Oni žijí!

Matrix analogového věku. Je to velmi jednoznačný, přímočarý snímek bez jakýchkoliv kudrlinek, ale dobře se na to kouká. Celý film má jedinou vadu. Roddy Pipera v hlavní roli. Větší poleno už jsem dlouho neviděl. Převeliká škoda, že zde místo něj neúčinkoval Kurt Rusell nebo třeba Arnold Schwarzenegger. Keanu Reeves také není žádný pan herec, ale k roli Nea v Matrixu to dokonale sedne. Jenže tady je to prostě jen nezvládnuté toporné herectví. Jinak se mi tento nenápadný film dost zamlouval. Je zajímavé, jakým způsobem pak zde klíčový motiv slunečních brýlí využili Wachowští v Matrixu. Všimli jste si, kdo je tam nosí? Pouze ti lidé, kteří vědí, že Matrix je konstrukt. A ještě jeden zajímavý detail je někdy na 25. minutě (odhadem) promluva jednoho hrdiny, který si stěžuje na to, jak lidé začínají před koncem století bláznit (a to byl teprve rok 1988!). Své o tom ví James Cameron a Kathryn Bigelow, kteří svůj film Strange Days z roku 1995 z téhož důvodu (lidé skutečně začínali bláznit) zasadili do posledního dne roku 1999. (13.06.2010)

Zdegenerování současnou popkulturou, která nám ukazuje příběhy o tom, jak skromný sedlák k velké pravdě přišel a porazil ji pak fikaně jejími vlastními prostředky, můžeme mít pocit, že They Live jsou vlastně typická oběť osmdesátkového primitivismu, kde se pravdy domůžeš ideálně pěstí, loktem či rovnou brokovnicí. Přitom Carpenter zde alespoň nemaskuje nijak, že se k řešení problému zkrátka dostal nasvalený nádeník, který večer nečte Nietzscheho, nýbrž Hustlera a Guns & Ammo. Prostředky, kterými se pak domáhá satisfakce tomu jednoduše odpovídají. A navíc Carpošovi v osmdesátkách ty mačo střílečky a mlátičky strašně šly, takže se na to dívá jedna radost. (29.03.2020)

Taková odlehčená paranoia. Odehrává se to v orwellovském světě, kde všechny důležité posty mají v rukou hnusní ufoni (ale vypadají jako lidi a jdou poznat jen se spešl slunečními brýlemi) ale má to totálně osmdesátkovou atmosféru. Chlapáckej Roddy Piper tam trousí hlášky jako "I came here to kick ass and chew bubble gum. And I'm all out of bubble gum" načež začne krosit ufony brokárnou. A vždycky, když je tam nějakej vážnej nebo tragickej moment, tak přijde vtípek, co to odlehčí. Takhle to zní super, ale ono se tam vlastně skoro nic neděje. Hlavní hrdina se poflakuje po městě a pak se čirou náhodou přidá k odboji. A ještě se popere s Keithem Davidem v gigadlouhý rvačce, která ne a ne skončit. A finální scéna je fakt dokonalá. Opravdu jsem se upřímně zagebil. (06.10.2013)

Ten riedky námet by ledva vystačil na polhodinovú filmovú poviedku, celovečerná stopáž je viditeľne prepálená. Kvôli obmedzenému rozpočtu je tu preto kvantum vaty a minimum efektov (a žiaden záber na mimozemskú planétu). Jediné čo ostáva je sympaticky priblblý dej, atmosféra 80tych rokov a aj 50tych v čiernobielych scénach. A výnimočne Carpimu nevyšiel ani soundtrack. Skoro celý čas hrá jedna nudná téma ako z hociktorého 80s filmu. (17.06.2016)

Carpenterův pohled na vesmírnou invazi trochu jinak. Na tehdejší dobu možná slušné, nicméně v dnešní době více než děravá základní premisa, vadí hlavně hodně toporné výkony hlavních hrdinů, nudný děj a celkově tak nějak vše okolo. Jediné, co zanechá dojem, jsou dvě ultrasuché hlášky za celý film. Aneb "Přišel jsem si sem zažvejkat a nakopat vám prdel. A zrovna mi došla žvejka." (09.02.2012)