Duel Frost/Nixon

My čekali disciplinované, suchopárné plkání o politice z rodu stokrát omletých a zatím přišel vitální, vrstevnatý a kromobyčejně napjatý duel ve slovní rohované, který nakopává třaskavé pnutí mezi Howardovým pečlivým režijním vedením, slušným scénářem (rovinou významových monopolů) a neuvěřitelným über-výkonem veterána Franka Langelli, který proslulou postavu Richarda M. Nixona ani v nejmenším nekarikuje (!), ba dodává mu extrémní psychologickou hloubku a... polidšťuje jej (jinými slovy z něj nelze odtrhnout zrak). Abych se však zastal i ostatku skvěle vytypovaného ansámblu, ani ten Frankovi nezůstává nic dlužen a důsledně se vyhýbá situaci, že by spadl do kategorie hlavní hvězdou "označkovávaného" křoví (s prominutím) - vyzvedávám proto všechny, vyjma velkoústé R. "Thank you, Mr. President" Hall(ové). A speciální pochvala pak putuje do notového zápasníku Hanse Zimmera. Jeho novátorsky znějící minimalistická kompozice nemohla být k povaze filmu vstřícnější. // Nicméně s ohledem na to, že jsem při sledování první půle neustále váhal, zda sleduji komedii, která se tváří jako vážně pojaté historické drama či vážně pojaté historické drama, které se tváří jako komedie, za plný počet nenadělím. To je záležitost, kterou si budu muset do příštího interview ujasnit. (01.03.2009)

Již jen nápad zpracovat to jako boxerský zápas "bývalého mistra světa s talentem, který uvízl v záři reflektorů" je výborný. Na jedné straně boj za vykoupení/odpuštění a na druhé za přiznání/omluvu. Sheen hraje tak dobře, že nenechává fenomenálního Langellu ukradnout si film pouze pro sebe. Přesto to není bezchybné. Je to stále pouze klasická "howardovština". Tedy zjednodušená pohádka, byť tentokrát politická. Ovšem těch faktických prohřešků je přespříliš (a není to jen o těch vypsaných na IMDB). Především tedy Nixonův výlev během nočního telefonátu, tahle scéna si nezadá s filmy kdy nejzápornější záporák vyzradí hrdinovi svůj kompletní plán (včetně slabých míst) na ovládnutí světa. Chápu, že z filmového hlediska je to třeba i potřeba, ale pak je výsledkem zákonitě pouze fikce, která se skutečností nemá nic společného. Osobně myslím, že vynechat ten telefonát, a ponechat prostě jen skutečný stav věcí, by bývalo bylo lepší. Nechávalo by to aspoň prostor pro vlastní interpretaci zda Frost skutečně dostal Nixona na lopatky vlastními silami či zda náhodou nešlo pouze o další brilantní Nixonův tah, jak odejít ze scény s aspoň nějakou ctí a svým způsobem i slávou. (09.04.2009)

V tomto filme funguje všetko ako vo švajčiarskych hodinkách. Obomi hlavnými protagonistami majstrovsky zahraný dialógový súboj s perfektnou drobnokresbou charakterov, nakrútený a zostrihaný divácky najpáčivejším možným spôsobom. V tomto smere je Frost/Nixon doslova unikát a svedčí o mimoriadnej schopnosti Rona Howarda vyhovieť náročnejšou látkou aj tomu najkomerčnejšiemu divákovi. Filmy z tohto prostredia, nech sú akokoľvek kvalitné, sú väčšinou zdĺhavé, komorné, ponuré a ponúkajú skôr masáž intelektu, než emócie alebo atraktívny vizuál. Vizuál Frosta/Nixona v spojení s hudbou Hansa Zimmera a rivalsky dravou chémiou medzi Martinom Sheenom a Frankom Langellom, plnou pokory a úcty, je doslova šťavnatou, sexy filmovou lahôdkou. (25.02.2009)

Damn, these british men!:) Michael Sheen mě naprosto dostal svou rolí ve filmu Odpočítávání a zde, coby svéhlavý reportér David Frost je stejně úžasný a okouzlující. A já zase pocítila ty sílící sympatie k tomuto chlapíkovi. Ty sílící sympatie, které jsou jako žádné jiné, pokud se jedná o britské hochy:) Frank Langella samozřejmě též skvělý a překvapil mě i Kevin Bacon, který zde kupodivu nehrál žádného hajzla, ale docela příjemného, slušného člověka:) Poslední rozhovor mezi Nixonem a Frostem je strhující, zvláště moment, kdy se v Nixonovi něco zlomí a on přizná vše, co celou dobu všichni věděli, ale on nikdy nepřiznal. A profík Frost jenom, sedí, poslouchá a dívá se... God, that look... "Určitě to bylo z jeho vlastní kapsy, vůbec se mi nepodíval do očí, kdybych to věděl, nabídl bych mu šálek čaje." (21.02.2013)

Jde zřejmě o jeden z výborně režijně zpracovaných filmů Rona Howarda, ale co se týká nějakého mého hlubšího prožitku, tak jsem byla mírně zklamaná. Možná to bylo i tím, že v první polovině filmu jsem zcela nezaujatě a s jistým odstupem sledovala shrnutí faktů aféry Watergate a přípravu interview investigativního novináře Davida Frosta s Richardem Nixonem. Teprve od zahájení prvních rozhovorů jsem zabrala a sledovala, jak se bude Duel dál vyvíjet. Přestože Nixon je silně dominantní, tak v posledním interview se situace obrátila a Frostovi se podařilo zasáhnout Nixonovo slabé místo a přimět ho k přiznání chyb a k omluvě američanům. Ve filmové verzi tak Frost zvítězil, zatímco reálné rozhovory skončily spíš remízou. Alespoň tak jsem se o tom dočetla v recenzích. A souhlasím i s faktem, že když se řekne Nixon, každý automaticky doplní „Watergate.“ Filmy fungují podobně – spousta z nich pojednává o Watergate, ale jen málo z nich o Nixonovi. Ale co mě se týká, stačilo vidět jednou a dost. Politika opravdu není má silná stránka. (09.09.2012)