Bílá stuha

Bílá stuha odkrývá na pozadí oněch děsivých událost pokřivenou morálku a dusnou atmosféru jedné německé vesnice, která se s počtem narůstajících ohavností ještě vyhrocuje. Křečovitě puntičkářská a mnohdy až zbytečně krutá výchova dětí zaslepuje mysl vesničanů v pátrání po skutečných vinících - neschopnost si vůbec připustit či uvažovat o tom, že by s tím jejich ratolesti mohly mít něco společného... Opravdu velmi působivé drama s výbornými dětskými herci, ve kterém jsou vedle neidentifikovatelného zla výborně zobrazeny mezilidské vztahy a skrývaná nenávist (v tomto ohledu si Haneke nebere skutečně žádné servítky). P.S.: téměř úplná zaplněnost multikinového sálu mě příjemně překvapila.)) 90% (24.01.2010)

Na venkově žijí zlí, černobílí lidé a Haneke je moc hezky natočil. Zlatá palma z Cannes je zasloužená. (23.11.2010)

Film s nepopsatelně úzkostnou atmosférou. 98% (16.02.2016)

Jsem si jistej, že Haneke by byl skvělej chirurg. Má totiž dost pevnou ruku a je až nadlidsky precizní. (15.02.2010)

Rozprava o kauzalite - o príčine a následku. O výchove - o vine a treste. O nevine a treste. Až sa minie kotúč bielej stuhy, ako budeme čistiť svedomie? (19.09.2010)

Dusná atmosféra, plíživé pomalé tempo, všadeprítomné zlovestné dusno visiace vo vzduchu, Hanekeho dlhý neuhýbavý krutý pohľad a autenticky psychoteror fungujúci na diváka spôsobom, že nedokáže film nejaký čas dostať z hlavy. Práve to robí nevšedný zážitok aj z Bielej stuhy a práve preto proste Hanekeho beriem vždy vsetkými desiatimi. (26.01.2010)

Zestárlý hlas vypravěče mimo plátno, patřící učiteli, který je ve filmu coby třicátník, hovoří o temných událostech, které se odehrály v jedné rakouské vesnici na počátku 20. století. Černobíle natočený film pomalu plyne, ale neustále si udržuje i přes poměrně dlouhou stopáž divákovu pozornost. To napjaté dusno dřímá jakoby pod povrchem. Haneke nepotřebuje explicitně ukazovat násilí, aby vytvořil atmosféru zla, které je v lidech a které vystoupilo napovrch. Závěr filmu může působit poněkud nedotaženě, ale ona je v té nedořečenosti možná velká síla. Rozhodně jde o film, který stojí za pozornost. (15.03.2013)

Druhý pokus přijít na chuť uznávanému rakouskému režiséru Michaelu Hanekemu skončil podobně rozpačitým dojmem jako v případě jeho loňského hitu Láska. Nemůžu mu upřít, že pracuje s charaktery postav jako málokdo jiný a jeho snímky rozhodně nepostrádají jakousi tíživou a drásavou kritiku lidských činů i charakterů. Nefunkčnost mezilidských vztahů je signifikantním rysem jeho tvorby, alespoň té, co jsem zatím měl možnost vidět. Typické mi pro něj přijde i to, že v tomto ohledu za partnerskými vztahy nijak nezaostávají ty mezigenerační. Bílá stuha byla hodně neobvyklou sondou do života dospělých i dětí v jedné malé vesnici na počátku 20. století, ale na můj vkus bylo té zášti, nenávisti a v neposlední řadě netečnosti ke zlu a příkoří přespříliš. Podtrhl to nevýrazný konec, který mě jen utvrdil v myšlence vyřčené v předchozí větě. Film tak pro mě zůstal někde na půli cesty. (10.05.2013)

Haneke je futurolog. "Re-konstruuje" svoje příběhy ze zbytků minulosti (a současnosti) s tím, že se tyto příběhy znovu, někde jinde, někomu jinému a v nějaké jiné době, přihodí. Tentokrát zašel poměrně (a neobvykle) daleko do minulosti (císař Franz Josef zemřel dnes před 100 lety), Možná mu připadlo, že kořeny pozdějších (a děsivějších) příběhů, leží zrovna tady. Na prahu 1. světové války, která, jak se mnozí domnívají (a já mezi ně rovněž patřím), skončila dobytím Berlína v roce 1945 (ale možná také dosud neskončila) ... Každému Hanekeovu filmu můžeme přiřadit nějaké klíčové slovo, tomuto nejspíš "Mißhandlung" - význam tohoto slova v němčině sahá od ubližování, po šikanování, zneužívání až po týrání. Proniknout ale do jeho podstaty – jak se v závěru pokusil i sám vypravěč - není ještě, v tuto chvíli, možné. A bude to vůbec někdy možné?... Pozn. 1: Scénář a režie provedené jedním mužem, jsou jedno tělo. Pozn. 2: Popsaný fenomén není obecně německý, konkrétně je rakousko-vesnický (tím ovšem myslím Rakousko jako státní útvar na počátku tohoto století). Pozn. 3: Film je plný (až přeplněný) fascinujícími postavami - už jen postava pastora (Burghart Klaußner) je nekompromisně paralyzující. (19.11.2016)

V podstatě to Marigold napsal za mě :-). Na tomhle se dá pochválit snad každá složka - odvaha za absentující hudbu!, skvělá černobílá kamera, práce se světlem, propracovanost, herecké výkony - všechno lahůdky. Ovšem dílo, kde se nedokážete blíž ztotožnit s nějakou figurou je problematické z pohledu celkového dojmu v divákově duši. Chápu, že odosobněnost je v tomhle případě záměrem. Intelektuálně se to ocenit dá ( ikdyž pak mi tam trochu nesedí postava průvodce/učitele, která se z tohohle konceptu vlastně vyčlenuje ), ale když je vám tak trochu jedno, jak to s postavami dopadne, výsledný dojem není tak silný. Detailní kresba falešné morálky a vesnických vazeb je asi největším přínosem této stuhy. A v mysli zůstanou i vynikající výkony Pastora a mladé chůvy Evy... (28.01.2010)

V téhle vesnici něco není v pořádku. Vypadá to idylicky, život pozvolna plyne, dokud se nezačnou dít zvláštní věci. Svým způsobem je Bílá stuha děsivější horor než takový Kruh, protože zlo tady není nadpřirozené, je to zlo v lidech, a navíc v těch, kteří by měli být dosud nezkažení. Haneke pozvolna s precizností vědce odkrývá tajemství jednotlivých spořádaných rodinek, tyranii, hádky, incest a vůbec všechny ty pěkné rodinné klípky - a atmosféra minutu od minuty hutní. Bohužel to jediné, co chybí k dokonalosti, je závěr: při takové pečlivě budované gradaci děje mě zaráží, že právě na konci, kdy jsem čekala moment, který mi vyrazí dech, najednou dech došel - jenže ne mně, ale filmu. Schade. Ovšem jinak shmeckt gut. (17.03.2010)

ocenenia : MFF Cannes 2009 - Zlatá Palma ◘◘◘◘ Oscar 2010 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ European Film Awards 2009 - Najlepší film (01.02.2012)

Malý, zdánlivě nevinný, odporný stvůry... (04.06.2011)

Mohlo by to být sociologické pojednání o kořenech generační frustrace v předválečném Německu, která vyústila ve stejně generační přitakání nacistické totalitě. Ale není - aspoň ne tak úplně. Na Bílé stuze totiž provokuje jednoznačné odsouzení patriarchálního modelu rodiny a vesnice, tedy onoho konzervatismu, po kterém se dnes tak často a sentimentálně vzdychá. Haneke se snaží ukázat, že partiarchální instituce /otec, manžel, kněz.../ umožňovaly "uživatelům" nejrůznější despotické akty, nebo dokonce patologické brutálnosti na bližních. Autoritativní styl řízení rodiny okořeněný konzervativním teismem se pak nejvíce promítaly v deprivaci dětí a v jejich agresivních reakcích, resp. zmíněné fašizaci osobností. Toto chápu jako lehounce manipulativní postup /"odmítněme i ty poslední pazbytky někdejší křesťanské morálky, protože ona nebyla jen zdrojem inkvizitorského násilí, ale i moderního nacismu"/, proto je třeba Hanekeovo městečko "Twin Peaks" chápat jako fiktivní konstrukci s mírně přehnanými karikaturami autorit. (20.01.2015)

Člověk musel chtě nechtě ocenit herce, a to včetně dětí, kameru, střih... ale od filmu asi čekám trochu víc než filmovou školu. Avizovaná ponurá atmosféra a napětí se tedy rozhodně nedostavilo, ani žádné jiné emoce. A jak to proboha souviselo s tou válkou, která měla následovat??? To nevím, to nevím, to nevím. (20.07.2009)

Detailně rozebraná lidská bída, která je s chirurgickou přesností odvyprávěna. Problémem Bílé stuhy je však chlad, který čiší na diváka z každého záběru. Dokonalé kompozice a neuvěřitelné herecké výkony především dětských představitelů jsou záměrně potlačeny Hanekeho odtažitostí od tématu. Divák se tak nestává účastníkem, ale velmi obeznámeným pozorovatelem, a vidět násilí bez možnosti jakéhokoli soucitu je velmi nepříjemné. Nedivím se divákům, kteří se v sále se mnou smáli, protože tato reakce je snad jediná možná. Vysmát se, dělat, že se nic takového stát nemohlo. Jen tu je ten problém, že Bílá stuha působí až nevkusně uvěřitelně. Člověk si připadá jak při pitvě, kterou pozoruje přes monitor. Ví, že tu něco smrdí, dokáže si představit, že prořezávání tkání musí být nepříjemné, ale vše co může dělat, je jen netečně vše pozorovat, protože mrtvolu přece nic nebolí. (16.02.2010)

Vesnický učitel vypráví příběh který prožil ve svých 31 letech před vypuknutím první světové války. Až přehnaně přísný katolický otec na své děti ( i když jak se ukáže velice milující ). Venkovský doktor, který po smrti své ženy udržuje poměr s porodní bábou, která vychovává postiženého syna a zároveň se stará o dvě doktorovo děti.. Místní pan baron se ženou a synem. Rodina správce, pan učitel a další osoby. Na první pohled asi běžná vesnice počátku 20 století. Jenže, pan doktor se zranil při pádu z koně, když někdo mezi stromy nastražil strunu. Baronův syn i postižený syn porodní báby jsou krutě napadeni a na povrch začnou vyplývat další neřesti vesnice. Mohou být přísně vychovávané děti příčinou všeho zla, nebo je vše jinak? Černobílé provedení snímku dodá tu správnou atmosféru počátku minulého století. Určitě doporučuji ke shlédnutí. (12.02.2011)

Zbývá si zodpovědět zásadní otázku z oblasti současného art filmu. Jsou lepší dětské postavy Hanekeho nebo ženské postavy Triera? A nebo snad kafe Davida Lynche? (A kdo (mi) na to odpoví, je idiot.) (11.07.2011)

Moj prvy Haneke. Ako zivot pred rokom 1914 fajn, ale chcelo by to trochu viac, nez len lacne zobrazenie medziludskych vztahov a rozoberanie psychologickeho profilu postav. 50 % (01.10.2013)

Tak musím říct, že tenhle film mě minul takovým mílovým obloukem. V čem, že jsou ty jeho kvality? (20.05.2010)