Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Roman.Ticka
    ****

    Tady jednoznačně předčila forma obsah a v ničem si nezadá s veledíly světové produkce, nejtěsněji s kriminálkami ze severské stáje. Bohužel jsem se dost motala v nepřehledném ději, nechápajíc "bratrství" nenáviděných národů (Němci) těsně čerstvě po válce, když padlo slovo Bonn, zamotala jsem se totál(it)ně. Až ve finále jsem došla k jakémustakémus vysvětlení, něco o kolaboraci se sionisty a starými nevyřízenými účty s nacisty, což ve výsledku dává neznalému rovnici o několika neznámých a něco málo o praktikách tehdejší STB. Nelogických děr by se našlo více, ale opakuju obsah přebila výtečná temná dobově brilantní, efektně nasnímaná, skvěle zahraná Forma. Jen si tak říkám, jak se ti naši okupanti mají, když se jim pořád tak lehce nabízíme a ještě se k tomu perfektně učíme příslušný jazyk.(12.3.2013)

  • Pepinec
    ****

    Vážně by mě nenapadlo, že když jdu do kina na film Ve stínu, měl bych si s sebou vzít vaťák. Kamarádi, tam byla taková kosa, že kdyby to pan Ondříček býval natáhl o dalších deset minut, měl by sál č.4 hradeckého CineStaru v páté řadě ledovou sochu s kapucou na hlavě. Nevím, jestli šlo o propagaci Doby ledové nebo o snahu navození atmosféry, ale nejspíš jsou vstupenky pořád ještě moc levné na to, aby se otočilo kohoutkem topení doprava, že? Ale teď k filmu. Ivan Trojan alias Columbo si to v baloňáku a cigaretovém odéru dává moc dobře, navíc se na rozdíl od poručíka nestydí ukázat nám svou ženu Soňu, která je tak nádherná, že jen díky zahoření mého srdce láskou k ní jsem přečkal to Bílé peklo S ledovým klidem.(15.9.2012)

  • Bluntman
    ***

    David Ondříček by měl režírovat pouze neambiciózní žánrová díla, protože při snaze o přesah dospěje k něčemu významově velmi banálnímu. Je sice pravda, že tvůrci snímek cílili na mladého diváka, ale nějak jsem neočekával, že by se tím myslelo dítě školou povinné, jemuž rodiče stále čtou na dobrou noc, když i ty nejprimitivnější metafory musí být osvětleny a pro jistotu ještě zopakovány. Odhlédněme ale od naivní prostoduchosti boje proti systému, kdy měnová reforma má být reflexí ekonomické krize a vykonstruovaný proces s Židy může upomínat na nedávné kauzy vůči jiné národnostní menšině, a soustřeďme se na formální stránku. Narativní diletanství je srovnatelné snad jen s jinou přeceňovanou dobovkou, POUTY, protože i zde je řada věcí motivována velmi nedůmyslně, jenom aby se vyprávění mohlo dopracovat k bodu obratu-zlomu. Na místo série pečlivých detektivních dedukcí je zde spoléhání se na náhody, kdy se bývali SSáci holí u okna, aby bylo vidět jejich tetování, a sirka se zlomí, aby při hledání krabičky v kabátě kolegy se přišlo na jeho dvoutvářnost. Zamrzí to o to víc, protože jinak je patrná přepečlivá strukturace syžetu, kdy v každé desáté minutě dojde k dílčímu zlomu a užívá se pravidelného rytmizování v podobě anoncování titulků novin či povídání si s někým z rodiny. Mnohem důležitější je rozdělení do tří cirka půlhodinových aktů, z nichž každý vychází ze zcela odlišné poetiky, čemuž dokonce přizpůsobuje svůj stylistický subsystém. V první - noirové - části je snímání klasické (statičnost, záběr-protizáběr při dialogových scénách, nadhledy pro /re/establishng shoty); s přechodem k psychologickému dramatu barevná paleta potemní, postavy jsou umísťovány do dalších plánů a před ně jsou stavěny různé věci, časté je zapojování podhledů a nadhledů a významotvorně se pracuje s nasvícením; v posledním - soudním - aktu pak převládají jízdy snímající postavy z boku. Stylistická koherentnost je ale nabourávána transtextuálností motivací dílčích prvků: jednak nepatřičnou Muchowovou hudbou, která se snaží evokovat herrmanovské kompozice, jednak záběrováním odkazujícím se zde k noirům, tam k postnoirům, jinde zase k hitchcockovským thrillerům 50. let. Obávám se ale, že spojení těchto poetik nefunguje především z důvodu výše zmíněné lajdácké motivovanosti přechodů mezi nimi a vykonstruovaností celého "whodunitu". Mnohem horší je, že tři žánrově a stylisticky odlišné akty samy o sobě už nejsou nijak ozvláštňující a vyžadovaly by navíc zcela odlišný přístup k hereckému pojetí. Lze oceňovat jednotlivosti (např. neokázalost výpravy, umírněný Trojanův výkon), ale jako celek VE STÍNU epicky selhává na tolika úrovních, že není co oceňovat ani v rámci tuzemské kinematografie. Komparace s evropskými konkurenty, kteří taktéž účtují s dobou minulou v žánrovém provedení a ještě zvládají být důsledně společensko-kritičtí k současnému statutu quo (ŽIVOTY TĚCH DRUHÝCH, ČERNÁ KNIHA), by pak byla přímo drtivá. P.S. Nepřekvapuje mě, že z toho obě Spáčilové vlhly, protože se výsledný sestřih bude nejvíc zamlouvat maloměšťákům.(15.9.2012)

  • Davies182
    ****

    Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám.(28.10.2012)

  • lillien
    ****

    Plně chápu nadšení většiny místních pětkujících samců, protože kdyby do pětky scházel malinký kousek, který už nešlo vyšťourat z ód na nad české poměry brilantní výpravu, herecké výkony a skvělý scénář, instinktivně ten kousíček k pěti hvězdám zalepilo sympatizování s vyšetřovatelem Haklem (Trojan). Ten nejen že to brilantně zahrál, ale konečně mohl obyčejnému českému chlapovi bez steroidů, Em šestnáctek a vysolarkovaných bárbín po boku ztělesnit reálného hrdinu, jakým by mnohý z českých samců chtěl ve skutečnosti být. Hakl je zanícený, zarputilý, odvážný, s citlivým smyslem pro právo a spravedlnost, jednající bez zbytečného patosu a afektu. Přitom stále reálný, bez nadpřirozených schopností, tedy i mírně nerudný, mírně se strachující a v plném soustředění na vyšší cíle i mírně zanedbávající svoji ženu, což mnohým nefilmovým samcům nemusí ještě tak dobře projít, anžto i zde to bylo o kozy ( nebýt scény s vlhkým výstřihem Haklovy ženy v prádelně, tak zcela netušené). Přesto mi k pětce něco scházelo. Možná jen neumím řádně docenit dobrou kriminálku, ale zřejmě se i podvědomě bráním nechat na sebe příliš dopadnout tu hnusně černou a temnou dobu padesátých let smrdící postgottwaldovskými zmrdy, lidovými soudy a mohutně se rozvíjející vládou svinských estébáků, z nichž ještě dodnes spokojeně přežívají celé baterie, aniž by je národ český po zásluze veřejně zlynčoval. Je mi z této doby temna českého národa smutno, ale ještě víc z lidí, kteří "rádi" zapomněli, nebo mají dokonce v těch hovnech namočené ruce. Film v kategorii potřebný, ale deprese plodný.(3.3.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace