Protektor

Důkaz, že výmluvy na cokoliv jsou jenom alibistickým přizdisráčstvím těch tvůrců, kteří si nepřipustí vlastní neschopnost natočit dobrý film. Protektor je evropská filmařina po všech stránkách, po níž jsem ještě půlhodiny tiše zíral a hledal slova. Jeden z těch snímků, který fascinuje během sledování, ale vrátit se k němu pro jeho emocionální dopad nelze jen tak lehce. (26.04.2010)

Protektor je zvláštní film. Natočen velmi osobitým způsobem. Barevné ladění celého filmu i působivá hudba se velkou mírou podílí na jeho nezaměnitelném stylu. Výborné obsazení, Jana Plodková mile překvapila, Marek Daniel mi není sympatický už od své role ve Venkovském učiteli, nicméně herecky se zde činí opět zdatně. Přesto mi v Protektorovi něco chybělo, a když snímek skončil, říkala jsem si "A to je všechno?" (17.05.2013)

Za poslední roky nejlepší český film, který jsem viděl - a to nejen v kině. Ani jedna scéna v něm není navíc, režie, výborně stylizovaná a na barvy schválně chudá kamera a hudba se navzájem skvěle doplňují. To všechno se sympatickými herci, kteří opravdu umí hrát. Tleskám a určitě půjdu znovu. Doufám, že to samé udělá co nejvíce lidí - tenhle film by zapadnout neměl. Dávám mu velké šance na zahraničních festivalech. (23.09.2009)

Neuvěřitelně citlivý a působivý film světového formátu. Přirozenost herců (všech!!) je odzbrojující, atmosféry doby tísnivá a nad tovšechno vystupuje geniální formální stránka. Film sice občas zahapruje v časové návaznosti, je to ale jen drobná piha na překrásné tváři filmu o mnoha podobách lásky. O lásce k ženě (milovat Janu Plodkovou je až strašidelně jednoduché), o lásce k vlasti.. A v neposlední řadě také o lásce k filmu. Protektor se hrdě řadí po bok Pianisty, nebo Životů těch druhých a po strašně dlouhé době cítím v kostech, že tady ten Oscar není nereálný. (08.11.2009)

Těžko tenhle film můžu hodnotit hůře, když bydlím v Holešovicích a ve světlíku u nás taky visí kolo. Už dlouho jsem neviděl něco tak mrtvého, co by mě zároveň dokopalo k duševnímu uspokojení. Najbrt upletl z hovna bič a okupovanou Prahu nasázel do deseti interiérů a pěti exteriérů takovým způsobem, že se před plátnem zaklínáte, aby vám toho ukázal víc a zároveň z toho máte šílený strach. Někomu ta mnohovrstevnatost v příběhu možná přijde tristní a ono se taky není co divit. Kolaboranti, ženská ve špajzu, rozpadající se manželství a náckové všude kolem. Jenže nic z toho se nevyvíjí očekávatelným způsobem a čas od času přijde perfektně vypointovaná facka, která vás srazí ze židle s úderností nadrženého fricka a vy si můžete začít otírat popel z hlavy, protože pochybovat se v tomhle případě nevyplácí. Vlastně je to celé jednoduché a viděli jsme to mnohokrát jinde. Lidi jsou svině, spát s někým dalším se musí a v dobré víře se z nás může rychle stát ta největší kurva na okrese. Někdy je ale celý život o jedné větě. Nebo o jednom filmu. (19.10.2009)