Skleněné peklo

Skleněné peklo, základní pilíř katastrofického filmu stojí na všech obehraných klišé stejně tak pevně jako samotný žánr na tomto snímku. Během necelých tří hodin režisér John Guillermin stupňuje tempo v intervalu schodů mrakodrapu, aby nakonec dospěl až k samotnému vrcholu v podobě závěrečného „spásného plánu“. Akční scény režírované Irwinem Allenem ani po více než 30-ti letech neztratili nic ze své působivosti, realističnosti a hlavně, napínavosti. Pyrotechnická práce je bezchybná a díky kameře a střihu je povýšena na delikátní záležitost pro fajnšmejkry. Navíc i samotný příběh, byť plný (v dnešní době) okecaných replik, psychologické jednotvárnosti hrdinů a celkové dramatické stavbě plné nejrozmanitějších klišé, je maximálně poutavý a díky bezvadně odvedeným hereckým výkonům je celý tento film povýšen na královskou podívanou bez hluchého místa či minimální porce nudy. Žánrová učebnice! (15.04.2006)

Asi nejklasičtější katastrofický film, ve kterém se sešla na svou dobu nevídaná plejáda "áčkových" herců. Film je natočen podle skvělého stejnojmenného románu tandemu Scortia/Robinson a popisuje požár v nově otevřeném mrakodrapu, v němž právě probíhá slavnostní otevírací párty. Z hereckých výkonů zaujme především Steve McQueen, který si šéfa hasičů vystřihnul s velkou chutí a také Freda Asteira v malé roli sňatkového podvodníka. (26.03.2003)

Tak to s tým vrtuľníkom a odtrhnutým výťahom bola veľká frajerina. A naozaj napínavá scéna. Tak ako vlastne celý film. Konečne som splatil tento svoj dlh svetovej kinematografii. A pri tej príležitosti som zistil, odkiaľ pochádza väčšina základných schém katastrofických filmov (vrátane sviniara, ktorý za to všetko môže, ale snaží sa uniknúť skaze ako prvý a samozrejme to hnusne schytá). Efekty sú na film, ktorý je taký starý ako ja, prekvapivo dobré. Jedna hviezdička dole za hercov. Je tam síce neskutočná plejáda vtedajších superhviezd, ale každú z nich som už videl hrať podstatne lepšie v nejakom podstatne lepšom filme. (26.08.2008)

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

Výkladní skříň katastrofického žánru, pečlivě vystavěná v dobách jeho největší slávy. Výborně funguje i dnes a může po právu s opovržením shlížet na všechny ty Asteroidní Kataklyzmatické Armageddony, Zemětřesení 12,6: San Francisco 2017 a další. Narozdíl od těchhle směšných srágor, které jsou vlivem nějaké kolektivní úchylky realizačních týmů s oblibou točené na několik dílů, se na Skleněné Peklo můžete bez ohrožení svých duševních schopností podívat v jednom kuse. Doporučuju ovšem DVD (nebo cokoliv s vyšším rozlišením, co přijde), protože se vám nebude chtít bez pauzy odbíhat na záchod, a od začátku do konce je to štace dlouhá podobně jako z přízemí do 135. patra;) A v televizi je zase těch přerušení reklamami (BTW řvou, ne že ne) zase trochu moc a ruší to dynamiku tohohle skvělého napínáku. Za zmínku stojí i vpravdě luxusní dabing, ale spolehněte se na to, že někoho nenapadne (nebo nebude kvůli problému s právy donucen) udělat nový:P Je to klasika, ale srdce mi trhá jenom tím adrenalinem - dávám proto plně nabitých, poctivých a do detailu promakaných 80%. (15.03.2012)