...a bude hůř

Knihu jsem četl, a tak jsem s filmem hodně dlouho váhal. Pro mne to je spíše dokumentární drama o době, kdy o všem rozhodovaly komunistický kurvy zaštítěné ruskými okupanty. V tom bezvýchodném čase nesvobody bylo logické, že část společnosti revoltovala, zatímco ta větší rezignovala. A samozřejmě tu byla nezanedbatelná část těch, co profitovala. Asi bych se tu rozepsal o všem tom hnusu, ale nejsem masochista. Zlaté horory! (26.05.2023)

84 minutová černobílá sonda do života (ne)sympatických mániček, které nemůžu soudit, protože jsem tu dobu prostě nezažil. Před tvůrčím týmem však nelze než smeknout, k tématu zkrátka patří depresivní a neutěšená atmosféra, podtržená undergroundovou distribucí. A abych nezapomněl, tohle dílko natočené na koleně strčí do kapsy většinu "velkých" českých filmů. 70% (20.04.2008)

Pár scén absolutní kurevská paráda (oslava narozenin, fotbal), dalších pár totální odpad a většina průměr, takže je to nakonec přesný střed. Jo, být smažka, bylo by to o něčem jiném, ale takhle se mi kolektiv příliš nezamlouval a koukal jsem na to zčásti se zájmem a zčásti s odporem. Divný film. 50% (14.08.2017)

ZAJÍMAVOSTI K FILMU:Onehdá jsme se procházeli s báglama na čundru Horním Jiřetínem, a zastavil nám J. M. Sieber (ve filmu hraje vychovatele nakupujícího s Olinou v sámošce, jemuž je posléze flaška o hlavu přeražena ), mysle si že stopujeme na Most, kam právě jel. Od něho jsem se dozvěděl že: *** V Horním Jiřetíně se natáčely scény: hosposké interiérové, závěrečný útěk - konkrétně jak ujíždějí v avii, a také scéna nakupování v sámošce (mimochodem ta opravdu vypadá i když se nenatáčí film ze sedmdesátých let jako sámoška ze sedmdesátých let ). ***Místo na kterém ústřední trojice ke konci filmu je na jakési zřícenině v lesích, se natáčely poblíž Hory Sv. Kateřiny v Krušných horách. Vzkaz tvůrcům filmu: Majitel sámošky si stěžoval, že mu štáb nevrátil asi tři flašky šampáňa co si vypůjčil. Doslova cituji: "Tak tyvole Jirko, to se snad nedělá, to je pro mě pětikilo škody, jen ať si zkuse natáčet si tu pokračování, to mě teda nas*ali!" (18.03.2007)

Viděno před pár lety na Skalákově Mlejně. Jistého Špínu znám od vidění jako věčně insolventního štamgasta jedné pražské kavárny. Považuji to za shodu jmen, ale kýmsi mi bylo řečeno, že je to opravdu on. Knihu jsem četl až po filmu (a kvůli němu). Jednak mě iritovalo, že se její druhá část tváří, jako by jisté osobní vztahy z první části neexistovaly, jednak mě třetí část unudila téměř k smrti. Taky se hrdinovi nepodařilo, abych přes jeho gerojský řev na soudce neslyšel jeho mlčící svědomí. Jinak se mi dost líbila, přečtena velmi rychle. Její kvality nejsou ani tak vysoké ani tak nízké, jak naznačovala polemika, s níž jsem se v souvislosti s filmem setkával. Ostatně různé zdrcující kritiky jak knihy tak filmu na mě působily přesně tím dojmem jako různé "realistické" výpady vůči tzv. pravdoláskovství coby největšímu nepříteli lidstva. Obzvláště dojemné bylo pohoršování nad "marketingovou zchytralostí" báječného Kopeckého způsobu propagace a distribuce. Můj osobní žebříček A bude hůř: 1. film, 2. ideový projekt filmu, 3. kniha, dlouho nic, 4. kapela. Kniha není sice přímo "generační", ale je krásně subgenerační, přičemž skvěle zobrazuje prolínání hrdinova vnitřního a vnějšího, jakož i nesmírnou blízkost různých vzájemně si velmi vzdálených (sic) subkultur a vrstev a zároveň jejich propastnou vzdálenost od konformní většiny. Film si z knihy bere jen to hezké a převážně jen to vnější a úzké a je krásný. Stejně jako kniha je určen převážně těm, o jejichž mládí trochu pohádkově, ne však zkresleně, vypráví. (02.04.2012)