Životy těch druhých

Vždy jsem měl odpor k německé produkci, ať už se jednalo o jakýkoliv žánr a o dramatech z válečného, nebo "režimního" období to platilo dvojnásobně. Životy těch druhých můj postoj na 137 minut rozdrtily. (07.06.2011)

Strašně rád bych dal plný počet, protože tohle německé vyrovnání se s historií si jej plně zaslouží (opět již po několikáté si musím rýpnout do našeho národa - opravdu nejsme schopni podobné sebereflexe?). Ale právě proto, že se mi tento film opravdu líbil, nemůžu ani jedno oko přimhouřit. Mám jeden jediný problém a tím je stále stejný Ulrich Mühe - ať již v roli bezcitného hajzla a nebo v roli "hodného" špicla - tento herec hraje stále stejně. Sakra kde je nějaká proměna? Kde je nástin myšlenek, které nahlodávají jeho mysl? Hledám důkladně, chci najít, ale bohužel nenacházím. Abyste rozuměli - Mühe hraje fantasticky, ale nevěřím, že ve skutečnosti by se tak radikální změna postoje neprojevila v jeho chování, způsobu života a nebo alespoň gestech. Jsem asi moc kritický, ale tohle mě opravdu štve, protože jinak je tento film naprosto špičkový, ale tahle, z mého pohledu stěží uvěřitelná proměna, jej bohužel kazí. (05.09.2011)

Každá krajina sa po svojom vyrovnáva so svojou minulosťou, v Nemecku to skúšajú cez drámu o tom, že i v tajných službách sa nachádzali ľudia, ktorí mali charakter. V Česku či v Česko-Slovensku to išlo cez Kawasakiho ruže či Pouta. Stále mám však pocit, že ani v jednom nebolo zachytené to, čo by byť malo a všetko je to tak nejak len na pozadí príbehu, obsah je podriadený forme a cieľu, nie zobraziť minulosť, ale záblesky minulosti, ktoré o minulosti nehovoria. Preto toto dávam 4*. Je to lepšie než české Pouta, pútavejšie, dramatickejšie, ale stále tomu chýba to, čoho záblesky sa dali vidieť v Kawasakiho ružiach. Snáď raz dospejeme k tomu, že budeme môcť ako Jakub Doubrava vo filmu "Kousek nebe" zakričať z okna väznice pre politických väzňov nahlas, že "komunisti jsou svině". Dovtedy bude pre mňa toto len príbeh a nie vyrovnávanie sa s minulosťou. (03.07.2012)

Lahodný koktejl namíchaný z trabantů, tapet, šedivých týpků, uslintaných funících pupkáčů a řady dalších ponurých komunistických ingrediencí. Jen jsem tak nějak nepochytil, co přesně vedlo kapitána k tomu, aby se stal hodným a nápomocným. Ale jinak prima, atmosféra stylová, povedené. Lehce delší stopáž nevadila. (02.10.2012)

Trochu iný pohľad na roky socializmu z pred 1989 v porovnaní s tým na čo sme väčšinou zvyknutý z českých filmov. žiadne odľachčenie, no o to realistickejšie vyobrazenie. Stasi vo Východnom Nemecku pracovala na plné obrátky a tento film podáva smutnú realitu vtedajších rokov. (23.11.2012)

Pohádka pro konzumenty z řad voličů TOP 09! (26.01.2014)

Slušně natočený film, kde však závěrem pokazili celou schůzi :-)). Postavy tak u mne ztratily na důvěryhodnosti a "zlý - hodný" mi přišel spíše komediální. Praktiky komunistických vyšetřovatelů jsou vykresleny slušně, ovšem ne v plném měřítku (díky za to??). Hodnotím jako lehce nadprůměrné dílko, na které se možná ještě někdy mrknu. 2011092512701/13157 (09.03.2014)

Námět měl velký potenciál ale ztvárnění bylo podobně nudné jako kulisy komunistického Berlína. První polovina se táhla a byla prošpikována nudnými dialogy a druhá, trochu svižnější půlka, to už zachránit nedokázala. Ale je dobře, že si člověk může filmem občas připomenout jaký svině komunisti byli a stále jsou. 68% (21.04.2020)

Po technické stránce skvěle zvládnuté drama. Hvězda dolů za tu pohádku, že se ve Stasi kromě bezpáteřních hovad najde i někdo, jež svým morálním jednáním vychází z autonomie svědomí a svobody. Jinak špičkový film a doporučuji - 85%. (08.11.2020)

Hlavni postavy se chovaji naprosto neverohodne. Sachy kolem nejakeho clanku pro Spiegel, ktery vsem otevre oci (cim asi!?), nahle pochybujici senior od Stasi, a dalsi ptakoviny. Schlecht! (18.09.2021)

V tomto filmu se reziserovi Florianu Henckel-Donnersmarckovi a jeho tymu vlastne podaril husarsky kousek jiz pri obsazovani roli kde vybral Creme de la Creme z nemeckych hereckych DIVADELNICH !!! "velikanu",brilantni dramaturgie a v neposledni rade i spetkou "nemeckeho" humoru videneho v jedne z koncovych scene kdy Gerd Wiesler/Ulrich Mühe/informuje o padu nemecke zdi.Take i proto radim tuto postavu k tem nejlepsim "Villains" filmovych dejin. Nevim zda to divak nezijici v nemecky mluvenych zemi pochopi, film je toceny predevsim pro nemce pro nemecko a lidi kteri tam ziji .Je to neco podobneho asi jako chapavost nemeckeho divaka pri shlednuti nekterych scen napr z filmu Pelíšky oba filmy plne pochopi jen ti ,kteri v te dobe zily a kteri zili tam ,kde se film odehrava. Jedno je, ale vic nez jasne nemcum se opet podarilo natocit pro svou zemi neco na co se jen, tak rychle nezapomina a, kdybych ted mela na hlave nektery ze svych klobouku musela bych chte nechte i jako dama /jak me rika POMO:-))) za coz si ho velice vazim:-))/ ten muj klobouk smeknout coz se na damu neslusi:-)ale ten film na to ma pravo! Toceny perfektni kamerou podmalovany velice prijemnou hudbou a jiz shora zminene herecke obsazeni kde prave herec Ulrich Mühe svou perfektni mimickou nuanci dava divakovi pocitit jak jeho presvedceni na spravnosti sve Stasi mise se velice pomalu droli jak zvetraly kamen. Jediny nedostatek tohoto film vidim bohuzel v roztahlem konci, ale to nemeni muj nazor, ze pro tento film je 5 hvezdicek malo. Ta podivana jde do morku kosti i kdyz jsem to, co se delo pro svuj vek nemohla nikdy zazit. (15.12.2006)

Film je o agentovi Stasi, který zahodí svou kariéru odposlechů tím, že "udělá dobrý skutek" a zatají informace z odposlechu Georga Dreymana. Pravděpodobně se zamyslel nad svým životem a osudem - jeho život nestojí za nic, místo ženy ho doma potká tak maximálně prostitutka, nic netvoří a jediná jeho síla je zničit život někoho jiného. Ve filmu uvidíte, jak probíhaly odposlechy v DDR, jaký se šířil strach mezi umělci, že jejich tvorba bude zakázána, a také poznáte absurdnost tehdejší doby, kdy i vlastnictví psacího stroje bylo nepřípustné. (30.12.2006)

To čo som videl vo filme, sa odohrávalo v minulosti aj u nas. Bola to doba strachu, a sila komunizmu. Na filme je vidno europsku produkciu, škoda že podobných filmov nie je viac, a myslim si že film zaslúžene získal Oscara.[DVD] (22.06.2007)

10 hvězdiček.Takový film nedovedeme tady natočit, z téhle doby se točí jen slátaniny Hřebejkovy jako sled anekdot. Ze všeho si dělat srandu je fajn, ale tady je vidět jak ten režim nenápadně ničil celé osudy. Skvělé a sugestivní, že jsem to prožíval úplně s nimi. Ukázalo to systém šedivý v celé barevnosti. Napravení odposlouchávající ho a náklonost k odposlouchaným už byla v Coppolově "Rozhovoru". I na podruhé strašlivě silmé a dojemné. Prostě fantastické. (29.07.2007)

Tenhle film bych sice jednoznačně každému doporučil, ale s upozorněním, ať si ho nepouští v sychravé podzimní dny. Osobně nemám nic proti dramatu na pozadí historických okolností, ale některé pasáže (hlavně na konci) se mi zdají až moc přitažené za vlasy - hlavně smrt Christy Marie ve stylu "Deus ex machina" a hlavně v momentu kdy se mohlo rozehrát to nejostřejší drama. Ano, takhle to bylo, lidé ze šedé zóny se stýkali s disidenty a občas se stal nějaký průšvih. Když se mohl můj spolužák ze základky objevit na obálce Spiegelu jako podvyživené československé dítě a půlka férových autorů psala pod cizím jménem a ta druhá jen do šuplíku nebo na motáky, tak proč by to nemohlo být takhle. 90 % za scénu s vtipem z kantýny, která mi ty časy připomněla nejvíc. (22.11.2007)

Wiesler je svědomitý ve dvou významech: Je-li mu svěřen nějaký úkol, vykonává jej svědomitě (pracuje pilně pro "vládu lidu" coby agent STASI, ale když na to přijde, je i dobrým pošťákem) - ovšem pouze do chvíle, než se to začne příčit jeho svědomí. Na počátku slouží systému, jejž zná jen zvenčí - jako systém zákonitostí, které do sebe logicky zapadají a tím legitimizují celý "reálný socialismus". ("Vláda slouží lidu, v čemž se jí snaží zabránit zlí lidé. Zlí lidé se poznají podle toho, že když je zmáčkneme, nevybuchnou, ale zhroutí se - neboť ví, že jsou vinni".) Teprve když se Wiesler dostane dovnitř toho systému a je konfrontován s konkrétními lidmi, zjišťuje, že celý ten legitimizační systém zákonitostí, které SAMY O SOBĚ dávají smysl (jako může být úžasně promyšlený nějaký fantaskní svět, vyplozený chorým mozkem), je zcela odtržen od ŽITÉ lidské reality. Megalomanské teorie, na nichž stojí celý východní blok, jsou vyvráceny mikrosvětem obyčených vztahů několika málo lidí. Sousloví "inženýři lidských duší" se stává nonsensem. Ukazuje se, že nelze programovat či režírovat lidské duše - protože vše správné a krásné je ukryto a vychází právě z nich: z lidských duší, nedeformovaných žádnými vnějšími tlaky, ponechaných sobě samým a jejich vzájemným, elementárním vztahům. To se ukazuje v závěrečném záběru. Wieslerovy oči byly téměř po celou stopáž, dokud byl součástkou v obřím, neosobním systému, necitelné jako oči hráče pokeru. Poprvé, zato ale krásně se vyjasní a usmějí, když Wiesler zjistí, že je mu věnována kniha od Dreymana. "Chcete ji zabalit?," ptá se prodavač. "Ne, nechci, ta knížka je pro mě," je Wiesler šťastný - protože konečně pociťuje nádherný důsledek toho, za čím byl celý svůj dosavadní život veden (po velmi klikaté cestě) svou svědomitostí - svou duší: Má se s někým rád. (17.04.2008)

Po "Experimentu" další z německých filmů, na který nezapomenu. Silné téma. Naprosto fantastické zpracování. Neuvěřitelná gradace se skvělou pointou. Nemám co vytknout. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl! (23.08.2008)

Upřímě jsem očekával, že to ve mě probudí větší emoce, nicméně je to téma pro ty kdo tu dobu zažili stále živé a skličující (podle strany barikády). (18.10.2008)

HGW XX/7 pochopil, ze sledovanie dramatika Georgia Dreymana je uplna hlupost, kedze Dreyman miluje svoju vlast viac ako vrcholni pohlavari, ktori ho sledovat dali. Zachranil tak dobreho cloveka pred kariernou smrtou hoci tymto cinom pochoval karieru svoju. Klobuk dole pred tvorcami tohto filmu. Tak jemne a presne namiesanie citu a konspiracii som uz dlho nevidel. Film, ktory si urcite velmi rad znovu pozriem. (09.01.2009)

Při tak pozitivních ohlasech či vysokém postavení na imdb jsem byl v očekávání, jak rychle by si mě film asi mohl podmanit a byly to ty chvíle, kdy jsem na Wieslerově tváři zaznamenal takřka nepostřehnutelné změny ve výrazu, jak se začínal měnit jeho pohled na jím sledované lidi, kdy jsem Ulrichu Mühemu i snímku samotnému propadl.. pak už mě film prostě nepustil a přes skvěle vykreslené prostředí oné doby, ve které systém mnoho lidí odsoudil do rolí právě zde popsaných a k těžkým rozhodnutím s nimi spojených, mě dovedl až k výbornému zakončení poslední větou v samém závěru.. (07.04.2009)