Pomáda

"That's cool baby, you know how it is, rockin' and rollin' and what not." Nestárnoucí klasika s úžasnou, a ještě jednou - úžasnou hudbou. Podpořená koňskou dávkou humoru v odlehčeně pozitivní kulise padesátých let; jež jsou lehce šmrncnuty náladou let sedmdesátých, v nichž se film točil. No a samozřejmě Danny Zuko a Sandy Olsen... pro mně jeden z nejmilovanějších párů filmové historie. (10.03.2011)

Smířím-li se s tím, že maturanty hrají třicetiletí a téměř třicetiletí herci, a že scénář není z těch nejduchaplnějších, zbývají už pak jen samé superlativy. Skvělé písničky, které jsou i po více než třiceti letech stále stejně svěží, chytlavé a vskutku hitové, plno nezapomenutelných tanečních momentů, spousta humorných situací a vtípků, skvěle navozená dobová atmosféra, dokonale obsazené role (a to nejen pokud jde o Travoltu a Olivii), neuvěřitelně pozitivní náboj. Zkrátka, po právu jeden z nejúspěšnějších a nejlepších muzikálů, klasika, na které vyrostla celá generace. A možná ne jedna. (09.04.2011)

Dle mého názoru nejlepší filmový muzikál všech dob. Pěkná atmosféra padesátých / šedesátých let se vší tou hudbou, auty, koženými bundami a pomádou. John Travolta i Olivia Newton-John hrají a zpívají opravdu skvěle a přiznám se, že si občas brouknu i nějakou tu jejich melodii. Velice fajnový snímek, na který se vždycky moc rád kouknu. Rozhodně jeden z těch nejzábavnějších muzikálů. (15.06.2011)

Asi jeden z nejlepších muzikálů (nehororových) který jsem měl tu možnost vidět. Já totiž na tohle moc nejsem, ale v mládí to byla povinnost. Kdo neviděl Pomádu, jakoby ani nebyl. Já se na to stejně vždycky díval hlavně kvůli Olivii Newton-John, která byla prostě k sežrání a pak kvůli té pasáži, kdy Danny Zucco chce být sportovcem (atletem) a moc mu ty disciplíny nejdou. Hudba byla slušná, taneční kreace všech zúčastněných a hlavně Travolty taky OK, ale to šlo většinou tak trochu mimo mou maličkost… (20.04.2018)

Muzikály nie sú moja srdcovka, ale ak sa nejaký vydarí, tak je to samozrejme rovnako dobrý film, ako dobrá dráma alebo dobrý horor. A Pomáda sa vydarila. Prvý raz som ju videl až v roku 2007, potom som si ju zopakoval po menšej prestávke v roku 2019 a hoci to nie je môj najobľúbnenejší film života (a nikdy nebude), faktom je, že je to veselý, optimistický, utrsaný a zábavný film s fantastickým hereckým obsadenému, ktorému prirodzene najviac dominujú Travolta s Newton-John, ale výborní sú všetci (a že ich je, okolo každého z nich sa združuje skupina priateľov rozdelených podľa pohlavia). Mnohé pesničky ma nebavili, ale minimálne jedna z prvých a jedna z posledných sú geniálne a bez debaty kultové. Poteší, že hoci od vzniku ubehli desaťročia, stále niektoré vtipné scény nezostarli a zostali rozkošnými a milými (Dannyho bez debaty strašné pokusy o športovú kariéru alebo bleskovo sa šíriaca správa o tehotenstve). Zároveň na vás z Pomády dýchne pocit bezstarostnej (a je smutné, že niektoré veci z našej minulosti sa už nikdy nevrátia) doby amerických 60. rokov. Ktoré v skutočnosti vôbec bezstarostné neboli, ale vďaka filmom, ako je tento, máte pocit, že boli. (25.08.2007)