Frankenweenie: Domácí mazlíček

Tim Burton je zpátky a v duchu své ústřední dětské postavy oživuje své dávné umělecké mrtvolky. Téměř třicet let starý krátkomentrážní kraťas Frankenweenie se dočkal napojení na Burtonovy bleskosvody a v jeho laboratoři se zrodil nový celovečerní snímek, příběh víceméně zůstal, změnila se forma, hraný kraťas se proměnil v tak typickou Burtonovskou animovanou poctu brakovým béčkům 30. až 50. let., s obrovským množstvím popkulturních odkazů a aluzí k mnoha legendárním černobílým americkým filmům - v první řadě jde samozřejmě o poklonu klasickému hororovému snímku Frankenstein. Tak typická makabrózní poetika, kombinovaná s poetikou pokleslých žánrů, hororů a sci-fi z úsvitu hraného zvukového filmu, kde je ještě patrný silný vliv expresionismu (práce se světlem a stíny, podhledy zdola a podsvícení tváří atd.), morbidní příběh, stará dobrá ruční animace, kdy věci mají své stíny a figurky takovou tu nezaměnitelnou kinetiku, vynikající hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana. Je fascinující sledovat, jak se za těch 30 let vyvinul Burtonův cizelovaný styl (a jak se protl s image studia Walta Disneyho). Škoda jen toho finále, které bylo víc pompézní, než by se možná slušelo, neboť se tak stalo na úkor originality. (23.12.2012)

Temné stíny odpuštěny. Opět totiž nastupuje ten pravý Tim, jak ho máme rádi - se spoustou nápadů, hravým vizuálem a srdcem na dlani. I přes tu hromadu hlášek a vtipných scén musím ovšem už i já, Burtonův velký fanda, uznat, že v některých místech už je vykrádání sebe sama až moc do očí bijící. Jeho fanoušci však budou spokojeni stejně. (22.12.2012)

Burton vzdáva príjemnú poctu klasickým starým hororom, no okrem toho nápadne odkazuje na vlastné filmárske počiny. V hlavnej postave osamelého Viktora môžeme sledovať navonok bizarného, no vo vnútri srdečného Edwarda a taktiež podivína Viktora z Mŕtvej nevesty. Frankenweenie je úchvatnou spŕškou burtonovských roztomilých kontrastov, bez ktorých sa nezaobíde žiaden jeho film a pre ktoré ho tak milujeme. Konvenčné, intelektuálne i duchovne zaostalé prostredie, do ktorého Burton vkladá svoje introvertné, no paradoxne duchaplné postavičky, množstvo vizuálnych vychytávok a skvelých nápadov, typická morbídna atmosféra filmu, absurdný humor a nádherne osobitá animácia. Nie som síce tak uveličená ako z predošlej Mŕtvej nevesty, ale po predchádzajúcich Temných tieňoch a vnútorne prázdnej Alice ma Burton opäť raz potešil. (29.01.2013)

Tak a je to tady. Tim Burton natočil konečně nadprůměrný film! Tím myslím to že po roce 2000 točil průměrný filmy na který jsem si po chvilce ani nevzpoměl. Ale u tohohle díla jsem konečně cítil Burtonovynu. Hodně příjemná černá pohádka kterou ocení spíše starší publikum. Je zajímavé že v tomhle filmu nehrajou Depp a Carterová, a najednou je to hodně dobrý film. Plno odkazů na starší horory též dost potěší, a hudba je úžasná. Je tu sice pár prázdnějších scén ale to ani moc nevadí. (24.02.2013)

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)