Toy Story 3: Příběh hraček

Hračky dělají dětství dětstvím. Dovedete si představit život bez hraček? A dovedou si ho představit hračky bez nás? Dojemný příběh z fantastického světa hraček pohladá, potěší i rozesměje...Důkaz, že fantasii se meze nekladou. Moje nadšení z Toy Story tedy neopadá ani po 3. díle, který nebyl o nic méně zajímavý než předešlé dva. (30.10.2010)

Do mých očekávání se třetí Příběh hraček strefil tak napůl. Asi jsem to čekal trochu odvázanější a samotný ‚Prison break‘ považuji za těžce promarněnou šanci. Těch pár mrkání na odrostlejšího diváka mě nechávalo docela v klidu, takže jsem dlouze přes hodinu obdivoval spíš to, jak ten svět v HD dobře vypadá. Pak se hračky chytily za ruce a já dostal emocionální pálku, ze které mi šly slzy do očí, aby to vydrželo až do závěrečného posezení na trávníku. Ale v poměru stopáže se mi to zdá docela málo. (22.10.2010)

Nepamätám si, kedy naposledy som mala také potešenie sledovať animovaný film. Nádherne živá nostalgia, ktorá ani po mnohonásobnom vystriedaní ročných období, ani po pokroku počítačových efektov, nestratila nič na svojej schopnosti očarúvať a môže dojímať ako malých, tak aj veľkých. Bola som zas len malé dievča usadené na pohovke, zvierajúc v ruke šálku teplého kakaa a bytostne uveličené úžasnými dobrodružstvami nesmrteľných hračiek. Unkrich zostal verný spomienkam a ponechal všetko. Navyše krásne dojímavým koncom vzdal osobný hold Príbehu hračiek, aby divák ani v najmenšom nepocítil príval rokov.......... PS: V prvých častiach bodoval nafúkaný Buzz Rakeťák... teraz jednoznačne narcistický Ken s krehkou Barbie... neveríte? Nechajte sa prekvapiť :-) (27.10.2010)

Toy Story patří mezi mé oblíbené animované série. VHSka s prvním dílem byla vůbec mou první videokazetou. Druhému dílu jsem dlouhou dobu nedokázal přijít na chuť, ale po třetím, čtvrtém zhlédnutí jsem si jej oblíbil. Hádám, že stejné to bude i s trojkou. Když to vezmu od slupky, tedy vizuálu. Není co vytýkat. Dabing těžko soudit, jedná se o první díl, který jsem viděl v originále, což je nejspíš jediná technická věc, která se od minulých dílů nějak razantněji změnila. Překvapivým faktem je silná depresivnost příběhu, který se od začátku zaměřuje na konec použitelnosti hraček, personifikace lidské smrti. Sám nepamatuji žádný rodinný animovaný film, který by se tímto tématem tak silně zabýval. Příběh hraček se netočí v dějovém oblouku, nevykrádá předchozí díly, ale po dlouhé pauze hodně dospěl. A nejen on… (31.01.2011)

Technicky je Toy Story brilantní. Co se práce s emocemi týče, nemá Pixar konkurenci. Způsob, jakým dokáže DĚSIT skrze věci na první pohled roztomilé je až zarážející a skutečně strašidelný. Je dojemné, jakým způsobem se tvůrci dokázali po patnácti letech vrátit tam, kde začínali. Co je to ale platné, když příběh stojí za starou bačkoru a bez zjevné logické návaznosti je jen poskládan z různých scének, z nichž některé jsou brilantní a mají svoje místo (retrospektiva růžového medvěda), jiné jsou velmi zábavné, ale v příběhu nemají co dělat (Ken ukazuje Barbie svůj šatník). Výsledkem je prazvláštní paradox, kdy jsem odcházel z kina dojat, rozněžněn a naplněn a přitom zklamán a lehce naštván... A doteď jsem se nedokázal rozhodnout, které dojmy ve mě převládají... (06.08.2010)