zábavy to tehdá byla jako největší pecka. A možná taky proto, že se tam občas objevil skutečně nadaný komik (třeba Jiří Wimmer). Anebo proto, že jsme národ buranů a pořád máme radost, že do vsi zavítal cirkus, kde se budou šašci kopat do zadku. Čas trhnul oponou a není jistě pouhá náhoda, že Kaiser s Lábusem se už po roce 89 jako komici neuchytili a Jiří Korn začal provozovat ta nepojmenovatelná zvěrstva, aby se uživil. (04.08.2011)

Moji nejoblínější herci a komici z 80, ale i z 90.let Jiří Lábus a Oldřich Kaiser a jejich nezapomenutelné scénky doplňované hudebním doprovodem často parodicky na aktuální písně té doby. V 90.letech jsem ještě poslouchal na rádiu Golem jejich nekonečný seriál Rodinka aneb Byli jsme a budem o rodině Tlučhořových s nezapomenutelným trochu úchylným básníkem Mirko Hýlem. Za mě 100% (11.01.2021)

Společně se Silvestry Vladimíra Menšíka vrchol socialistické zábavní tvorby u nás. A když říkám vrchol, myslím to v dobrém. Ještě dodnes se bavíme scénkami, jako Čulibrk, Gumičky, Hodina dějepisu v roce.... či Výuka maďarštiny a skvělá recitovaná Ostrava. Ne náhodou tyhle scénky sledují i dnes lidé na YouTube jako šílení. (01.06.2012)

Režijní počiny Zdeňka Podskalského s sebou nesly tíhu tehdejšího režimu, kde byla ale cítit, že "když už to stojí za houby, proč si to trochu nezpříjemnit"? Uměl se držet "pomyslných" hranic cenzury a obvykle se mu podařilo proklouznout nenápadně i na "druhý břeh" [všimnou si všímavější]. Navíc Lábus, hanušová a Kaiser byli výteční. Tohle byla tehdejší zábava a baví se u toho i dnešní divák! (21.02.2007)