Synecdoche, New York

Vážení přátelé...scénáře (filmy) pana Kaufmana jdou jaksi mimo mě... a vychvalujte si je jak chcete! Po konečném dokoukání na třetí pokus musím svůj komentář tentokrát doplnit a přehodnotit hvězdy - ze 2 na 4. A především za opravdu velůmi povedené vyústění, které mě opravdu dost rozebralo a má v sobě cosi zraňujícího, osobního a něco co směřuje ven někam nad tento film... souhlasím s Mattym že tento film spadá do kategorie filmů, které mě nebaví sledovat, ale o kterých mě baví přemýšlet... A Hoffmana zbožňuju čím dál víc! (23.03.2011)

Pořád uvažuju nad tím, k čemu tohle všechno. "Synekdocha" je totiž v mnoha ohledech počin takřka dokonalý, především co se kostýmů, masek a hudby týče. Herci stárli přesvědčivě a Jon Brion tenhle příběh zmaru a samoty doplnil nepopsatelnými melodiemi ("I'm just a little person, one person in a sea"). Jenže mě prostě tenhle film neskutečně štval a štve mě pokaždé, když si na něj jen vzpomenu. Protože tak nějak vůbec nevím, proč vůbec vznikl, zdejší světy ve světech byly ještě chaotičtejší než prostupování snů v Inception! Tudíž jediný klad, který v tomhle filmu spatřuju (kromě výše uvedených), je ten, že jsem díky jeho zhlédnutí mohla líp pochopit jednu epizodu Community... P.S.: Madluško, pamatuj si, tenhle film nechceš vidět znova! (I když jeden herec vypadal jako chlápek, co mluví ve výtahu o dužnatých listech fíkovníku. :-D) (02.05.2011)

No, hádám, že teď je ta chvíle, kdy jsem si u první projekce říkal: "Někdy v budoucnu si to musím dát znovu." Phillip Seymour Hoffmann mezitím spáchal sebevraždu. A Charlie Kaufman od té doby nic jiného nedokončil, takže hádám, že ten čas je vlastně jen relativní pojem, někdo by za tutéž dobu zase vyplival pět zbytečných filmů (fo' big money). První projekci jsem měl: 5.5.2009, což bude zanedlouho šest let a jediné, co si řádně pamatuju je vlastně song Little Person (zato ten si pamatuju velmi dobře), dost hořký a smutný (až depresivní) podtón a že jsem to ve svých sedmnácti letech zase až tak nepobral, ač si moje umělecké ego myslelo, že ano. ____ Teď je mi čerstvě 23. Prošel jsem nejzásadnějším obdobím v životě... a přitom, jako kdyby to ani nebylo tak dlouho, jen krátké období, jen zrnko písku. ____ A stejně tak film, mimo všechny interpretace o čem to je a proč, si spíš říkám, jaké mám z něj právě teď pocity. A musím říct, díky své mentální otupělosti, že definitivně ne tak depresivní jako minule, není to tak zoufalé, je to jen trošku sentimentální a vyděšené ze Světa a z života. A taky z toho, kolik v tomhle obřím cirkusu máme málo času.____ Kaufman si při psaní svých scénářů vždycky kráčel vlastní cestou, jak jistě každý ví. A podle mě je to nejlepší (nejoriginálnější) současný scénárista (spolu s Tarantinem). A teď poprvé natočil film. A v tom filmu nenechal náhodě spoustu drobných detailů. Nechci říkat, že je to mistrovské dílo, ale je to velmi silné a velmi osobité a velmi z duše psané. Jiná věc, jiná dimenze. A zase ne film pro každého. (25.02.2015)

velmi depresivní drama bez jakýchkoliv světlých míst, žádné happyendy, spousta smutných příběhů vzájemně provázaných do celoživotního díla nebo spíše díla o životě jednoho divadelního režiséra. 2 hodiny a 4 minuty plné vynikajících hereckých výkonů v čele s Philipem Saymorem Hoffmanem, navíc strhující kulisy (New York v životní velikosti postavený ve skladišti), výborná kamera... Film není pro každého a přináší několik hlubokých myšlenek a životních mouder. Donutí vás přemýšlet nejen nad nimi. Nedoporučuju typickému divákovi TV Nova, protože nevydrží ani půl hodiny filmu, naopak vám, kteří máte rádi psychologická dramata, doporučuji vřele. 90% (13.03.2009)

Zpočátku mi to připadlo jako "normální" film s absurdními prvky. Postupem času se ale začal stávat naprosto absurdním a velmi depresivním. Klobouk dolu před tak promyšlenými a hodnotnými dialogy. Kaufman se tu opravdu vytáhl, neméně se vytáhl i můj nyní již oblíbený Hoffman. (26.03.2009)

Zajímavé dílo, které bylo pro mě celkem složitě podané na to, abych se v něm vyznal. Opakující se události, duplicita postav, propletení hry s reálem....ke konci sem se už skoro nevyznal kdo je kdo. Myslím že ve scénáři filmu, se dokáže s přehledem orientovat jen sám Kaufman. (22.01.2010)

Z toho filmu deprese jen kapala.Možná to mělo nějakou hodnotu ale já jsem to nedale do konce (01.10.2022)

No nevím, těžko se o tom píše. Zajímavé téma, ale trošku chaotické a některé věci mě přišly celkem mimo. Orientace mezi fikcí a skutečnem není tak obtížná. Od poloviny nakonec víte jak to dopadne. Škoda, že charakter je dopodrobna rozebrán jen jeden. (03.10.2010)

Kaufman by vážně potřeboval někoho, kdo by mu dal občas jednu zleva a zprava. Synecdoche má obrovský potenciál, který je ale naprosto utopený v nesmyslně překombinovaných a do sebe zanořených myšlenek, faktů a náznaků. Nepopírám, že jde o komplexní a absurdní dílo, ovšem i to se dá vytvořit tak, aby drželo pohromadě. Kaufman naprosto popírá jakékoliv filmové zákonitosti, a tak ve výsledku vlastně jenom nahází spoustu nápadů do jednoho pytle a promíchá je. V Eternal Sunshine of the Spotless Mind měl nad sebou dohled Gondryho, z čehož byl také nakonec vynikající film. V Adaptaci Spike Jonze jel sice na půl plynu, ale i tak film alespoň v základu byl koukatelný a držel pohromadě. Synecdoche je pak naprosto nezředěná esence Kaufmanovi osobnosti... a je to škoda. (30.12.2014)

Zvědavě jsem se těšila na dalšího Kaufmana - a zrovna na tohle téma umělců mezi depresí a tvorbou, ale tohle je na mě moc. Celkový dojem je pochyba, jestli náhodou nejde o jeden z těch scénářů, kde se témata a situace nechají volně odvíjet a vrstvit a čeká se, že z toho nějak sama vyvstane struktura příběhu i jeho smysl a případně dokonce i humor, nebo že si ho tam přece divák sám rozšifruje a najde... což se teda u mně zrovna nestalo. Nic proti depresím a zoufalství v umění, ale prostě mi to přijde nedotáhnuté, nehotové. (26.05.2009)

nápad na film dobrý ale to co s od tohoto filmu ocakaval sa zmenilo na taku volovinu ze az ani to radsej nepozerajte ak sa k tomu chystáte. (04.08.2009)

Co tímhle chtěl básník říci... totiž pan Kaufman, to ví s jistotou pouze on. Kaufman - co se jeho děl týče - vždycky patřil k originálním a neotřelým osobám od filmu. Ale dívat se na tento snímek a zároveň si uvědomovat jeho obsah, potažmo jeho podstatu je nadmíru náročná práce. Je to sice ten film, o kterém se většinou polemizuje jakmile skončí, přesto mi připadal buď nedotažený anebo až moc obsahově nakombinovaný a navršený. Druhá varianta bude pravděpodobně příhodnější vzhledem k tomu, že jde právě o Kaufmanovo dílo. Výkon Hoffmana ovšem patří ke světlejším bodům tohoto bludiště. Tím, jak se vžil do své role přidává na uvěřitelnosti jeho strastiplné cesty životem a jeho obav ze stáří, důsledků. Proto je škoda té nemožnosti se do filmu ponořit naplno, avšak se může jednat pouze o můj problém. Každopádně s jeho skončením jsem se nemohla ubránit skličujícím a depresivním pocitům. (21.08.2010)

Bože. (26.12.2013)

Byly tam chvíle, kdy jsem si myslel, že tomu filmu rozumím a byly tam chvíle, kdy jsem měl pocit, že ten film rozumí mě. A byly tam chvíle, kdy jsem nerozuměl absolutně ničemu. V konečném důsledku je pro mě tenhle film ztělesněním pocitu, který často mívám a nedokážu ho popsat nebo ho možná popisovat nechci, protože podstata toho pocitu vlastně tkví v jeho nepopsatelnosti... Co jsem to sem do prdele vůbec napsal? Sakra, tenhle film ve mě vyvolává nutkání pouštět se do komplikovaných a pravděpodobně úplně nesmyslných filozofických úvah, a nejsem si tak docela jistý, že se mi to líbí... Ale asi jo. Kaufman je génius a jeho filmy budou mít vždy speciální místo v mém srdci. 10/10 (01.03.2019)

Charlie Kaufman jistě zná Felliniho 8 a ½, možná nejlepší film legendárního italského režiséra. A muselo mu být jasné, že s ním bude srovnáván. Oba filmy mají společné víceméně autobiografické téma umělce (konkrétně režiséra: u Felliniho filmového, u Kaufmana divadelního) v osobní i tvůrčí krizi a sebekriticky upřímný postoj v pohledu na sebe sama. Liší se formou - Fellini je expresivnější a rozmáchlejší v pestrosti poloh mezi tragikou a komikou, Kaufman je introvertní a těch pár míst obsahujících humor je vyjádřeno natolik subtilně, že se v celkově melancholickém ladění filmu dají snadno přehlédnout... Kdyby mělo jít (jako že vůbec nejde) o souboj na dálku mezi dvěma filmy, které od sebe dělí 45 let, nazval bych výsledek čestnou nebo spíš více než čestnou Kaufmanovou prohrou - což je ve srovnání s Felliniho veledílem víc než se dalo čekat. Když se s větším časovým odstupem opakovaně podívám na 8 a ½, pokaždé tam objevuju něco nového. U Synecdoche, New York se mi to stane těžko, struktura filmu i jeho myšlenka jsou podány podstatně jednodušším a už napoprvé srozumitelnějším způsobem. To ale vůbec neznamená, že se jedná o průměrný nebo dokonce zbytečný film. Naopak. (20.09.2021)

To najdokonalejšie filmové prelínanie plusov a mínusov, jednoduchosti a zložitosti, subjektívnosti a objektívnosti. Kaufmanov životný opus, v ktorom rieši tie najzávažnejšie témy a ich následnosť a koncepcia mu skvele vychádza. Na druhé pozretie to možno vytiahne aj na maximum, pretože pochopiť všetky ukryté metafory a odpovede na životné otázky nie je ani trochu jednoduché. Synecdoche, New York je kopcom vecí, kde každá je unikátna, len treba tú kopu roztriediť. A to bohužiaľ nie je ani trochu ľahké a miestami ani zábavné. Aj napriek všetkému sa však neviem zbaviť pocitu, že "It is written" a všetko to je, ako má byť a docením(e) to až časom. 85% (22.03.2009)

Extrémně nedivácký film. Jako 20-30 minutový kraťas by to byla skvělá černá komedie. Ale je to roztaženo na dvě nesnesitelné hodiny, kdy se většinu stopáže variují dvě tři situace, vývoj je minimální. A nějaké pointy, která by převrátila vnímání a posunula film do nečekaných míst , se nedočkáme. Směr je pevně určen už na začátku a ke konci se musíme prokousat nepoživatelným, s maniakální pečlivostí vysoustruhovaným balastem. Pokud jste ta správná osoba, na začátku vás to chytí a budete si moci alespoň užívat černého absurdního humoru. Pokud ne, velmi brzy ztratíte zájem a budete se modlit, aby to už skončilo. V každé vteřině cítíte šíleně rotující kolečka Kaufmanova mozku. Ale v případě Synekdochy Kaufman dalece překročil snesitelnou míru svého egocentrismu. Ráj kulis. (29.03.2009)

Těžko stravitelně a obtížně pochopitelné - to je režijní debut Kaufman. Někdy jsem měl pocit, že sám autor to nechápe a ztrácí se tam. Hoffman jako jeho alter ego, potýkající se mezi depresemi a hypochondrií, hledání nenaplněné lásky nebo zčásti (než se před sexem rozbrečí), snahou převést na divadelní prkna svůj život, pojmout ho jako velkolepé rozsáhlé dílo a stále vlastně nevědět, co chtít ze života převést a pak zjistit, že se celým životem pořád za něčím honil aniž si uvědomil, že mu život proklouzává mezi prsty a být z toho v depresi a pendlovat mezi skutečným životem a hromadou náhražky života a pomalu zemřít, ale to už jsou všichni mrtví. Jak smutné, ale celé je to zmateně vykonstruované a místami se člověk docela nudí. (06.04.2009)

Vůbec nevím co si o tom mám myslet, takže radši nebudu hodnotit. Neskutečně komplikovaný film, musím se podívat podruhé, abych vůbec k něčemu dospěl. Každopádně je to neskutečně smutnej film, ze kterýho sem byl hoooooodně přejetej. (10.04.2009)

Tento film je o hovnu. Zeleném. (02.09.2009)