Pomáda

Niekto dostal koncom 70tych rokov nápad natočiť muzikál zo strednej školy 50tych rokov. Už nejakú dobu dostávajú producenti "nápad" natočiť muzikál zo strednej školy súčasnosti, pretože v 70tych rokov mal nápad s natočením muzikálu zo strednej školy veľký úspech. To je rozdiel medzi tvorivosťou a kalkulom. Ten ďalší je v postavách, pretože tie pomádové sú sympatické, iskrí to medzi nimi a dodnes si nachádzajú ďalších sympatizantov. Mňa Pomáda zaujala ale práve tým, čím ma ostatné staré muzikály skôr odpudzujú, a to hudbou. Niekoľko nesmrteľných hitov a množstvo vydarených melodických piesní, ktoré som nepoznal a z ktorých jeden tie slávnejšie dokonca prekonal. Sólo Olivie z prvej polovice filmu. Pomáda je retro klasika na druhú, čiže pre dnešného diváka retro v retre. A stále to výborne funguje a nepôsobí smiešne. Pavel Trávniček je John Travolta rovnako, ako Filipovský Funes a Krampol Belmondo. (20.01.2013)

Nemám příliš rád Travoltu a nemám rád ani tu skvělou studentskou americkou mládež, ze které koncekonců výdycky vzejde nová generace dokonalých Američanů - tedy nemohu mít příliš rád ani Pomádu. Asi je to spíše otázka vkusu než hodnocení kvalit filmu, ale jedné z repríz TV Nova vděčím za to, že jsem si ho nekoupil. (16.06.2012)

Travoltova třetí sedmdesátková hitovka v řadě po Carrie a Horečce. Super písničky, sympatické postavy a (legračně přestárlí) herci, taneční inferno na plese a scéna automobilových závodů v odvodňovacím kanále. Můj nejoblíbenější muzikál, což je žánr, který fakt nemusím. Akorát bych vystřihl písničku Frenchy, ta se mi tam vždycky jevila zbytečná. (21.03.2018)

Když se blbka srazí s blbcem ono to prostě musí bolet. Až kýčovitý příběh s tuctovými a ještě kýčovitějšími čítankovými charaktery o přetvářce, která místo, aby člověka pozvedala (jak si daný člověk myslí), shazuje ho, ubližuje mu a snižuje před jím samotným. Jenže filmů o tom mohou točit kolik chtějí, člověk na to stejně přijde až později, až tomu odroste. Pobavilo mě, jak prakticky jediná postava, která se ve filmu nepřetvařuje a na nic si nehraje, je v podstatě sama sebou, je vykreslena jako postava komická. Nevím, jestli se mi více zvedal kufr z naivně nerealistické Sandy nebo z Dannyho s jeho nechutně komickou chůzí. A nebo ze samozřejmě nutného přeslazeně šťastného konce, protože, na rozdíl od reality, romantické filmy zpravidla končí šťastně - to jen v realitě by ze Sandy byla domácí puťka provdaná za nemastně-neslaného úředníčka, Danny by dělal v autodílně a z (úžasné) Betty Rizzo by byla mladá svobodná matka překračující hranici alkoholismu. Co tedy film přináší? Vždycky se mi líbila barevnost té doby, v níž se příběh odehrává (a samozřejmě ta auta), některé písničky jsou fajn (texty na tom jsou už hůře, ale uznávám, že se to do děje nějak vpasovat muselo) a i ta taneční čísla občas ujdou. A samozřejmě i tak pořád funguje ta možnost vypnout, jen se na necelé dvě hoďky zasnít a nechat se unášet na vlnách mladické bezstarostnosti. Je to prostě nechutný kýč, ale i na ten kýč se dá občas spočinout okem. Muzikály mi vůbec nic neříkají, tohle naštěstí ale docela dobře funguje i jako obyčejný film. (31.10.2013)

Potřeba brát s velikánským nadhledem, tudíž nečekat seriozní podívanou. Travolta s vizáží jako ze žurnálu a Olivia Newton-John házíc na plac jeden hudební hit za druhým, to především drží vcelku tenhle kýčovitý a prostinký příběh. Dávka "retra" atmosféry sice měla opodstatnění už ve scénáři, ale v Pomádě to tvůrci (v čele s dále poněkud neúspěšným režisérem Kleiserem) silně přepískly. Lidem, co na tom nevyrostli, lze doporučit jediné. Poslouchat písničky, sledovat Travoltu a deset minut před koncem vypnout... (19.11.2005)