Presque Rien
Come Undone
Režie:
Sébastien LifshitzKamera:
Pascal PoucetHrají:
Jérémie Elkaïm, Stéphane Rideau, Dominique Reymond, Marie Matheron, Eric Savin, Violeta Ferrer, Robert Darmel, Marie-Claire DurandVOD (1)
Obsahy(1)
Presque Rien je mladý, nezávislý film francouzského režiséra Sébastiena Lifshitze, který bez velkých filmařských póz, poměrně civilně a chvílemi až naturalisticky snímá okamžiky vzplanutí mezi dvěma muži. Hlavním hrdinou filmu je osmnáctiletý Mathieu, který přijíždí do Brittany na prázdniny a na pláži potkává stejně starého Cédrica. Po chvílích nejistoty se oba sblíží a prožijí spolu léto se vším pozitivním i negativním, co první velká láska dokáže přinést. Že to nemusí být vždycky procházka růžovým sadem, o tom svědčí i to, jak nevesele celý snímek končí. Působivou atmosféru filmu podtrhuje i melancholicá hudba Perryho Blakea. (anniehall)
(více)Recenze (11)
Ano, musím se přidat k ostatním a podtrhnout, pochválit a vyzdvihnout, že se ve filmu neřeší emoce spojené s coming outem, ale řeší se hlavně vztah dvou mladých kluků, bez zbytečných sociálních stereotypů a klišé (to že jsou tam nahé scény, to považuju v rámci nezávislé filmové produkce za jeden z výrazových prostředků). Jako upřímně, žádná velká filmařina to není, ale na velkofilm si to ani nehraje a mně ta komornost vyloženě vyhovovala. ()
4,5* Jeden z mála filmů, který se věnuje vzájemnému citovému vzplanutí dvou mladých mužů, aniž by nějak výrazně řešil postoj okolní společnosti k ústřední dvojici. Režisérovi tohoto intimního, komorního a lehce posmutnělého filmu šlo o zachycení těch pár okamžiků, kdy je člověk skutečně štasný a žije svůj život pro toho druhého. Že ty okamžiky jsou nestálé a prchavé, a že všechno jednou končí, je hořká pravda. Ale pořád pro ně stojí za to žít. Pan Lifshitz natočil civilní, lehce dojemný a citlivý snímek, ve kterém se nesnaží dokazovat, že homosexuálové mají právo na život, ale ve kterém homosexuálové konečně žijí svůj obyčejně neobyčejný život, jako součást společnosti. Za zmínku také stojí velmi uvěřitelný herecký výkon Jérémie Elkaima v titulní roli Mathieua. Snímek se dostal do oficiálního výběru filmového festivalu v Cannes - 2000. ()
Prekvapivo komorný, intímny a uveriteľný film, kde sa namiesto homosexuality rieši identita a láska a necháva miesto na donterpretáciu večných otázok... Typicky francúzske atmosferické stvárnenie a pomalé plynutie, kedy sa deje nič a všetko s výborným J. Elkaimom nešokuje a teší svojou "obyčajnosťou". ()
Tento snímek byl natočen snad hlavně proto, aby šokoval.. Je to neotesané, hrubé, syrové. Bez zbytečných řečí se postupuje kupředu po dějové linii. Žádná přírodní panoramata a dojemné záběry. Tady jde prostě jen o 2 postavy. Nebylo to nejhorší, ale hercům jsem nevěřila ani vzájemnou přitažlivost, natož pak lásku, která tam z jedné strany údajně měla být. ()
Mně osobně přišlo sympatické, že se film obešel bez rodinných a jiných krizí, vyvolaných coming-outem jedné z hlavních postav, a dramatická linka se posunula k tomu hlavnímu, samotnému vztahu. Vyznění velice dobře našlápnutého snímku ale mírně shazuje časová rovina „po“, kdy sice vidíme činy, ale ne důvody. Třeba je neznal ani sám Mathieu. Takový je život...71% ()
Reklama