Pomáda

Kultový štýlový muzikál s vtedy ešte normálnym Johnom Travoltom a vtedy ešte krásnou Oliviou Newton-John. Predtým než obaja stratili súdnosť zahrali si v tomto úžasnej retro 50s rocknrollovej pecke. Jedna vec je ale škoda, že to hranie skladieb dookola na všetkých dedinských i mestských diskotékach, svadbách, plesoch, či rádiách ich dosť sprasatilo. To je ale do určitej miery len dôkaz nadčasovosti Pomády. (24.06.2012)

Keď si to človek pozrie po rokoch, tak mu príde, že nič lepšie ako pesničky v tom filme nie sú. A naozaj nie sú. A stále je to dobre pozerateľné. Tridsiatnička Olivia pôsobila ako nevinná študentka a Travolta bez plastiky ešte ako tak k svetu. Inak rok 1978 bol už taký západ slnka v dobrej morálke, ženy sa ešte obliekali ako dámy, pekne, decentne a napriek tomu príťažlivo. Bez toho, aby museli vystaviť tri štvrtiny cecky. Dnes už to je o inom. (13.09.2022)

Nemám příliš rád Travoltu a nemám rád ani tu skvělou studentskou americkou mládež, ze které koncekonců výdycky vzejde nová generace dokonalých Američanů - tedy nemohu mít příliš rád ani Pomádu. Asi je to spíše otázka vkusu než hodnocení kvalit filmu, ale jedné z repríz TV Nova vděčím za to, že jsem si ho nekoupil. (16.06.2012)

Asi jeden z nejlepších muzikálů (nehororových) který jsem měl tu možnost vidět. Já totiž na tohle moc nejsem, ale v mládí to byla povinnost. Kdo neviděl Pomádu, jakoby ani nebyl. Já se na to stejně vždycky díval hlavně kvůli Olivii Newton-John, která byla prostě k sežrání a pak kvůli té pasáži, kdy Danny Zucco chce být sportovcem (atletem) a moc mu ty disciplíny nejdou. Hudba byla slušná, taneční kreace všech zúčastněných a hlavně Travolty taky OK, ale to šlo většinou tak trochu mimo mou maličkost… (20.04.2018)

Když se blbka srazí s blbcem ono to prostě musí bolet. Až kýčovitý příběh s tuctovými a ještě kýčovitějšími čítankovými charaktery o přetvářce, která místo, aby člověka pozvedala (jak si daný člověk myslí), shazuje ho, ubližuje mu a snižuje před jím samotným. Jenže filmů o tom mohou točit kolik chtějí, člověk na to stejně přijde až později, až tomu odroste. Pobavilo mě, jak prakticky jediná postava, která se ve filmu nepřetvařuje a na nic si nehraje, je v podstatě sama sebou, je vykreslena jako postava komická. Nevím, jestli se mi více zvedal kufr z naivně nerealistické Sandy nebo z Dannyho s jeho nechutně komickou chůzí. A nebo ze samozřejmě nutného přeslazeně šťastného konce, protože, na rozdíl od reality, romantické filmy zpravidla končí šťastně - to jen v realitě by ze Sandy byla domácí puťka provdaná za nemastně-neslaného úředníčka, Danny by dělal v autodílně a z (úžasné) Betty Rizzo by byla mladá svobodná matka překračující hranici alkoholismu. Co tedy film přináší? Vždycky se mi líbila barevnost té doby, v níž se příběh odehrává (a samozřejmě ta auta), některé písničky jsou fajn (texty na tom jsou už hůře, ale uznávám, že se to do děje nějak vpasovat muselo) a i ta taneční čísla občas ujdou. A samozřejmě i tak pořád funguje ta možnost vypnout, jen se na necelé dvě hoďky zasnít a nechat se unášet na vlnách mladické bezstarostnosti. Je to prostě nechutný kýč, ale i na ten kýč se dá občas spočinout okem. Muzikály mi vůbec nic neříkají, tohle naštěstí ale docela dobře funguje i jako obyčejný film. (31.10.2013)