Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte
Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte
Le Ruban blanc
Il nastro bianco
The White Ribbon
Biela stuha
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Ulrich Tukur, Susanne Lothar, Rainer Bock, Christian Friedel, Leonard Proxauf, Leonie Benesch, Burghart Klaußner, Steffi Kühnert, Michael Schenk (více)Obsahy(2)
Tajemná historie ožívá ve vyprávění bývalého venkovského učitele, který byl přímým svědkem podivných událostí, jež se odehrály několik měsíců před vypuknutím první světové války v jedné severoněmecké vesnici. Vše začalo jednoho letního dne. Jediný doktor v kraji byl zraněn při pádu z koně. Následoval baronův synek, kterého našli zbitého před dveřmi zámku. Podivné a zdánlivě neopodstatněné násilné činy narůstají a s nimi i napětí ve vesnici, kde si lidé pomalu přestávají věřit. Přísná výchova a pevná společenská hierarchie se začínají otřásat ve svých základech a na povrch vyplouvají tutlané konflikty mezi chudými a bohatými, zneužívanými posluhovačkami a jejich pány či dětmi a přísnými rodiči. Až pozdě začne být obyvatelům vesnice jasné, že násilí se rodí přímo v jejich středu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (412)
Pro mě zklamání. Ponuré, statické, popisné. Bez napětí, bez emocí, o humoru ani nemluvě (a ten se našel i v koncentrácích). Dobré herecké výkony, ukázkově zachycené prostředí, ale film jako celek dobrý tak pro festival naprostých milovníků depky a schízy. Entschuldigung Sie mir, herr Haneke... ()
V prostoru vesnického mikrosvěta, pod hladinou běžných daných zvyklostí bují boj o moc, bigotnost a ústrky. Je to svět potlačovaných flustrací, které bublají pod povrchem, místo, kde je takřka vše ukryto před zraky okolního světa. Mocní (farář, lékař, hrabě) jen utvrzují svoji nadvládu....Především farář , navenek okázalý, doma pak nenávistný a krutý ve výchově... kam se poděla křesťanská etika? Budou i děti následovat své rodiče? Černobílé snímání připomíná dokument a navozuje pocit strnulosti a nehybnosti společenství. Hanekemu se vydařil důkladný průhled do života vesnické pospolitosti, do pařeniště násilí, z jehož moci se lze dostat jen odchodem. Snad jedinou výtkou je, že filmu chybí dramatičtější linka. Co se může zrodit z takového prostředí... než budoucí exesy 20. století. ()
Vzdy som vedel, ze ludstvo nebolo nevinne ani v minolosti a tento film to len potvrdzuje. ()
Absolutně vůbec netuším co o tomhle filmu napsat, jak ho zhodnotit... Jediné co vím jistě, je fakt, že za mnou v kině sedeli dva típci a jeden z nich cca každých pět minut do tmy zašeptal: "to není možné...to není možné..." ()
Velmi těžký film, ve kterém se zdánlivě nic neděje, ukazuje navenek spořádané životy rodin jedné německé vesnice. Pod povrchem to však vře a velmi často se zlo podporované bezcitnou výchovou dostane nahoru. Ale kdo vlastně nakonec může za všechny spáchané zločiny? Společnost? ()
No jednoznačně zklamání, čekala jsem nějaké děsivé rozuzlení, čekala a čekala, najednou obrazovka potemněla a tím to zhaslo. No každému podle chuti, mně toto příliš nezachutnalo. ()
Dobrý film, avšak sa mi zdá smutné, že zrovna takéto témy sa dnes páčia ľuďom v Európe . ()
Velmi precizní režie 80% ()
Uplně uchvacující. Jak je to všechno jiné než dnes, jak otcové rodin drželi vše železnou rukou a páchali škody na duších dětí...A to někdo říká, že dřív byla mládež lepší než dnes, protože byli rodiče autorita a lidé žili v bázni boží..:-) Asi je to lepší dnes, i když se víc vraždí, ale když se o nečem nemůže mluvit, je to podle mě strašné. Na tenhle film musí myslet člověk ještě 2 dny. Protože tyhle věci v rodinách se řeší podnes. Ještě na spoustu věcí není jasný recept. Mnoho tajemství ukrývají rodiny i dnes. PS: líbila se mi baronka, jak si mohla říct, co chtěla, protože zřejmě měla svoje vlastní hmotné statky :-) ()
ten film není "o nich" ten film je i o nás. jak můžeme ovlivnit běh tohodle světa.... chlad, přesnost, odstup,... ()
Pokrytecká morálka- tzv. navrh huj ve spod fuj - jak říkala moje babi, zdouhavé, bez emoční, vše jen naznačené . Jsem divák oddaný filmu, ale tohle se mě nijak nedotklo, dokoukala jsem to jen skoro z povinnosti. Třetí * je za obrazy, kameru a vůbec vizuální stránku filmu. ()
Ojedinělá a mimořádně psychologická záležitost, jež dává při svém konci člověku možnost zdlouhavého a bezvýsledného přemýšlení, kde je pravda... ()
Dalo sa to pozerať, ale neznášam Všetko čo sa týka Nemecka :) ()
Nie často sa stáva aby som, hoci aj 5-hviezdicové filmy, prežíval od začiatku do konca tak intenzívne. Keby som mal hodnotiť tento film selektívne rozsekaný na jednotlive časti, hoci aj minúty alebo sekundy, tak by to bolo hodnotenie vždy maximálne. Najprv len neúnosne ťaživý naturalistický chlad, neskôr, pri pohľade do toho najintímnejšieho čo jednotlivé postavy prežívali, som postupne strácal schopnosť uvedomenia si samého seba a keď sa napokon začalo črtať vyriešenie zápletky (ktoré sa nakoniec ani nevyčrtalo), keď som si ho začínal uvedomovať, dostal som sa jednoducho mimo realitu. To mám rád. ()
Poměrně složitý film natočený s filmařskou lehkostí. Rozhodně ale ne tak zásadní, jak by se podle různých komentářů mohlo zdát. ()
U mňa jednoznačne sklamanie... nuž ani vysoké hodnotenie neznamená, že sa budem baviť. Chýbala mi normálna zápletka, gradácia deja, atmosféra... rozprávač v príbehu pôsobil kŕčovito. Určite tento snímok má svoju hodnotu, ale mňa jednoznačne nudil. ()
Ako tento film mohol zozbierať toľko ocenení? Od tohoto snímku som veľa nečakal, ale niekde v dialke som dúfal, že by mohol prekvapiť. Žiaľ nestalo sa tak!!! Bolo to od začiatku nepútavé presne tak, ako to nemám rád. Celý film bol postavený na nejakom "hľadaní" vinníka všetkých tých udalostí. Film bol doslova nudným blábolením o tom, kto to spravil a prečo. To, že tam bolo zatiahnutých tak veľa postáv sa musí režisérovi vyčítať. Poslúžilo to akurát pre natiahnutie času. Keby tie postavy aspoň nejakým spôsobom poslúžili na to, aby bol zapletený dej, ale bolo tu iba ukázané, akým spôsobom žijú obyvatelia dedinky. Svetielkom v tme mohol byť záver, ktorý mohol ešte ukázať nejaky prekvapivé ukončenie filmu. Čakal som, že sa dozviem, kto to vsetko spôsobil a prečo, ale to že film skončí trápnou teóriou o tom, prečo doktor a pôrobná bába zmizli z dediny som fakt nečakal, co prispelo k tomu, aby to znížilo moje celkové hodnotenie filmu do tej doby! ()
Absolutně geniální dílko. Atmosféra snímku mě dokonale pohltila. ()
Ticho a stopy špatně skrývaného hněvu. Trpká atmosféra, ve které převládá lhostejnost a neochota přijít pravdě na kloub. Úzkost a absence zvuků. Nelibozvučný německý jazyk dodává snímku zkratkovitou nesmlouvavost. Postavy se až na osobu vypravěče tváří nejasně, černobílé barvy snímku jim zcela chybí. Kdo působí jako oběť, se o pár minut později řadí mezi neupřímné figurky, které neumí dát najevo lásku a nechtějí ztratit tvář. Dětství neprovází bezstarostné hry, ale disciplína a rákoska. Snad proto v divákovi stále více převládá pocit, že právě chlapci, kteří sklápějí pohledy, a dívky s přísně staženými drdoly nevypadají jako děti, ale zestárlé stíny s pokřivenými obličeji. A po vzoru dospělých okolo páchají násilí a zlo. Proč někdo napnul přes cestu drát, kvůli kterému málem přišel o život místní doktor, není jasné ani ke konci příběhu. Snímek vyvolává úzkost a způsobí, že se jedinec i po odeznění závěrečných titulek cítí odosobněně, vybavuje si jednotlivé scény a snaží se je za strnulé figury vyřešit. ()
Související novinky
Festival íránských filmů
5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Zlaté Globy - výsledky
Kvalitní lidová zábava a boj za ekologii porážejí „vážné umění“ – tak by se daly shrnout výsledky hlavních kategorií Zlatých Globů. Všechny finanční kino-rekordy bořící Avatar se stal nejlepším… (více)
Z môjho blogu: Michaela Hanekeho by sme dnes pokojne mohli označiť za jedného z najlepších filmových psychológov všetkých čias. V mnohých svojich filmoch venuje pozornosť otázkam násilia, jeho koreňov, príčin a v neposlednom rade aj následkov. To, čo v Bennyho videu ešte len letmo načrtol, to o dlhé roky na to, v Bielej stuhe, ešte zdokonalil a vylepšil. Na ploche jedného celovečerného filmu, s využitím jeho naratívnych prostriedkov, chladnokrvne rozanalyzoval korene, z ktorých násilie môže vyplývať. To, že to robil správne dokazuje ocenenie Zlatým Glóbusom a nominácia na Oscara. ///// Biela stuha je príbehom o nevysvetliteľných udalostiach, ktoré sa udiali pár mesiacov pred prvou svetovou vojnou v jednom nemeckom mestečku. Príbehom sme sprevádzaný starým mužom, ktorý udalosti spätne rekapituluje. Rozprávač (ktorý v tomto meste pôsobil ako učiteľ) nás sprevádza dejom a spätne analyzuje všetky jednotlivé etapy svojho vtedajšieho života v tomto pohromami zmietanom meste. Všetko začalo nehodou lekára, neskôr ho nasledovalo zbitie chlapca baróna a napokon všetko vygradovalo zmrzačením mentálne postihnutého chlapca. Kým všetci naokolo hľadajú vinníka, tak tí skutoční vinníci si pokojne žijú v kruhu spoločnosti, nepovšimnutí a skrytí. //// Názov tohto blogu nie je mojim osobným konštatovaním, ale skôr výpoveďou Michaela Hanekeho. Ten v Bielej stuhe vytvára nesmierne desivý portrét mesta, v ktorom to najväčšie nebezpečenstvo predstavujú tí, zdanlivo najbezbrannejší – deti. „Hanekeho“ mesto je zvrátené, prehnité a akoby prichádzajúca vojna mala predstavovať vytúžený dážď. Je to mesto, ktoré sa nachádza niekde na polceste medzi starými feudálnymi pravidlami a modernou dobou. Na jednej strane je všemocný barón s barónkou, konzervatívny farár, naoko liberálny dedinský učiteľ, no pod touto fasádou eticky a mravne čistej dospelosti sa ukrýva hnus, faloš a pretvárka – sexuálne násilie na deťoch, pochybné milenecké zväzky a podobne. A na strane druhej sú deti. Za tieto činy musí prísť trest. Keďže však dospelí nemôžu trestať sami seba, tak hlasom novej morálky sa stávajú samotné deti. Tie však, paradoxne, sú vplyvom výchovy svojich rodičov, neschopné rozpoznať spoločenskú nebezpečnosť svojho konania a preto ich činy sa pre nich zdajú byť ospravedlniteľné. ///// Hanekeho film je úžasne mnohovrstevnatý. Môžeme ho chápať v dvoch módoch – v „mikrokozme“ a v „makrokozme“. V prvom prípade interpretujeme Bielu stuhu ako klasický príbeh odohrávajúci sa v jednej dedine, v jednom „mikrokozme“ a môžeme ho teda voľne interpretovať ako príbeh o zločinoch a treste. Oveľa širší interpretačný rámec však máme, v prípade, že budeme na mestečko, v ktorom sa dej odohráva, chápať ako makrokozmos, teda ako niečo, čo je vzorom pre okolitý svet. Haneke totiž vo svojom filme ide ku koreňom násilia a tieto korene sú prítomné v spoločnosti bez ohľadu na to, či sa nachádzame na dedine či v meste. V tomto zmysle je táto dedina (či mesto) len príkladom jedného z mnohých miest, kde sa niečo takéto môže stať. Je varovaním, aké následky môže zlá výchova mať. ///// V Bielej stuhe sa však zachádza ešte ďalej. Zaradenie filmu do jasného historického rámca predstavuje ďalšie varovanie – tie deti, ktoré teraz „len“ mrzačili a zraňovali môžu o dvadsať rokov na to, v čase nástupu Hitlera, byť tými, ktorí budú strieľať „ostrými“. Nie preto, že by chceli, ale preto, že im v tom nebráni ich pokrivená morálka. „Hanekeho“ deti vo filme sú deti, ktorých nemá kto usmerniť, materinsky ich objať, ukázať im správny smer cesty. Bolo by zjednodušujúce tvrdiť, že za všetko môžu iba rodičia a uvedomuje si to aj nemecký režisér. Preto sa viac a viac ponára do hlbín detskej mysle a snaží sa nepriamo odhaliť korene ich zlovoľnosti. Tie nespočívajú len vo výchove, ale aj v neprirodzenom spoločenskom stave, absencii zákona, správnych merítok morálky a ďalších vecí. ///// Hanekeho Biela stuha predstavuje desivú víziu sveta, v ktorom vládu prevzali deti vychované rodičmi, ktorí sú skutočnými adresátmi ich beštiálnych činov. V konečnom dôsledku sa tak deti obracajú na svojich rodičov – nie preto, aby ich poprosili o odpustenie či radu, ale aby proti nim vytiahli nôž. Podľa ich pokrivenej filozofie totiž tam, kde nie je citové puto, nemôžu byť ani výčitky … () (méně) (více)