Rychlochůze

Jak já zbožňuju, když mě nějaký film úplně odrovná... :')) Omlouvám se za moje emocionální výlevy, ale někdy se prostě nedokážu vyjádřit jinak, než od srdce (a tehdy to nemá nic společného s mojí jinak jistě zcela vyspělou myslí). Přesto, že konec filmu dává šanci pro docela optimistický nový začátek (protože upřímně, po takové studené sprše, jakou Kapgang rozhodně je, bych už asi ani nic jiného nesnesla), celý film jsem se měla tendenci utěšovat, že takhle složité by to v reálném životě měl jen málokdo. Prostě mi přišlo, jakoby celý film byl o tom, kolik toho může jeden člověk emočně snést. Smrtí Martinovy matky vychází na povrch nové stránky jeho nejbližších a on je tak nucen předčasně dospívat. Být rozhodný a nést novou zodpovědnost, která by na něm v danou dobu ještě být neměla. V tu samou dobu si taky prochází, spíš než objevováním vlastní sexuality, prvními láskami, které jsou právě zoufale nerozhodné. Ale možná právě tyto velké a menší tragedie v Martinově životě, jeho vnitřní boj, zformují novou sílu, jejíž záblesk můžeme vidět na konci filmu. Všechno je ještě otevřené. Uff. (06.04.2015)

Sigmund Freud by mal určite radosť a s autorom námetu by si určite sadli do noty. Ja osobne však k základnej premise filmu mám zopár výhrad a tak až taká nadšená nie som. Ono by to bolo OK ak by udalosti, ktoré sa diali po smrti Martinovej matky boli prezetované ako jednotlivý prípad (aj takýto sme...), lenže ono sa to tam nejak príliš generalizovalo, že veď takto je to normálne...no ja si to nemyslím. Nemyslím tým na Martinove konanie to bolo vzhľadom k veku pekne vystihnuté. Napríklad scénka u Pelliho v byte bola skvostná (samozrejme aj vďaka prítomnosti Davida Dencika) :-). Skôr konanie viacerých dospelých mi prišlo trochu "mimo". Obzvlášť ak si uvedomím, že toto všetko vytvára v hlave mladíka budúci obraz o sexualite, o ženách, ale aj o mužoch. Prišlo mi to, akoby film opisoval akúsi bežnú "normu" správnia s čím sa jednoducho nestotožňujem. Ale samozrejme toto všetko je len moje osobné vnímanie a niekomu inému sa to páčiť môže. Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (26.10.2015)

Film, který na mne výrazně zapůsobil silou příběhu, jedinečnými filmařskými záběry i vynikajícími hereckými výkony. Mnoho psychologů zabývajících se dospíváním vyjádřilo, že v době puberty se chlapec často nejprve zamiluje do svého přítele a teprve později do dívky. Tento film tuto skutečnost jen potvrdil, neboť první tělesný láskyplný vztah prožije hlavní hrdina Martin (Villads Boye) právě se svým nejlepším přítelem Kimem (Frederik Winther Rasmussen), kterého má stejně rád jako svoji kamarádku Kristýnu, od níž by již ale také chtěl něco víc, než jen kamarádství. O ni ale stejně tak stojí i Kim, s čímž se před svým přítelem netají. Film je svérázně s bravůrou nasnímán a má svůj osobitý severský styl, který je ale v tomto díle pochopitelný. Je bezesporu přínosem pro pochopení světa dospívajících i jejich často velice křehkých vztahů. Je i o tom, jak zůstat sám sebou a nepodlehnout názoru jiných. Film byl natočen podle autobiografického románu Mortena Kirkskova, odtud určitě jeho bezprostřednost a navíc se režie ujal skvělý dánský režisér N.A. Oplev, jehož film "Jednou budem dál"(2006) posbíral mnoho cen a též byl sondou do duše dospívajícího chlapce. Shrnuto a podtrženo - skvělý film dánské kinematografie a já mu dávám plný počet hvězdiček.(Dodatek 10.2.2018 - Až třetina chlapců v pubertě se se svým nejlepším kamarádem oddá tělesným dotykům a něžnostem, včetně vzájemné ipsace a přesto nejsou "homosexuály", jak se dnes moderně a zcela úchylně tvrdí, což špiní ryzost upřímného přátelství, je potřeba se přes to přenést!) (27.11.2015)

Tady nejsou úchyláci nejenom dospělí, ale i děti. A Niels Arden Oplev se tenhle mezisvět mezi realitou a nějakým na první pohled nenápadným dánským maloměstem, snaží odvyprávět a přitom se z toho nezbláznit. Já vážně nad některými sexuálními názory kroutil hlavou. Třeba když táta synovi vysvětloval, že i když mu máma umřela, tak si občas potřebuje někam štrejchnout. Přitom kluk měl v tom momentu už takový zkušenosti, že by táta nestačil zírat. Rychlochůze je dost divná, těžce osobní a některé scény by klidně mohla vynechat. Jinak ale nemůžu říct, že třeba závěr by mě nezaujal. Nebejt některých momentů v příběhu, tak se jedná o vcelku solidní depkoidní Skandinávii s pozitivním nádechem. Na druhou stranu tenhle film místy solidně šokoval a tudíž potvrdil to, co Skandinávie také umí. (18.08.2015)

Citlivý, ale ne ubrečený, odvážný, ale ne vulgární a hlavně pravdivý a moudrý film o dospívání aneb Chlap to potřebuje ve smutku i v radosti. 1) Dospívání vyžaduje empatii a porozumění. 53letý režisér Niels Arden Oplev dokázal precizně pojatými vteřinovými detaily vyjádřit to, k čemu by dobrý spisovatel potřeboval několik stránek textu._____ 2) Sportovní nebo také závodní chůze (občas nazývaná pod neblahým vlivem angličtiny rychlochůze) pěkně symbolizuje Martinovo a Kimovo potýkání se s životem na přechodu z dětství do dospělosti. Rovněž konfirmace (obdoba katolické svátosti biřmování) podtrhuje nenávratnost nadcházejících událostí._____ 3) Spoiler. Homosexuální fáze dospívání u Martina splývá s uvědomováním si vlastní sexuality. Je nejasné, co se z toho vyklube. Nejpravděpodobněji bude Martin žít klasický heterosexuální život s občasným homosexuálním úletem, pokud vůbec. Kimovo chování už dnes předznamenává jeho budoucí pravděpodobnou homosexuální orientaci. Ale nic není dané, cesty Boží jsou nevyzpytatelné a další vývoj obou chlapců je ve hvězdách._____ 4) 14letý Villads Bøye (hlavní postava Martin) podal ve svém debutu neobyčejně přesvědčivý výkon. Ani 15letý herecky trochu zkušenější Frederik Winther Rasmussen (Martinův přítel Kim) nebyl špatný. Na oba se těším v dalších filmech. (21.08.2015)