Ve stínu

Největším „nedostatkem“snímku je (paradoxně) jeho (přes)přílišná medializace a s tím spojená (u některých z vás) přehnaná očekávání resp. očekávání (zcela) „něčeho jiného“, než se mu následně dostává. Bylo by velkou chybou (s fatálními důsledky) očekávat „druhé Životy těch druhých“. Tak nějak tuším, že nejvíce mu bude vyčítáno (a nedá se (ne)přiznat, že by to (ne)bylo z části (ne)opodstatněné), že snímek je mixem dvou žánrů, přičemž na krimi je příběh (zápletka) nedostačující (banální) a jako výpověď tehdejší doby je to „příliš smířlivé“, klouzající na (resp. těsně pod povrchem), jakoby se tvůrci báli jít více na dřeň. To je jeden (z) pohled(ů). Osobně mi právě vyhovuje skutečnost, že na základ. kostru příběhu, kterou tvoří (na první pohled) obyčejná kriminální zápletka, je naroubováno politické podhoubí let padesátých, přičemž (a to oceňuji snad nejvíce) to není děláno násilně resp. prvoplánově s cílem za každou cenu šokovat (např. i za cenu brutálních „vyšetřovacích“ scén), ale jakoby mimoděk v (skrytých) všudypřítomných náznacích, přičemž každý (alespoň lehce obeznámený s touto dobou) moc dobře ví (tuší), co pod povrchem probublává. Jestli to bylo (i) cílem tvůrců nebo si jednoduše (raději) nekladli větší ambice (vědomi si svých mantinelů) ponechám na každém z vás. Jestliže k samotnému příběhu můžou vyvstat i nějaké (opodstatněné) výtky, co se týče následného zpracování, zde se vám budou hledat chyby o poznání hůře. Možná to vyzní jako to největší klišé, ale Ve stínu, to je především (souhlas Mirko) vysoká škola poctivé (neprvoplánové) nejryzejší filmařiny, jejíž největší síla není v jednotlivých (pamětihodných) scénách, ale celku jako takového. Není na místě přemýšlet o nějaké TOP scéně, ale již při prvním hlubším zamyšlení se, divák (jakoby mimoděk) zjistí, že není nic, co by mu nějak výrazně překáželo v soustředění a vychutnání si skutečně precizní filmařiny. Přičemž snímku jednoznačně dominuje volně plynoucí (nikam a za ničím) nespěchající Ondříčkova režie, která se může navíc opřít o mistrně zachycenou (tísnivou) dobovou atmosféru, přičemž výčitky typu, měla být o poznání ponuřejší neberu. Tohle není klasický NOIR, (byť se zrovna o tohle přirovnání spousta z vás snaží), tohle je skutečné Československo let padesátých, takže ta reálnost na úkor jakési žánrové stylizace, je zcela na místě. Snímek také disponuje velmi zdařilým castingem, to včetně vedlejších (mini)rolí (Taclík, Myšiška, Malý, Babčáková, Lichý), byť v případě některých (M. Issová) to může vyvolat lehký úsměv na rtech. Proč (není důvod) je však podezírat z „prvoplánovosti“ tj. zviditelnění se širšímu evropskému publiku (trhu), třeba „u toho“ pouze chtěli být popř. jsou s Davidem kamarádi a ostatně, ikdyby tomu tak skutečně bylo, nevidím na tom nic špatného. V neposlední řadě se snímek může opřít o nevtíravou kameru A. Sikory se smyslem pro detail. Co se týče Jana P. Muchowa, přijdou mi zdejší útoky zbytečně prvoplánové. Byť (pokud budeme (k sobě) zcela upřímní), ne neopodstatněné. Je však zajímavé, že když je to v případě světových skladatelů (filmů), tak nikdy výrazy jako „návodná hudba“ nezazní(vají), byť je jí film protkaný od začátku do konce. Závěrem (byť jsem casting již zmiňoval) si neodpustím poznámku, že to, co tu předvádí ústřední duo Trojan – Koch je herectví světových parametrů, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají i nečernobíle napsané postavy M. Epsteinem, stejně jako vítám Markovu snahu o občasné odlehčení, v drtivé většině se setkávající (v mém případě) s pochopením a padající na úrodnou půdu. 80% P.s. to uživ. Bluntman: nevím, zda-li měly dámy Spáčilové „vlhnout“ při pohledech na I. Trojana resp. S. Kocha, či se o to měl postarat snímek samotný, ale za sebe můžu říct, že jsem ho měl „pořádně (permanentně) tvrdýho“ a teď nemám (pouze) na mysli dusně „erotickou“ scénu v prádelně mezi S.Norisovou a S. Kochem, která je doslova elektrizující a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že v tom nastalém tichu Slovanského domu, by byl slyšet i pověstný upadnuvší špendlík. Jasný důkaz toho (vyjma nesporných hereckých kvalit obou představitelů), že méně je někdy více. Možná by nebylo na škodu, zkusit taky občas něco „tvořit než (neopodstatněně) bořit“. Když ono je to o poznání jednodušší, že?! Buďme prosím takhle (přehnaně) kritičtí i ke světové produkci a potom bude „vše v pořádku“. To uživ. canakja: nezoufej, ostatně není všem dnům (výletům) konec. Třeba Ti to vyjde příště. O panictví (bohužel) ne, ale o rozum...... Jsi si spletl server ne? Možná by příště postačilo nechat doma upnuté rifle a (růžové) triko s nápisem „je se mnou prdel“. Zajímavý komentář (pro mě) uživ. Baxt, DaViD´82 (24.09.2012) (méně) (více)