Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Subjektiv
    ****

    Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****.(8.1.2010)

  • Phobia
    ***

    SPOILER ALERT!!! A pak že prasata nemůžou lítat! Co by ne, když se z fízlovské svině stane strážný anděl... Film diváka vrací o čtvrt století a nechává ho nahlédnout do metod dederónské Stázičky. Věrně se podařilo vystihnout atmosféru strachu, věčně bublajícího pod povrchem, paranoiu, papalášskou zhovadilost a špiclování na nejvyšší (?) úrovni. Ať se mladí komunisté podívají, jaká "idylická" doba je minula a jakou by chtěli zpátky, zblblí řečičkami rodičů s pokroucenými vnímáním toho, co je správné a přirozené. Nepostřehla jsem informaci, že by snímek byl natočen na podkladě skutečných událostí a tak zápletku řadím do říše pohádek. Nějak se mi holt nedaří uvěřit tomu vyměknutí hlavního hrdiny - vždyť ve své kariéře musel šmírovat nejeden zajímavý příběh, vidět/slyšet spoustu sviňáren, tak proč by ztráta loajality, změna hodnot a životních postojů přišla u sledování celkem všedního páru dramatik x herečka? A vážně by se Stasi spoléhali na přepis agentů - to nebylo možné v té době rozhovory nahrávat? Pokud bych se však dokázala přimět uvěřit, pak by silný finiš bez debaty zasloužil hvězdičku a pár procent navíc. Čekala jsem prudší emoční ždímačku, přesto se mi film v zásadě líbil - zvláště s ohledem na německou produkci, která nepatří zrovna k mým oblíbeným. Rozhodně nabídnul pár dobrých témat k zamyšlení... bohužel se asi nezamyslí ti, co by to měli udělat v první řadě, že, soudruzi? 69%(19.9.2011)

  • Lima
    ***

    Poutavě natočeno, všechny negativa fízláckého státu se myslím podařilo přiblížit věrně, ale jinak mám s tímhle filmem jeden velký problém. Vůbec jsem neuvěřil přerodu bezcitného špicla v esenci ctnosti, která i u jímavé hudby slzičku uroní. Ten konec s „věnováním“ pak spadá až někam do sféry neuvěřitelnosti a nepochopitelnosti. Ale díky citlivé režii se daly ty téměř dvě a půl hodiny v pohodě strávit, přestože dialogy a vůbec celý koncept příběhu šustily papírem.(27.7.2011)

  • sud
    *****

    Dle propagačních plakátů jsem očekával gigantický herecký výkon Ulricha Müheho, který ostatní složky nechá daleko za sebou. Nakonec jsem, naštěstí, dostal něco úplně jiného. Ulrich Mühe je sice vynikající, ale ostatní herci rovněž, navíc film oplývá opravdu silným příběhem. Padlo tady několik úvah nad tím, zda se může chladnokrevný stroj na rozkazy změnit v srdcem a rozumem ovládaného člověka, já říkám - proč ne? Gerd Wiesler je samotář, kterého dokáže uspokojit pouze objednaná nevzhedná děvka a jeho práce. Nic jiného v životě nepoznal, lidi, které vyslíchá zná jen plakátově, stejně tak své posluchače na univerzitě. Při odposleších neosobně slýchá jen politické úvahy na stále stejná témata. Až nyní se dostal k odposlechu dvou lidí, kteří jsou spolu šťastni a on si uvědomuje, co všechno ztratil. Tak, to jsem se rozepsal o hlavním hrdinovi hodně ze široka, zbytek vezmu stručně. Ve filmu totiž nekulhá jediná složka. Od zručné režie (má moc dlouhé jméno, nebudu opisovat :-)), vynikajícího scénáře, výborných herců k pečlivě napsaným postavám. V porovnání se skvělými a příběhově podobnými tuzemskými Pouty jsou "Životy těch druhých" možná méně depresivní, ale zároveň propracovanější, dějovější a silnější. Závěr je sice trochu hrou na Hollywood, ale síle a uvěřitelnosti příběhu to nikterak neublíží. 90%.(1.10.2011)

  • Madsbender
    *****

    Skvostná nemecká totalitná povojnová dráma zameriavajúca sa na štátny vnútrošpionážny aparát, postavená na možno nie až tak kóšer scenári, ale našťastie z rovnakej miery na úžasnej ústrednej trojici Mühe-Koch-Gedecková, ktorá do toho dáva všetko a na plátne pred nami nechávajú vyvstávať nielen skvele vykreslený režim, ale aj samotné "životy tých druhých" plné emócií a všadeprítomného zmaru a zúfalstva súperiaceho s nádejou na zmenu k lepšiemu. Koniec ma dojal. Réžijne perfektne zvládnuté remeslo, von Dommersmack si zaslúži pochvalu (a sošku).(3.7.2013)