Hooligans

Takovejhle filmů už jsem viděl spoustu a prostě se mi líběj. Footbal Factory splňuje standard. Největší vtip je, že se ve všech těchto filmech střídaj furt ti samí herci. Football Factory má ale k dobru linii s důchodcem veteránem, která se mi moc líbila. Fakt jsem se smál, jak tam sám hulil to obří brko. Bitky jsou tu dobrý, ale na Rise of Footsoldier to nemá a třeba takovej Cass má zase lepší hrdiny. (25.01.2011)

Nemám ráda násilí, rasismus, fanatismus a tak nechť mi Nick Hornby, který ve své knize Fotbalová horečka (nemající s tímto filmem nic společného - kromě fotbalu:-)) smutní nad romantikou a čistotou fotbalové duše neviděnou pro výše jmenované symboly prezentující hooligans, promine, ale lidi, kteří jsou schopni se povraždit jen proto, že "zmrdi" fandí jinému klubu než "mamrdi", nikdy nepochopím a skrze filosofii "o víkendu chlast, nahodilý sex, něco do rypáku, někomu rozbít držku ..... to stojí za to" se k půvabům fotbalu propracuji jen velmi těžko. Nicméně to, že film nesoudí, ale ani neoslavuje, jen předkládá a "diváku, smaž se v tom, jak umíš" , se mi líbí. (05.09.2005)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

,,CO JINÝHO CHCETE DĚLAT V SOBOTU?.…“ /// Ostrovní rasa a její potřeba zažít něco jako pocit, stát v první linii. Chlápci (různýho věku), co se kopou pro zábavu do hlavy. Sociální drama s fotbalovým podtextem, kterýmu se daří vystihnout podstatu charakterů. A navíc se chystá mač Chelsea – Millwall. Policajti zrušili dovolený… Něco jinýho než Cass, v něčem podobný Rise of the Footsoldier, ale myslím, že kniha musí říct daleko víc. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,The Football Factory“, kterou napsal v roce 1977 John King, jsem nečetl. 2.) Mívám vize, jak ležím s rozmláceným ksichtem v podchodě... 3.) Thx za titule ,,Jardai2“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.01.2014)

V sobotu odpoledne dělají různí lidé různé věci. Někteří si vyjedou na výlet, někteří navštíví příbuzné, někteří vyrazí za sportem a no a někteří se opijí do němoty a pár lidem zlomí čelist. Nejlépe fanouškovi nenáviděného fotbalového týmu. Ale o fotbal tady vůbec nejde, ten je pouhou záminkou. Záminkou k zábavě natolik prostoduché, že s jejími vyznavači ani nelze sympatizovat. Pochopitelně pouze nepatříte-li k nim. Hodnotový žebříček takového obyčejného chuligána by možná sestával z těchto položek: násilí, násilí, násilí, alkohol, drogy, sex, práce, rodina. Film o podobných lidech se pak těžko vyhýbá sexismu, rasismu i zobrazení násilí samotného. To je v Hooligans podáno poněkud sterilně, nevzrušivě, pořádnou ránu, po které by následoval praskot lebky, neuvidíte, střihač je v tomto ohledu velice opatrný. Vypatlanost hlavních aktérů je patrná z jejich chování i omezené slovní zásoby, herecky jde o lepší průměr. Celkem zdařilá je režie, akorát se místy až příliš úporně snaží napodobit styl Trainspottingu (např. vnitřní monolog hlavního hrdiny). S čím jsem však měl největší problém nejen u těchto chuligánů, ale i u těch ze Zelené ulice (otřesně nevydařený počin s Frodem Pytlíkem), byla jakási morální lhostejnost. Jakoby se tvůrci snažili říct: „ať se mlátí, blbečci, to není naše starost“, s čímž se však nehodlám spokojit. Kde je nějaké ponaučení? Nějaký varovně zdvižený prst? Hooligans se snaží zavděčit všem stranám, následkem čehož jsou filmem zoufale krotkým a pro náhled na danou tématiku nikterak přínosným. 65% (22.01.2007)