Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (758)

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Obával som sa, že ma to vzhľadom na námet a jeho formu spracovania nebude baviť. Všetko zbytočne, lebo tie herecké výkony počas "skúšky" sú tak strhujúce, že naposledy ma takto emocionálne zasiahol Žiakov návrh v parlamente, ktorý si myslí, že ideálnym riešením do budúcna, by bolo zlegalizovanie predaja drog v lekárňach. Kým je však Žiak kokotkom na pohľadanie, Trojan a spol sú excelentnými hercami, ktorí mi pripravili plnohodnotný, emocionálny zážitok. Výborná, v originálnom šate poprepletaná "divadelná skúška" vo filme, ktorý sám o sebe, disponuje vlastnou príbehovou váhou .. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Ráda bych napsala, že jsem se k Bratrům Karamazovým dostala nějakou romantickou cestou, kupříkladu prostřednictvím zamilovaného studenta, s kterým bychom vysedávali v podkrovním pokojíku nad zažloutlými stránkami a dojímali se nad drahocennými myšlenkami prostřednictvím levného alkoholu, ale to bych bohužel lhala přímo čunkovsky. Ráda bych napsala, že jsem před lety odpověděla na otázku svého otce, co mi má přivézt ze služební cesty, skromným "co tě cestou cvrnkne do nosu, tatínku," jenže jsem coby spratek rozcapený projevila touhu po pěkné knížce. Ráda bych napsala, že moje matka poté, co mi táta po návratu předal tři svazky, aby pod vahou toho třetího potupně klesla má jedenáctiletá kolena, projevila nadšení nad jeho péčí o můj duchovní rozvoj, ale skutečnost je taková, že pronesla nejčastější partnerskou větu: "A jinak seš normální?" Ráda napíšu, že tatínek projevil vysokou inteligenci pro náš rod typickou a prohlásil: "Najdeš tam všechno, co lidi trápí odjakživa a nikdy to nevyřešej. Ne proto, že jsou blbí, ale proto, že je toho strašně moc, co je zaslepuje. Lidi u nás toho zaslepuje tolik, že knížky jako tyhle strkaj do antikvariátů a tvářej se, jako by všechno z Ruska mělo jedovatý zuby, stejně jako se dřív tvářili, že je naše svatý poslání jim lízt do zadku. Prostě si pamatuj, že lidi jsou ovce, ovce tvořej stádo a stádo nemyslí, stádo tak akorát všechno zdupe!" Ráda napíšu, že Míťa, Váňa, Aljoša a jejich milovaní a nenávidění se mnou pro/pře/žili pubertu, první lásky, x tříd, druhé lásky, několik stěhování, několik zaměstnání a mnoho cest a návratů a jejich místem na stupni vítězů mých ostránkovaných přátel od té doby nic neotřáslo. Ráda bych napsala, že jsem do kina vyrážela dychtivě a radostně, ale musím s hanbou přiznat, že jsem vyrážela obtěžkána nemalou dávkou skepse. Zato ráda napíšu, že jsem se propadla do jiného a přitom známého světa a že jsem v pekle stalinské huti, místa, které mělo zabít božství, našla ne božské okamžiky, ale božských 110 minut božského herectví, umění a myšlenek. Nerada bych napsala, že mě překvapuje, kolik u nás máme skvělých herců a dalších filmových a divadelních osobností, tudíž to nenapíšu, protože mě to díky tomu, že účinkování v nepovedeném seriálu nepokládám za příznak degenství bez mozku, stejně jako za totéž nepokládám setrvávání v nenáviděné práci, aby se děti najedly a šatstvo zůstalo celé, nepřekvapuje. Nerada bych napsala, že mi vadilo vypuštění legendy o Velkém inkvizitorovi a příběhu starce Zosimy a že mi nakrčilo nos přidání civilní linie, a psát to nemusím, protože obojí chápu. Nerada bych napsala, že se po dlouhé době objevil slušný český film, protože populární plivání na český film pokládám za orwellovské bečení "světové dobré, naše špatné" a mnoho českých filmů pokládám za mnohem víc než slušné. Zato napíšu velmi a nesmírně ráda, že se podle mého názoru jedná o film mimořádný a že dnes, prvního červencového večera roku dvoutisícího osmého řadím jeden z českých filmů do své osobní filmové TOP. () (méně) (více)

Reklama

Disk 

všechny recenze uživatele

Snímek vychází z jevištní podoby posledního románu Fjodora Michailoviče Dostojevského, kterou inscenoval Evald Schorm a režíroval Lukáš Hlavica. Zelenka však z jevištní inscenace vychází velmi volně. Je to příběh skupiny herců, kteří jedou odehrát Bratry Karamazovy do Nové huti v Polsku. Je to představení plné emocí, které se zaryje hluboko do vaší mysli. Pojďme si podrobněji rozebrat aspekty snímku. Avšak čím začít? Téměř všechno je zde perfektní, takže je těžké psát o jednotlivých částech tak, aniž byste chtěli snižovat kvalitu hereckého obsazení či hudby. Začněme herci, protože jsou nejvíc vidět. Jedná se o téměř celý ansámbl Dejvického divadla, který má hru naprosto v malíčku. Všichni z několikaleté zkušenosti tedy velmi dobře vědí, co hrají, věříte jim tudíž každý pohyb, každé gesto. Především trojice Ivan Trojan, David Novotný a Radek Holub jsou velmi žhavými kandidáty na Českého lva. Z jejich hraní pochopíte, co je to herecký koncert. Ne, o tomhle se těžko mluví, tohle se prostě musí vidět. Skvělá je vizuální stránka, ve které se protíná současnost ocelárny s 19. stoletím. Spojení přirozené a Dostojevskij nikdy nebyl nadčasovější (alespoň v českém prostředí). Právě nejen v této poloze je film velmi originální. Dialogy jsou velmi živé a o názorech na život budete po skončení debatovat dlouho. Velmi výrazná a nezapomenutelná je též hudba. Aby taky ne, když jejím autorem je oscarový skladetel Jan A. P. Kaczmarek (Hledání Země-Nezemě, Úplné zatmění) a jehož rukopis jsem poznal hned po prvním tónu. Právě díky němu ve filmu stoupá napětí, aniž by to působilo nějak lacině. Jinými slovy, Kaczmarek je aspirant na dalšího Českého lva. Říkáte si: tak dobrý film a není na něm žádná chyba? Bohužel, byly dva momenty, které malinko kazily celkový dojem. Ten první, kdy Trojan coby starý Karamazov plivne na obrázek Jana Pavla II., se ještě dá s jistou tolerancí pochopit. Ovšem scénu s podepisováním DVD Samotáři si Zelenka mohl odpustit, jakoby vypadla z nějakého úplně jiného filmu. Scénu s mončičákem představucím Dostojevského a ukazujícím epileptický záchvat považuji za geniální. V naší české kotlině se jedná o výjimečný počin, kterým si Zelenka spravil chuť z rozpačitě přijatých Příběhů obyčejného šílenství a kterým překonal sám sebe. Tato látka je v českém filmu natolik výjimečná, že bude těžké přemluvit konzervativního diváka, aby vyrazil do kina. Pro milovníky divadla a čtenáře Dostojevského „povinná četba“. A teď už jenom zbývá položit si otázku: Co by s tím udělal Lars? ()

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Vlastním Идиот od Dostojevského, řadu gigantických zápisků o tomto pisalovi z hodiny češtiny, ale chybělo mi to nejpodstatnější. Zážitek, který by umocnil všechnu tu genialitu... Zelenka přiběhl s nápadem, který se na první pohled zdál jako totální krok vedle. Kdo by šel do kina na film, který představuje vlastně totéž, co návštěva Dejvic a navíc je všechno natočený v santusáckém prostředí ocelárny? Všichni. Zelenka rozehrál monstrózní hru, která se nedá popsat. Šílený na tom všem je, že herci se nesnažili předbíhat v hereckých záležitostech jeden druhého. Jen tam tak stáli, ukázkově gestikulovali a artikulovali, nechávali se unášet myšlenkovými pochody svých postav a vy jediné, co jste mohli udělat pro jejich povzbuzení ega, bylo, že jste civěli s otevřenou hubou. Popravdě, to nebyla nijak zvlášť namáhavá práce, protože "huba dolů" se naskytla už při prvních mrazivých tónech páně Kaczmarka. Odbočky? Ano v některých situacích mě sraly, ovšem ten zážitek těžko něco překoná. 95% ()

Spooner 

všechny recenze uživatele

Zelenku jsem měl vždycky rád, protože dokázal dát obyčejnému příběhu svůj originální nádech. A to se i týká i Karamazových, kteří se odehrává jako divadelní hra v jedné továrně, kde se střídá ten známý příběh s příběhy herců a dělníků. A ani tentokrát Zelenka režijně neselhal a řeměslně se opravdu nedá na co stěžovat. Některé scény jsou přímo strhující a herci hrajou na plný plyn a to všichni bez vyjímky. Jediný co mě tam trochu rušilo, byla ta linie okolo toho dělníka. Ne, že by byla špatná, ale na mě vůbec nefungovala a nechávala mě spíše chladným. Ale to je asi můj problém a ne filmu. Ale i tak se jedná asi o nejlepší český film tohoto roku. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (16)

  • Film byl natočen za pouhých 20 dní.
    (Reiniš)

Související novinky

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

15.10.2011

Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (více)

Nej filmy roku 2008

Nej filmy roku 2008

25.12.2008

Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)

Český herecký úspěch v Karlových Varech

Český herecký úspěch v Karlových Varech

13.07.2008

Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)

Reklama

Reklama