Cesta

Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea. (05.03.2010)

Jo, tohle je rozhodně kvalitní snímek. Hraje zejména na atmosféru, která je naprosto bezútěšná, sklíčená a smutná. Celá situace na Zemi je jedna velká prohra. Na vztahu otce a syna tvůrci poukazují na možnosti zachování si zdravého rozumu, ale zejména pozůstatky lidskosti v její plné kvalitě a nestotožnění se s temnou stránkou člověka-zvířete. I když má film pomalé vyprávění a moc zásadního se v něm neděje, napětí trvá stále a člověk má o hrdiny filmu pořád obavy. Kluk mi sice svým neustálým jančením občas lezl na nervy, ale to je spíš asi můj problém ... Jinak je to fakt skvělej film a další podobně laděné se s ním nemohou rovnat, tohle je "high level". I tak ale plný počet nedávám, protože to není úplně ten typ filmu pro mě. (11.08.2012)

Postapokalyptický snímek nejvyšší kvality, nasáklý tou nejponuřejší atmosférou a zabalený v temné šedi z výparů umírající planety. Nevíme přesně proč, nevíme jak, ale na tom nezáleží. To na čem záleží je přežití. Najíst se a nenechat sníst sebe. Viggo Mortensen podává strhující výkon a jeho malý sekundat Kodi Smit-McPhee ho skvěle doplňuje. Tihle dva, pod pevným režisérským vedením Johna Hillcoata, strkají filmový vozík vpřed pomalým a přemýšlivým tempem k závěru, který není nijak strhující avšak poměrně logický. Takhle nějak by to vypadalo. (19.03.2010)

Kde jen mám začít? Podle mého skromného názoru má Cesta náběh na velice kvalitní film, ale bohužel se někde něco zvrtlo. Tíživá postapokalyptická atmosféra ztvárněná v několika odstínech šedi a zahalená strachem z neznáma a nejistoty, která jim daná situace nabízí, mě nutila se krčit pod peřinou a zhluboka dýchat. Pomalu ale jistě jsem začala chápat, že takovýto svět začne lidi měnit, ale hlavně dělit na dvě skupiny – kořist vs. predátor. A nejenže Vám z tohoto faktu začne být zle, nutí Vás přemýšlet, do které skupiny byste se zařadili Vy. Kromě celého surového začátku začnete litovat hlavní hrdiny, hlavně syna, z toho důvodu, že nepoznal nic jiného. Celé jeho dětství spočívá ve hře na schovávanou a kruté reality show „Kdo přežije“! Jenže celý tenhle skvělý začátek má jeden velký problém, a to je právě ta zmiňovaná Cesta. Jste sice smíření stejně jako hlavní postavy, že cesta nebude skýtat žádný východisko, ale doufáte, že při putování dostanete to, po čem toužíte. A nějak si nejsem jistá, jestli toho dosáhli hrdinové, divák určitě ne. Bohužel stále bojuji s názorem, zda je výhodou či záporem, že film nemá žádné vysvětlení a je jen na Vás, jak se k tématu postavíte. A samozřejmě největším mínusem filmu je konec (jestli se tomu dá říkat konec). SPOILER Když pominu smrt Vigga, kterou jsem opět nepochopila, bohužel nejsem lékař a nevím co všechno stačí k tomu, aby Vás tenhle svět zabil, tak mě dozajista naštval ten happy end? Sice pro chlapce nenašel svět plný jídla, ale zajistil mu novou rodinu a naději, hurá!! Kousek mého asi zlého já stále doufalo, že ta poslední kulka bude použita. A tak teď bohužel nemůžu použít připravovanou závěrečnou větu: „Viggo měl jsi poslechnout svou ženu a skončit to hned na začátku, svět Vás stejně dostal!“ KONEC SPOILERU Nemůžu si pomoc, ale film slibující nezapomenutelný zážitek se ztratil někde v půlce cesty. (06.05.2010)

Hodnotit tenhle film hvězdičkami mi je tak trochu proti srsti, protože to svým způsobem nejde. Rozhodla jsem se pro 3* z několika důvodů, ale podle úhlu pohledu bych mohla dát klidně i o dvě víc nebo o jednu míň... Co se týče audiovizuální části filmu, tak to jsou doslova orgie. Někdo může namítat, že je film zbytečně tmavý a šedý, jenže mně to k postapokalyptickému příběhu podobného ražení prostě sedí, na spoustě míst jsem si říkala, že by z těch záběrů byly nádherné depresivní fotky. Svět ve zkáze je prostě zobrazený perfektně, navíc ta rouška tajemství, že nevíme, co se vlastně stalo, děje a bude dít, je nesmírně zajímavá, podněcuje naší zvědavost a hlavně film díky tomu dostává naprosto nový rozměr. A na efekt to funguje mnohem víc, než když třeba ve 2012 sledujeme, jak obří vlna spláchne mnicha v tibetu nebo když se rozpadá L.A. Takhle vypadá katastrofa, žádné rozjásané barvy, ale pořádná várka šedé deprese podbarvená hudbou Nicka Cave. A flashbacky Vigga Mortensena na šťastné dny se svoji ženou celou tu depku ještě pořádně umocní tím kontrastem atmosféry a barev. Kromě audiovizuální části má film ale i část dějovou. Ze začátku jsem si říkala, že je to prostě parádní, Viggo i jeho "syn" Kodi hrají skvěle a první půl hodina je působivě tísnivá, cítila jsem strach spolu s hrdiny, při každém šustnutí v lese ve mě škublo a s hrůzou jsem se dívala na všechnu tu zkázu okolo. Jenže jak napovídá název filmu, tak CESTA je to jediné, oč v tomhle filmu vlastně jde. Takže když se peripetie výpravy na jih a za mořem začnou dokola opakovat (jdou, nemají jídlo, najdou něco k snědku, potkají někoho zlého, potkají někoho hodného atd.), začíná to být trochu monotónní. A v tomhle okamžiku jde právě o to, jak se na děj člověk podívá. Je to filozofické dílo o beznaději a bezvýchodnosti situace (každý přece ví, že na jihu asi těžko něco bude, ale i cesta může být cíl), které nás vlastně nutí přemýšlet? Asi ano, ale pak co má znamenat ten konec? Těžko říct, asi půjdu, a přečtu si knižní předlohu a pak se uvidí, co si budu o tomhle filmu myslet dál. (29.04.2010)