Valkýra

Tímto filmem jsem uzavřela téměř veškerou zhlédnutou tvorbu Bryana Singera. Tom Cruise v nacistické uniformě a s páskou přes oko, je pro oko divákovo, velmi netradičním úkazem. Když jsem se kdysi prvně dozvěděla, že Cruise má v tomto filmu hrát, byla jsem zcela v šoku a říkala si, že se tento "megahvězdný" hollywoodský komerční hezoun do takové role vůbec nehodí. Poté jsem si přečetla článek, který zmiňoval možná nepříliš známý fakt, že roli Clause von Stauffenberga měl původně napsanou přímo na tělo Thomas Kretschmann. Dva dny před uzavřením smlouvy se objevil Cruise s tím, že by roli chtěl hrát on. Sám Thomas se vyjádřil: "Cruise je ztělesněním moderního amerického akčního filmu, ale když jsem si jej představil v uniformě, a s páskou přes oko, přišlo mi to spíše směšné." Sice mohl Thomas konečně dostat pořádnou hlavní roli nacistického důstojníka, které mu dokonale sedí, ale co už. Nemá smysl se rozčilovat, že:) Anyway, Tomík svou roli zvládl velmi dobře. Tempo filmu je tak dynamické, a děj propracovaný a velmi efektní, že ty dvě hodiny stopáže utekly tak rychle, až jsem byla překvapena. Kromě Cruisovy hlavní role, kde by mě měly nejvíce asi zajímat jeho činy a postupy, jsem se však především také velmi těšila na svého oblíbeného filmového nacistu, Thomase Kretschmanna. Sice zde neměl příliš velký prostor, ale mé první setkání s ním, když vylézá z bazénu, bylo velmi příjemné:) (25.10.2011)

Wagnerova skladba Die Walküre je, jak se zdá, velmi inspirativní. Dala vzniknout nejenom názvu jedné nevydařené operace ale i tomuto vynikajícímu snímku snažícímu se o věrnou rekonstrukci atentátu na Adolfa Hitlera. Bryan Singer věnuje veškerou pozornost i těm nejmenším detailům a daří se mu skvěle vykreslit dobovou atmosféru ve válkou zmítaném Německu. Obklopil se celou plejádou vynikajících a převážně britských herců, v jejichž postavách je někdy složité se orientovat ale výsledek je i přes prvotní rozpaky vynikající neboť takovéto válečné drama tu již dlouhou dobu nebylo. Nebýt modré pastelky bylo by to čistých 9 takhle je to prozatím velmi silných 8,5/10. (28.02.2009)

Lépe to (asi) natočit nešlo. Tahle myšlenka mi vyvstanula hned se závěrečnými titulky. Singer udělal z teoretické slabiny (divák ví, jak to dopadne) hlavní přednost a vše podřídil dokonale vysoustruženému stylu. Stěžovat si na jistý chlad u filmu, který se odehrává v prostředí dokonale střižených uniforem a precizní vojenské hierarchie, je stejné, jako kdybyste vyčítali romantickým filmům, že vás dojímají. Cruise se ve společnosti (převážně britské) herecké elity vybičoval k maximu, přičemž mu Singer dostatečně krotí ego, aby i jeho postava sloužila příběhu, nikoliv naopak. Za tu natempovanou čtvrthodinu, která následuje těsně po výbuchu, jsem v pokušení dát plnou. Tu si ale přeci jenom schovám pro případ, že na DVD vyjde verze alespoň o 20-30 minut delší, která doladí i ty drobné chybky (žádám trochu silnější motivaci u některých postav). 4 a ½ s vědomím, že se jedná o jeden z nejsilnější kino-zážitků tohoto roku. Edit: Po druhé projekci posílám všechny výtky k čertu a posílám snímku za odměnu plnou palbu, zaslouží si ji. (09.02.2009)

Valkýra je film, který vznikl díky přání, penězům a odhodlání Toma Cruise, který si zahrál hlavní roli. Přiznám se, že jsem projektu nevěřil ani poté, co jsem viděl ukázky a obával jsem se obvyklého znetvoření historických událostí hollywoodštinou. K mému překvapení je Valkýra střízlivě, možná až příliš střízlivě, pojatý snímek, který sice (ostatně nezbytně) složité motivace a události zjednodušuje, nicméně drží se věrně historických událostí. Tom Cruise pojal svého hrdinu trošku zidealizovaně, 2-3 dialogy šustí papírem a ve 2-3 scénách je znát kapka patetismu navíc, ale mnou očekávaných srdceryvných scén loučení s rodinou a odsouzených navzájem jsem byl ušetřen. Pátá hvězdička filmu unikla proto, že události kolem puče jsou pro fanoušky historie detailně známé a film v tomhle ohledu nemá čím překvapit. Z hereckých výkonů stojí za zmínku Kenneth Branagh v roli generála Tresckowa. Singerova režie je profesionální a divák si dosytosti užije napětí při manipulaci s roznětkami nebo s aktovkami naplněnými výbušninou. Jen pro dodatek, Hitlerova smrt mohla skutečně zkrátit válku o několik měsíců, ale vyhlídky samotných pučistů byly mizivé, neměli jednoduše dostatečnou podporu a poté, co by vešly okolnosti zavraždění Hitlera ve známost, byli by bezpochyby odstraněni. Spiklenci ostatně nikdy netvořili nějakou kompaktní skupinu, byli tam umírnění nacionalisté i liberálové a jen obtížně hledali společnou řeč. Jejich představy i vzhledem ke spojencům byly naivní, očekávali, že se dohodnou na příměří a čestném míru, který podle jejich představ zahrnoval i řadu územních zisků z probíhající války. Jenže po úspěšně provedené invazi do Normandie a rozdrcení německé armády v Bělorusku už spojenci nic jiného než bezpodmínečnou kapitulaci nebrali. Celkový dojem: 80 %. Filmu jsem mimochodem nevěřil nejen já, ale i velká americká studia, která očekávala, že umělecká rekonstrukce událostí, které se bezprostředně nedotýkají amerického angažmá za 2. světové války, u publika propadne. (28.12.2009)

Film chladný jako hlaveň nacistické pistole (takové té hnusně hranaté, němečtí inženýři si vždycky vystačili jen s pravítkem), ale stejně tak spolehlivý a pečlivě seřízený. Singer chytře spoléhá na herecké výkony, autentické kulisy a bezchybnou rekonstrukci nejslavnějšího atentátu na Hitlera. Vůbec nevadí, že víte jak to dopadne, zvyknete si i na perfektní angličtinu německých oficírů, protože jejich charisma coby herců je zkrátka větší než role, která je jim svěřena. Potíž je v tom, že Singer svůj ansámbl těží jen povrchově. Jsou to pro něj velmi výkonné figurky, která však nehodlá koukat pod čepice. Vzhledem k přehršli událostí v tehdejším Německu má sice film spíš problém s pochytáním všech souvislostí (raději si do kina vezměte nějakou související četbu, jinak vám všechny ty šarže začnou z hlavy vyskakovat nejbližším volným otvorem), ale dýku do zad mu vráží především emocionální plochost charakterů. Kdyby Cruise neměl pásku přes oko a další tucet tělesných deformací, byl by to pro vás člověk bez duše. Jednoduché rozřazení do dvou týmů (dobří Němci, špatní Němci) filmu notně ubližuje, a to i v závěru, který se důsledně, ale zcela marně, snaží být "nad věcí". Na thriller je to příliš dokumentární, na biografii příliš ploché. Na něco mezi jsem byl pravděpodobně příliš dobře naladěn, takže těsné čtyři. Ale mluví ze mě fanoušek pancéřových pěstí a nebudu zapírat, že jsem těm "hodným" fandil bez ohledu na výsledek. (23.01.2009)