Edith Piaf

Jedna z mých nejpříšernějších návštěv kina ever - naštěstí jen co do spoluhledících. Ten důchodce, co seděl za mnou a do každé písně (a že jich tam je;)) si podupával a broukal a všechny ostatní scény jej uvrhávaly do zmatku, pročež se své drahé choti neustále hlasitě tázal "A kdo je tohleto?", "Kde to zase jsou?" etc. a korunoval to v pro mě nejkouzelnější scéně stejně okouzlujícím "A co je todle za bábu? Ahá, to je Marlén Dýtrych!" (po čemž jsem ho už s hlasitostí přiměřenou místním poměrům nelichotivě verbálně počastoval) dalece předčil všechny ty týnejdžerské hihňající se popkornžrouty a doufám, že již nebude nikým překonán. A teď konečně k filmu samotnému;) Olivier Dahan životopis neortodoxní pěnice režijně naprosto nezvládl. Chápu, že nechtěl natočit neslaný nemastný životopisný snímek, ale diváka životních osudů madame Piaf neznalého by potěšilo, kdyby u alespoň některých postav a postaviček byl rámcově obeznámen s tím, proč jsou či nejsou důležité. A jak se zdá, ani diváky z druhého pólu publika Dahanův - a to mu přiznejme k dobru - nic nepřikrášlující příspěvek k tomuto dílu neuspokojuje, neboť ti, kdo pro změnu znají životopis Edith Piaf nazpaměť, se tu zase pohoršují nad tím, proč některé zlomové okamžiky nikterak nevybočují z kursu toho rozjetého vlaku, který žene vpřed svým bravurním výkonem Marion Cotillard. Ne že bych ji podceňoval, ale že v sobě ukrývá takové herecké kvality, to by mě ani ve snu nenapadlo. Byla úžasná a pro mě, chudáčka hlupáčka znajícího onen úžasný hlas spojený se jménem Edith Piaf jen z nějakých čtyř či pěti písní, se stala obrazem této životem těžce zkoušené prokleté básnířky. Edith Piaf pro mě tedy není nijak dobrým filmem - je však o to lepší a nezapomenutelnější hereckou exhibicí. Při pomyšlení na scénu setkání s Marlene Dietrich, na panenku a pak ono úchvatné "C'est moi! C'est moi, c'est ma vie..." je mi líto, že filmu jako takovému nemůžu dát víc než 70%. Marion je totiž nejméně 110%ní. (04.01.2008)

...alebo ako "doplnková kráska" Marion Cotillard urobila zo všetkých súčasných anglo-amerických oscarových herečiek len afektované dedinské ochotníčky. Ten film má svoje nedostatky, ale už len kvôli jej fenomenálnemu, strhujúcemu hereckému výkonu (vlastne nie, to nie je herecký výkon, to je PREVTELENIE) je to úchvatná záležitosť. Pravda, hneď po skončení filmu som rýchlo strčil do DVD prehrávača Dobrý ročník, aby som sa presvedčil, že Marion je stále pomilovaniahodná ako predtým. :-) (07.11.2007)

| Scenár: Isabelle Sobelman, Olivier Dahan | Hudba: Christopher Gunning, Édith Piaf | Produkcia: Alain Goldman | Distribúcia: Picturehouse | Štúdio: Légende Films | Rozpočet: 25 miliónov $ | Tržba: 86,274,793 $ | 4 len z rešpektu k legende a kôli famóznemu výkonu Cotillardovej. Ako biografický film to pre mňa nemalo potrebný šmrnc a tempo. (27.04.2010)

81%??? What??! Zhlédnuto ve škole o hodině francouzštiny. Film byl natočen hrozně. O Edit Piaf se teda vážně nezajímám, takže jsem se totálně ztrácela ve všech postavách, které se tam mihly, mohlo tam být vysvětlen aspoň původ těch důležitějších. Život měla těžký, hlas nádherný, ale jako člověk byla nesnesitelná, aspoň pro mě. 2* a není to jen proto, že většinou nesnáším věci související s Francií. (Třeba Melánii Laurent, francouzskou herečku a některé její filmy mám fakt ráda), ale tohle se mi teda nelíbilo. (23.03.2010)

Život Edith Piaf byl jako její písničky: smutný, melancholický ale taky neskutečně zajímavý. Marion Cotillard hraje jako o život a k tomu ta nádherná hudba a pohnutý osud jedné z nejznámějších francouzek... Američané by se měli občas podívat do Evropy, jak se má točit životopis. Výrazná osobnost a její extravagantní život nestačí ke vzniku dobrého filmu, ten musí dostat i zajímavou formu a hlavně duši. La Môme má oboje. (23.02.2008)