Das Leben der Anderen
Životy tých druhých
The Lives of Others
The Lives of Others
The Lives of Others
The Lives of Others
Obsahy(2)
Východné Nemecko, rok 1984. Oddaný stúpenec režimu, kapitán Gerd Wieser v snahe o kariérny postup zbiera kompromitujúce materiály o známom divadelnom dramatikovi Georgovi Dreymanovi a jeho atraktívnej priateľke Christe-Marii, o ktorú má súčasne záujem aj minister kultúry. Postupne začína byť životmi divadelných hviezd fascinovaný a stále viac si uvedomuje obmedzenosť svojej vlastnej existencie. Film získal v roku 2007 Oscara za najlepší inojazyčný film a desiatky ďalších ocenení na festivaloch po celom svete. (RTVS)
(více)Recenze (579)
zajímavý pohled na Stasi a její oběti, které mohou být na všech stranách tak jak to můžeme chápat jen my, kteří alespoň čuchli k totalitě podobného ražení - i když si myslím že jak je u němců zvykem měli systém určitě vypracovanější. Uvěřitelná konstrukce příběhu a zajímavé rozuzlení dělá z filmu skutečnou lahůdku. ()
Tvrdé, drsné, kruté. Aby mal film o socializme výpovednú hodnotu, presne taký však musí byť. Najväčšiu krutosť predstavuje Ulrich Mühe, ktorý sa paradoxne v polovici filmu obracia v dobro. Svojím vzhľadom je skôr poľutovaniahodný človiečik, ktorého si strana úplne podmanila. Vymanil sa však z jej okov, zmenil hodnotový systém, odmenou mu bolo vylúčenie z veškerých funkcií a doživotné pasovanie za „nikoho“. Morálka je však na jeho strane a preto som mu fandil. Nechápal som ani ja jeho prerod, resp. čo ho k tomu viedlo. Film je ukážkou toho, ako funguje systém. Ten je nastavený tak, že bez príslušnosti k nim to nejde. (citát) Kto sa vzprieči, bojuje proti veterným mlynom. Čo dokáže urobiť socializmus s ľuďmi, najlepšie vidieť na Martine Gedeck. Druhá polovica filmu fakt skvelá. „Kto toto počúva, nemôže byť zlý človek“. ()
Nemůže nenapadnout srovnání s Pouty a Kawasakiho růží. Dýchlo to: ta šedivost, děsivost, umaštěnost těch -20+ let. Byl to nejspíše zrychlený a integrovaný průběh mnoha osudů (první jméno, co napadne, a omlouvám se za zkratkovitost tohohle nápadu, je Pavel Kohout) od 50týle do konce 80tých. Pokud bych to bral čistě "epicky", tak popis toho, co se stalo, by působil na mne dost nepravděpodobně - aby intelektuál Dreyman mohl být tak dlouho "věrný" a pak "bumbác" prozřel. A taky při tomhle úhlu nevadil ten meloframatický konec. Nicméně tipuji, že jsem to neviděl naposled ... ()
Sedlo mi to parádně. Po všech těch českých filmech, které hovoří o stejné době, ale jsou všechny točeny jako přes kopírák. Všechny ty trapně zábavné a buranské Pupenda, Báječná léta, Pelíšky a podobně, ve kterých sedí postavy okolo stolu a mluví o tom jací jsou komunisti svině, ale jinak nikde nic. V tom českém podání se té době máme spíš smát, lidské osudy nás mají pobavit tím, že zrovna my jsme na tom tenkrát byli líp. Postavám se vlastně vysmíváme. (U nás se snad jiné filmy ani netočí.) Konečně jsem viděl na podobné téma skutečně kvalitní film. Sugestivně podané sklíčení ze zákazu činoosti, to je to nejhorší co může skutečného umělce potkat. Hlavní téma pro mne byla proměna hlavního hrdiny (agenta STAZI). Nazačátku to byl zarytý straník bez duše, schopný udělat pro stranu cokoliv. Sledujeme jeho vzrůstající zájem o dizidentovo soukromí. Zjišťuje jak barevný život jde žít, pokud má člověk duši, a chce ji projektovat do své činnosti (do umění). Sledujeme jeho vzrůstající zájem o západní literaturu. Zjišťuje, že je psaná z hloubi člověka, a nikoliv podle směrnice strany - tím se mu zalíbí a zjistí, že to čemu celou dobu věřil, je lež. Nakonci mi byl velmi sympatický, a zároveň mi ho bylo líto, jelikož se změnil v oduševnělého člověka, ale přesto zůstal sám. Bohužel je to film ve své době nedoceněný, širší veřejnost o něm moc neví. Už dlouho mě žádný konec filmu nedostal, jako tento. Po Der Untergangu, který však zůstává nepřekonán, další výborný německý počin. ()
Skvělé drama o praktikách tajné pollicie bývalé NDR . Strhující snímek o zastrašování občanů a shromažďování kompromitujících materiálů právem získal Oscara . Opravdu silný zážitek , který dlouho doznívá . ()
Nebudem hodnotiť hviezdičkami, bo som ten film nedopozeral, zaspával som pri tom, nudilo ma to, prišlo mi to hrozne inscenačné..no čo už...Hold, asi nie každy film, vo výbere 200 najlepších mi musí sadnúť. ()
Životy těch druhých není vůbec jednoduché sledovat, neboť snímek předpokládá u diváka alespoň rámcovou představu atmosféry doby ve filmu popisované. Troufnu si dokonce říci, že platí přímá úměra mezi věkem diváka a jeho prožitkem, kterýžto fakt dokládá má zkušenost ze sledovaní filmu s partou lidí napříč věkovými skupinami, kdy mladší z nás unaveně vzdychali už během filmu, zatímco ti s datem narození v "době minulé" ještě notnou chvíli po závěrečných titulcích povážlivě mlčeli. Netvrdím, že toto pravidlo platí bez výjimek, jistě se najde i oduševnělý teenager, ale obecně, věřím, se dá považovat za platné. Co se týče mého osobního hodnocení, dlouho jsem se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, a konstatuji, že jsem se nakonec rozhodl pro hodnocení absolutní, a to nejspíše z důvodu brilantního hereckého výkonu Ulricha Mühe a taktéž kvůli skvělému vylíčení tíživosti a šedi doby. ()
Kdybych měl tento film shrnout jedním slovem, asi by to bylo slovo: DLOUHÉ. Začátek mě děsně nudil, mohlo to být shrnuto v podstatně kratším čase. Zajímavé to začalo být 20 minut před koncem, což už bylo celkem pozdě. Za sebe moc nevěřím proměně hl. hrdiny. A znovu, jako třeba u filmu Hvězdný prach, mi vadila herečka v hlavní roli. Asi proto nemohu dát více než 3* :) ()
Každý film, který mi vžene do očí slzy si zalouží *****. Mnoho recenzentů zde píše, že proměně nevěří, já to HGW sežral, i s navijákem. ()
sakra tolik procent pro tento patetický sračkoidní blábol? to snad ne! neskutečně přímočarý a laciný film, dvě hvězdičky dávám jen za herecké výkony a zajímavý námět, jinak scénář a režie hodně pokulhává, některé scény až směšné ()
Další film v rámci doplnování filmového vzdělání.. No, na tohle téma už bylo hodně napsáno, hodně natočeno.. A tohle patří k tomu lepšímu.. ()
Němci opět ukázali, že jejich filmy mají svou atmosféru a nehodlají na ní dělat kompromisy. Leben der Anderen je smutně-dojemná plejáda výborných německých herců v čele s Kochem, ve které se nemusí moc řvát, souložit ani střílet, aby to vytvořilo drsný, bolavý a nakonec i krvavý, silně zasahující příběh. Bra[f]o. ()
Myslím si, že vcelku kvalitní film o dané době. První půlka filmu byla trochu nevyrovnaná a chvílemi nudila (takže ***), ale druhá byla strhující (takže *****). Celkově tedy za velice slušné čtyři hvězdy. Musíme brát v úvahu, že je to film, takže ne vše bude na 100% reálné a odpovídající přesně skutečnosti, ale i tak je film v globálu uvěřitelný. Jsou zde reálně vykresleny různé typy postav, tehdejší doba je zobrazena bez "rušící" zaujatosti, tak nějak věcně a atmosférou si Vás film získá poměrně rychle. Povedený a kvalitní snímek. ()
Výborný film. A pak že dederoni umí točit jen Místo činu. Nicméně opět mi unikla motivace hlavního hrdiny ke změně uvažování. Žádný mladík to nebyl, takových sledovaček a možná dojemnějších musel za svůj život zažít plno. Tak proč zrovna tahle? ()
jeden z najdepresivnejsich filmov ktore som v zivote videl. 50% Ceske *UCHO* je o dost lepsia verzia o sk*****nych komunistoch. ;-D ()
Místy zajímavé, ale příliš dlouhé a zatraceně nudné. ()
Režisérský debut, který si zaslouží veškerou pozornost a uznání díky velmi poutavému a strhujícímu vykreslení praktik, které používala tajná služba Stasi za dob socialismu ve východním Německu. Autentičnost je v průběhu celého filmu skutečně silná, perfektně zachycuje tehdejší období, strach, nejistotu, obavy a nátlak socialistické strany, která se s oblibou zaměřovala na lidi bojující proti režimu. Právě zminěné praktiky tajné služby tvoří nejsilnější prvek celého filmu, jelikož jsou skutečně šokující, těžko představitelné a nechápavé. Atmosféra totalitního režimu je působivá, chladná a mrazivá. Bohužel film velmi snadno sklouzává k dramatu a veškerou sílu Stasi nechává sice povědomě za sebou, ale jakmile jí není věnována veškerá pozornost, tak příběh začne velmi ztrácet na efektivitě. Navíc hlavní postava kapitána v roli Ulricha Mühea, ačkoliv je ve své roli naprosto famózní a skvělý, je poněkud nevěrohodná v rámci své změny, kterou projde v průběhu filmu, jelikož ve filmu nikde není pořádně vysvětleno, proč se tak zachoval a veškeré jeho činy postrádají logiku a někdy jsem měl skutečně pocit, že to je s polidštěním jeho charakteru až moc přeháněno. I přes to je Das Leben der Anderen skvělým a velmi důležitým filmem, připomínající těžké období socialismu, na které je potřeba nezapomínat. Zároveň se jedná o jeden z nejlepších filmů, který německá kinematografie za celou dobu své existence vytvořila. ()
Nechtěla bych být dospělá v 80.letech minulého století, bát se cokoliv říct a být za to persekvována. Posedlost po informacích a hledání třídního nepřítele hýbalo společností a bylo směrodatné. Pozoruhodný film. ()
Dle mého názoru je film především o lásce a samotě. Nicméně i o vině, relativnosti viny v totalitním státě a o tom, jak moc nás prostředí může ovlivnit. Jediné, co bych filmu vytknul, je trochu vyšší míra patosu... ()
Související novinky
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (více)
Všichni chtějí Angelinu Jolie
Aby ne. Přesvědčila kopáním do zadku v akčním Wanted i slzením v dramatu Výměna. V létě ji uvidíme v akčním špionážním thrilleru Phillipa Noyce Salt. Agentku (akorát ne CIA, ale Interpolu) si zahraje… (více)
Další Evropané v Hollywoodu
Dva zajímaví evropští tvůrci upsali duši Ďáblu... ehm, Hollywoodu. Získat Oscara (nebo alespoň nominaci) v kategorii „nejlepší neanglicky mluvený film“ je obvykle začátek cesty k režírování nějakého… (více)
OSCARS - výsledky
Rozdáno. Až na pár výjimek (jako například kategorii Nejlepší zahraniční film) se moc překvapení v letošních Oscarech neudálo. Nejvíce Oscarů, konkrétně v těch nejsilnějších filmařských kategoriích -… (více)
Na CSFD opovrhovaná německá kinematografie dokázalapodle mého názoru "nastavit" zrdcadlo době reálného socialismu NDR daleko lépe, než kterákoliv jiná postsocialistická, o té české ani nemluvě. Jestli Good bye Lenin je smutně laskavý, tak tenhle film je až orwellovský - nakonec začíná v roce 1984. Proměna kapitána Wiesnera začíná ve skutečnosti hned začátkem filmu. Fanatik, přesvědčený, že žije v nejdokonalejší zemi tento "ideál" chrání s nejvyšším úsilím a snahou. Tento jeho idální svět paradoxně reprezentuje jeho Wartburg stejně jako holý byt v paneláku, odpuzující prostitutka a šedá "civilní" bunda, která stejně připomíná ze všeho nejvíc uniformu bezpečnostních a ozbrojených složek bývalé (zaplaťpánbůh) NDR. Wiesner označí onoho vyslýchaného člověka za arogantního, ačkoliv z něj udělal trosku a vyslouží si potlesk a obdiv studentů vysoké školy STASI. Jenže....přichází jeho spolužák a nadřízený, který sice není tak "poctivý" a "precizní", ale zato je podplukovník a právě dostal katedru, na které Wiesner tak excelentně přednáší. A již v tomto momentu začíná přerod Wiesnera, který skončí jeho obrácením. Fanatik nechápe, proč by měl "něco" najít na dramatika, který je konformní s režimem až do chvíle, kdy také zjistí, že soudruzi rozhodně nemíní brát ohled na jeho doporučení stran režiséra, který si s režimem nerozumí a svoji doživotní diskvalifikaci řeší sebevraždou. To onoho dramatika poněkud dříve a rychleji přivede na opačnou stranu barikády. Wiesner není ani tak fascinován "životy těch druhých" jak se poněkud tendenčně uvádí v doprovodnému textu k filmu, ale najednou zjišťuje, že rozhodující je karierismus jeho nadřízeného a začíná pochybovat a pravdách, které mu připadaly až dosud zcela absolutní, Když okřikuje svého podřízeného, aby nemyslel, okřikuje sám sebe a jeho rozhovor s malým chlapcem ve výtahu patří k těm rozhodujícím scénám, které ovšem leckdo přehlídne....Táta říkal, že děláš pro Stasi, ptá se malý chlapec ve výtahu. A ty víš, co je Stasi? Kontruje Wiesner. To jsou zlí lidé, co druhé zavírají do vězení, odpovídá naivně chlapec. Kdo to říkal? Tatínek. A jak se jmenuje? reaguje kapitán STASI Wisner. A kdo? ptá se trohu vylekaně chlapec. A člověk Wiesner řekne - Tvůj míč. Míč přece nemá jméno a ty jsi divnej, reaguje chlapec. Wisner je sice omezenec (viz. jeho výmysl děje hry, kterou údajně píše dramatik a diskutuje o ní se svými přáteli....), ale jeho přerod ukazuje, že sebevětší fanatik může dojít přece jenom k poznání, jsou-li impulzy dostatečně silné. Jistě, konec už je trochu melodramatický, ale to prostě k uměleckému dílu patří. To, co tento film přináší, je jednoznačně prezentovaná pravda, že totiž podobné režimy (jako byla mimo jiné bývalá NDR) nestojí ani tak na fanaticích, jako spíše na oněch karieristech, kterého představuje Wiesnerův nadřízený ve skvělém podání Ulricha Tukura.....a jestli se fanatik dokáže změnit, kariérista zůstane karieristou jednou provždy. A to je hlavní poznání z tohoto filmu. Poznání mrazivé a nějak tak beznadějně nepříjemné, poznání, ke kterému se čeští filmaři s tou svojí "laskavou" úsměvnostní a pochopením nějak nedokázali dopracovat. () (méně) (více)