Pomáda

Muzikály nie sú moja srdcovka, ale ak sa nejaký vydarí, tak je to samozrejme rovnako dobrý film, ako dobrá dráma alebo dobrý horor. A Pomáda sa vydarila. Prvý raz som ju videl až v roku 2007, potom som si ju zopakoval po menšej prestávke v roku 2019 a hoci to nie je môj najobľúbnenejší film života (a nikdy nebude), faktom je, že je to veselý, optimistický, utrsaný a zábavný film s fantastickým hereckým obsadenému, ktorému prirodzene najviac dominujú Travolta s Newton-John, ale výborní sú všetci (a že ich je, okolo každého z nich sa združuje skupina priateľov rozdelených podľa pohlavia). Mnohé pesničky ma nebavili, ale minimálne jedna z prvých a jedna z posledných sú geniálne a bez debaty kultové. Poteší, že hoci od vzniku ubehli desaťročia, stále niektoré vtipné scény nezostarli a zostali rozkošnými a milými (Dannyho bez debaty strašné pokusy o športovú kariéru alebo bleskovo sa šíriaca správa o tehotenstve). Zároveň na vás z Pomády dýchne pocit bezstarostnej (a je smutné, že niektoré veci z našej minulosti sa už nikdy nevrátia) doby amerických 60. rokov. Ktoré v skutočnosti vôbec bezstarostné neboli, ale vďaka filmom, ako je tento, máte pocit, že boli. (25.08.2007)

Nemám příliš rád Travoltu a nemám rád ani tu skvělou studentskou americkou mládež, ze které koncekonců výdycky vzejde nová generace dokonalých Američanů - tedy nemohu mít příliš rád ani Pomádu. Asi je to spíše otázka vkusu než hodnocení kvalit filmu, ale jedné z repríz TV Nova vděčím za to, že jsem si ho nekoupil. (16.06.2012)

Když se blbka srazí s blbcem ono to prostě musí bolet. Až kýčovitý příběh s tuctovými a ještě kýčovitějšími čítankovými charaktery o přetvářce, která místo, aby člověka pozvedala (jak si daný člověk myslí), shazuje ho, ubližuje mu a snižuje před jím samotným. Jenže filmů o tom mohou točit kolik chtějí, člověk na to stejně přijde až později, až tomu odroste. Pobavilo mě, jak prakticky jediná postava, která se ve filmu nepřetvařuje a na nic si nehraje, je v podstatě sama sebou, je vykreslena jako postava komická. Nevím, jestli se mi více zvedal kufr z naivně nerealistické Sandy nebo z Dannyho s jeho nechutně komickou chůzí. A nebo ze samozřejmě nutného přeslazeně šťastného konce, protože, na rozdíl od reality, romantické filmy zpravidla končí šťastně - to jen v realitě by ze Sandy byla domácí puťka provdaná za nemastně-neslaného úředníčka, Danny by dělal v autodílně a z (úžasné) Betty Rizzo by byla mladá svobodná matka překračující hranici alkoholismu. Co tedy film přináší? Vždycky se mi líbila barevnost té doby, v níž se příběh odehrává (a samozřejmě ta auta), některé písničky jsou fajn (texty na tom jsou už hůře, ale uznávám, že se to do děje nějak vpasovat muselo) a i ta taneční čísla občas ujdou. A samozřejmě i tak pořád funguje ta možnost vypnout, jen se na necelé dvě hoďky zasnít a nechat se unášet na vlnách mladické bezstarostnosti. Je to prostě nechutný kýč, ale i na ten kýč se dá občas spočinout okem. Muzikály mi vůbec nic neříkají, tohle naštěstí ale docela dobře funguje i jako obyčejný film. (31.10.2013)

Pomádě jsem nikdy na chuť nepřišla. Možná proto, že jsem jako první viděla Horečku sobotní noci a ta mi sedla na první dobrou. V Pomádě mi vadí, že: středoškoláci mají očividně všichni nad třicet, scénář je primitivní až to bolí, pitvoření všech mě otravuje (ne, žánr muzikál nemusí být blbý. Vážně ne!), Olivia Newton- John s ofinkou je vyplesklá stará- mladá tuctovka bez jiskry. Je děsná, i když ji v závěru namastí šminkama... Dávám dvě hvězdičky za jednu píseň a za Travoltu. (10.12.2017)

Vypadnout ze své role frajírka a hvězdy party nebo rozvíjet svou prázdninovou lásku z pláže? Danny a Sandy. Znají je všichni. Stejně jako skladby, které se díky tomuhle kousku proslavily. Nejednou muzikály pomocí svého rámce dokázaly snáz proniknout tam, kam se někdy těžká dramata prodírala jen stěží. Pomáda určitě nemá ambice sdělit publiku něco zásadního, řeší maximálně milostné problémy mládeže nebo hrozbu těhotenství, ale pubertální slzy tekly tehdy, o deset let později, o dalších deset let později a divák si Pomádu pustí klidně i dnes. A vůbec to díky dokonale namíchaným ingrediencím ničemu nevadí. Nostalgie funguje, John Travolta je bourák par excellence, Olivia Newton-John zatraceně roztomilá, zápletky dietní, konflikty úsměvné. Našel by se půltucet dalších chyb, ale proč bychom to dělali? (09.08.2016)