Synekdocha, New York
Synecdoche, New York
Synecdoche, New York
Režie:
Charlie KaufmanScénář:
Charlie KaufmanKamera:
Frederick ElmesHudba:
Jon BrionHrají:
Philip Seymour Hoffman, Jennifer Jason Leigh, Michelle Williams, Samantha Morton, Catherine Keener, Emily Watson, Dianne Wiest, Hope Davis, Robert Seay (více)Obsahy(2)
Každý člověk je hvězdou svého vlastního života. Autorská zpověď scenáristy a režiséra Charlieho Kaufmana... Americký filmař Charlie Kaufman bývá považován za jednoho z nejoriginálnějších tvůrců současnosti. Rychle se proslavil jako autor surrealisticky laděných scénářů k filmům V kůži Johna Malkoviche (1999), Adaptace (2002) a Věčný svit neposkvrněné mysli (2005). Poté se poprvé ujal i režie a debutoval autorským snímkem Synecdoche, New York (2008). Děj se točí kolem života divadelního režiséra Cadena Cotarda, jehož menší poranění na hlavě přiměje k hlubokému zamyšlení nad vlastní smrtelností a pocítí nutkavou touhu po sobě zanechat neochvějně pravdivou a skutečnou divadelní hru. Díky velkorysému finančnímu grantu se pokouší inscenovat nekompromisní nadčasové dílo, v němž dokáže otisknout své pravé já. Mistrovské dílo nemá pojednávat o vztazích, ale o smrti a zachytit kopii života. Čím víc se ale touží přiblížit věrné skutečnosti, tím víc se ztrácí v souvislostech a časové chronologii. Na obrovském jevišti vybudovaném v newyorském hangáru se představí dvojníci všech, které během svého života miloval. Stárnoucí Caden však stále nedokáže být s výsledným tvarem spokojen a hranice mezi skutečným životem a inscenací se začíná stírat. Režisér Charlie Kaufman inscenuje mnohovrstevnaté nepředvídatelné představení pro náročné diváky o pomíjivosti života. V originální umělecké zpovědi reflektuje všechny své životní obavy, fobie a pochyby. V hlavní roli osamělého a výstředního divadelního režiséra zazářil Philip Seymour Hoffman. (Česká televize)
(více)Recenze (317)
Zas*any umeni... :))) ()
Já, uchozený chodec, uhozený o neschůdný ŽIVOT. Sinavý duchem si nesu, tříbím, ukrajuji podobiznu bolu, zmírám v ochozech. ()
...S filmem to nemá nic společného, je to spíše divácky náročné umění, které vystihují slova deprese, smrt a schizofrenie... ()
Neuvěřitelně složitý, chaotický, depresivní... Neuvěřitelně geniální. ()
Charlieho debut, v ktorom svoj mozog vybral z lebky a spoločne so svojou kreatívnou krízou a osamelosťou začal maľovať ako režisér. Obrovská kopa pocitov a nápadov zamotaná v chronologickej nechronologickosti, kedy čas plynie na jednom mieste dvojako i trojako. Osobná výpoveď? Prejav vnútornej uzavretosti alebo túžby nahliadnuť aj do iných myslí? Obraz nepodstatnosti ľudského života v širšom kozmickom význame? Kaufman sa opäť vracia ku svojim kľúčovým témam a spoločne s Adaptáciou je to ďalší kus o túžbe dosiahnuť niečo veľké a pravdivé za každú cenu a pri zistení, že to nejde sa ukáže ako horko-sladko sa z toho dá vyklamať. Už niekoľkatá projekcia a stále nemám dosť. ()
Jeden z nejlepších současných scénáristů Charlie Kaufman neztrácí dech ani jako režisér. Jeho debut za kamerou je neuvěřitelně podmanivý, depresivní a opět Kaufmanovsky originální. Pojednává o věcech, které nás v životě skutečně děsí - o smrti, ztrátě iluzí, o krizi tvůrčí i životní. Snímek vyžaduje velmi pozorného a pečlivého sledování, a pokud jste ho schopni, odmění se vám nevšedním zážitkem. Konec příběhu určitě neni snadno pochopitelný, ale o to víc nutí k zamyšlení se nad celkovým smyslem filmu. P.S.: Nechápu řazení filmu mezi komedie. Rozhodně na něm není nic, nad čím by se mohl člověk zasmát. ()
Kaufmanova možná trochu hyperbolovaná autobiografie, v níž si předpovídá i budoucnost. Se všemi neurózami, hypochondrií, psychózami, uměleckým selháním, osobním selháním, až k obávané, neodkladné a zároveň očekávané smrti. Scénář je nedostatečným zrcadlem Kaufmanovy hlavy, režie se pak snaží zachycený obraz předat divákům. Po technické stránce všechno v naprostém pořádku (spousty odkazů na jiné umělecké kategorie, ale i citace různých filmových stylů, jako např. německého expresionismu), obsazení je skvělé, ale po stránce obsahové... Jestli Kaufman mystifikuje, dostal nás, jestli je to skutečné, pak je mi ho líto. Je totiž geniální. ()
Depresívnejšie než Kafkove romány. Apokalypsa ľudského života. ()
Vynikající absurdita ve všech směrech. Ta existenciální tíseň z filmu přímo sálá a ničí diváka svým smutným pohledem na veškerý smysl života, protože smysl, je pomíjející stav bytí. A žádný velkolepý čin, který nás proslaví, či snad přinese společenské uznání, není natolik velkolepý, aby zastínil život samotný a veškerou jeho hrůzu i krásu... :-) ()
...a ještě větší bordel v hlavě než jsem čekal. Synecdocha to má těžké, myslím, že ji napoprvé nepochopí dostatečně a nedocení adekvátně mimo Charlieho Kaufmana a Stephena Hawkinga nikdo další. Mnohem monumentálnější než předchozí Kaufmanovy scénáře a i samotnou režii zvládl vcelku slušně - měl přeci jen kvalitní učitele. Zajímavý Brionův soundtrack působí ve filmu daleko lépe než na samostatný poslech (v tom připomíná jeho starší dílko k Punch-Drunk Love). Určitě je to snímek co si zaslouží druhou šanci. Prozatím 75 % ()
Typický Charlie Kaufman. Není potřeba slov pokud jste od tohoto scénáristy a po tomto snímku i režiséra viděli jeho předešlé snímky. Typické psychické problémy v celém snímku jsou pro Charlieho ukázkovým příkladem jak dokonale se umí tímto tématem probít. Skvělé obsazení a úžasná komplikovanost filmu. Chvílemi nerozumíte jak postavám tak celému snímku, ale to je na tom to nejúžasnější. Jak jen dokáže Charlie vymyslet tak úžasný scénář? Ne,opravdu nevím..:) ()
Dokud film setrvává v intencích neradostného života umělce potýkajícího se s prvními příznaky stárnutí, působí přesvědčivě. V momentě, kdy se ale pouští do všeobjímajících úvah o životě a vůbec, na téhle přesvědčivosti ztrácí, snad proto, že vzhledem k věku autora nemohou být podepřeny osobními prožitky. V podobně laděné Adaptaci držel pohromadě Kaufmanův živelný proud asociací fakt, že autor měl své téma nažité a uzavřené. V Synecdoche především v druhé polovině tematizuje věci, ve kterých evidentně sám doposud nemá jasno. Jako v podobně maximalistickém pokusu Finchera Benjaminu Buttonovi i v Kaufmanově Synecdoche přerostly ambice tvůrce jeho možnosti. Selhal umělecky podobně, jako hrdina jeho filmu. ()
Kaufman - to je tenká hranice mezí šíleností a genialitou ... a protože pro mě jeho scénáře dávají určitý smysl a chápu, co chtěl říci ... mluví o lidech, stáří, lásce a vztazích. Ovšem dokáže to podat originálně a velmi neobyčejně ... v jeho případě se jedná bezpochyby o genialitu ... :) ()
Pars pro toto donekonečna. Kaufman na začátku nadchl, po první čtvrtině zklamal. A mělo to sakra tak dobrý potenciál! ()
Film přiměje k zamyšlení nad vlastním životem jako málo který, ale najít v něm jednu hlavní myšlenku, která by ospravedlnila složitou kompozici je přetěžké. ()
V první polovině filmu jsem se vůbec nechytal a nechápal o co jde v tomto filmu. Kdo jsou herci a kdo skuteční lidé? Jací jsme ve skutečnosti a co nás doopravdy zajímá a čeho se většina z nás bojí, tak že se i bojí na to jenom myslet? Škoda, že jsem nepoznal všechny narážky a náznaky, ale i tak jsem si dokázal vychutnat zas úplně jiný druh filmu, který je plný pocitů a myšlenek, které se snažíme hluboko uzamknout a dělat, že ten klíč který to všechno zamykal si přejeme aby vůbec neexistoval.... ()
Začínalo to celkom sľubne ale čím dlhšie to trvalo tým moja spokojnosť klesala. Možno to bolo tým že ten film je megadepresívny a skľúčujúci. Ale v druhej polke som sa seriózne nudil. Samozrejme výkony tých hereckých es čo sa tú ukázali netreba ani komentovať a hudba tiež taká že sa vám dostane až pod kožu. Človek "pretrpí" nejaký trojhodinový dobrodružný, akčný, historický či neviem aký film, ale na depresiu sú dve hodiny veľa pokiaľ v nej nechcem ostať navždy. =D ()
Snáď len Kaufman dokáže napchať do jedného filmu všetko tak, aby sa to nerozpadlo a vytvoriť tak najtranscendentálnejší filmový zážitok môjho života. Mám pocit, že to potrebujem vidieť ešte aspoň desať krát a aj tak to nikdy celkom nepochopím. ()
Nepochopil jsem! Divadelní hry v divadelních hrách to vše v jedné velké divadelní hře se skutečnými žijícími herci a jejich kopijemi. To vše lze najít v tomto filmu. Jenže je to daleko složitější a po půlce jsem se opravdu začal strácet. Vyzdvihnout si zaslouží Hoffman. ()
Nevšední zážitek z dílny svéhlavého scénáristy Charlieho Kaufmana, který se rozhodl tentokrát nic neponechat náhodě (a cizím prackám) a sám se postaral i o režii. Poprvé, a myslím, že vůbec ne špatně. Ke konci už je to sice trochu gulášek, působící nadstavovacím vektorem, ale jinak se film drží své vnitřní logiky docela přísně, i když spekulativním rozborům je prostor ponechán i tentokrát. Na poli hereckém podává Philip Seymour Hoffman tradičně výborný výkon a ostatní naštěstí moc nezaostávají, což dobrý zážitek s filmu jen umocňuje. 80% ()
Související novinky
Zajímavé premiéry v Cannes
Chystáte se na filmový festival v Cannes? ;-) Že ne? Nevadí. Tak nebo tak je přehled filmů, které na francouzské riviéře mezi 14. a 25. květnem poprvé uzří světla promítaček, pozoruhodný. Třeba Clint… (více)