Oni žijí!

Taky si tuhle Carpenterovu scifi lahůdku pamatuju již z dětství. Dodnes si dobře vzpomínám, že jsem chtěl taky podobné brýle, ale chtěl jsem v nich vidět něco trošku jiného než hnusné emzáky. Co to vám raději neprozradím, nebo byste mě měli za úchyla :D - V dnešní době bychom v té „špíně“ společnosti viděli spíš vyžrané prasata, které nám diktují, jak můžeme žít. Každopádně tvůrčí myšlenka neměla chybu, stejně jako první použití brýlí v obchoďáku. Potom jsem se však už bavil spíš jen u akčních scén, při kterých měla atmosféra alespoň nějaké grády. V některých pasážích filmu tomu totiž začala docházet šťáva a já se začal tak trochu nudit. Když jsem to dneska viděl po dlouhé době, už mě to tolik neokouzlilo jako kdysi, ale i tak to vidím na lepší průměr. 60% (06.06.2013)

Tahle satira, či snad alegorie, mohla opravdu fungovat jen knižně. Na plátně totiž démonický černoch v růžovém tílku spolu s vikingským ideálem krásy působí více než komicky. Stejně je na tom i všudypřítomný apel, čti výkřik, o zrůdnosti konzumní společnosti. Jedinou záchranou tak je, že drtivá většina scén balancuje na hraně sebeparodie. Archaické pojetí jen umocňuje černobílý materiál a kecy o komunistické invazi, které jakoby vypadly z lusku jež uchvacuje lidská těla. Ovšem už jen pro dokonale absurdní dialogy a tvrďácké hlášky se tenhle paskvil vyplatí zhlédnout. Krásná vzpomínka na demenci osmdesátek, MTV a atrofickou éru. Alkohol doporučen ve větší míře. (31.05.2006)

"Přišel jsem si sem zažvejkat a nakopat vám prdel. A došla mi žvejkačka." Co tím chtěl básník Carpenter říci? Měla to být kritika zaslepené společnosti, která by měla otevřít oči (v tomto případě nasadit sluneční brýle) a postavit se tomu, jak s ní média manipulují, nebo to mělo být akční béčko? Zřejmě od všeho něco, jenže ono se to navzájem hrozně tluče. Nejvíce je to vidět v momentě, kdy má Carpenter potřebu zastavit příběh na dobrých pět minut a nechat dva wrestlery bezdůvodně se navzájem mlátit a když si člověk uvědomí, že zřejmě právě kvůli této scéně byli zápasníci (jinak nic moc herci) do filmu obsazeni a zároveň si uvědomí, jak je zbytečná, hloupá, špatně natočená a ještě mnohem hůře ozvučená, tak se vytrácejí i poslední dobré dojmy, které tento film mohl zanechat. A je to obrovská škoda. Protože dobrých filmů o lidstvu, se kterým je nevědomky manipulováno mimozemskou civilizací, je jako šafránu. A ještě více to mrzí v případě Jsou mezi námi, protože třeba scény s brýlemi mají velice působivou atmosféru. (11.07.2012)

Další perla B-žánru od velmistra Carpentera, kterou bych býval trestuhodně minul, kdybych se nevrtal v jeho filmografii (díky, ČSFD). Kulervoucí směs paranoidní sci-fi, osmdesátkově přímočarého akčňáku, sociálněkritického dramatu, humanistické agitky, z jistého úhlu pohledu takový trochu bizarnější mladší příbuzný jistých děl Orwella, Huxleyho, nebo Bradburyho, okořeněný navíc dvojitou porcí nadsázky a podbarvený skvělou "carpenterovskou" hudbou. A jako bonus jeden z nejlepších, nejdelších a nejvtipnějších pěstně-nožně-hlavičkových duelů, jaký jsem kdy viděl. +80%. (13.06.2017)

Taková odlehčená paranoia. Odehrává se to v orwellovském světě, kde všechny důležité posty mají v rukou hnusní ufoni (ale vypadají jako lidi a jdou poznat jen se spešl slunečními brýlemi) ale má to totálně osmdesátkovou atmosféru. Chlapáckej Roddy Piper tam trousí hlášky jako "I came here to kick ass and chew bubble gum. And I'm all out of bubble gum" načež začne krosit ufony brokárnou. A vždycky, když je tam nějakej vážnej nebo tragickej moment, tak přijde vtípek, co to odlehčí. Takhle to zní super, ale ono se tam vlastně skoro nic neděje. Hlavní hrdina se poflakuje po městě a pak se čirou náhodou přidá k odboji. A ještě se popere s Keithem Davidem v gigadlouhý rvačce, která ne a ne skončit. A finální scéna je fakt dokonalá. Opravdu jsem se upřímně zagebil. (06.10.2013)