Falco

FALCO je stylová nápodoba (věrně přetočené a přezpívané videoklipy), která se snaží přesáhnout svůj předobraz, ale nijak výrazně nevybočuje ze schematismu biopiců hudebních osobností odstartovaných kriticky i finančně úspěšným RAYEM (a následovaným WALK THE LINE, ELVISEM ad.)._____ Chvíli se zdá, že by to mohl být film o nošení masek a střídání různých žánrových poloh, jako tomu je u gangsterských biopiců AMERICKÝ GANGSTER a VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1, ale stírání hranic mezi Hanzem a Francem se věnuje naprosté minimum scén. Poté to vypadá, že se vytváří analogie mezi rodinným a profesním životem, jak písně vycházejí z rodinného zázemí, jako tomu bylo u CONTROL(u), ale z postavy matky je udělána figurka a vztah se ženou se utápí ve stereotypnosti. FALCO tak vybočuje pouze tím, že střídá dvě stylistické figury - dlouhé statické snímání s dynamickým obkroužením -, které upozorňují na to, jestli zrovna sledujeme Hanze nebo Falca & vyprávění založené na syžetu kriminálek funguje (taky aby ne, když režisér Thomas Roth režíroval díly seriálu INSPEKTOR TRAUTMAN)._____ Subžánr hudebních biopiců se tak "out of the dark" nedostal, protože ho nedovedla pořádně "narockovat" ani evropská krev, a stále stojí na představitelích ústřední role (a seriálový herec Manuel Rubey si zaslouží pro své vystižení Hanzovy/Falcovy osobnosti a přezpívání písní srovnání s Valem Kilmerem z DOORS a Joaquinem Phoenixem z WALK THE LINE). 7/10 (14.12.2008)

Příběh slávy a strastí. Příběh nadání a promarněného života jedné z největších hvězd hudby. Lituji, že jsem se na Falca podíval až ted (píše se rok 2011), protože jsem do teď přicházel o skvost filmů. At už by byl natočený jakkoliv, miloval bych ho, ale Roth tomu ještě přidal korunu a natočil jeden velký filmový zážitek. Ať žije Falco, ať žije král! (27.10.2011)

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)

Falco je jedna z mých oblíbených hudebních ikon. Člověk, který mistrně spojoval němčinu s angličtinou v písních, kterými se nechtěl nutně podbízet, ač tak některé vypadají. Dokázal být kontroverzní a stejně dělat hudbu s myšlenkou. Jeho "Jeanny" je geniální, stejně jako posmrtná "Out of the Dark". Film jeho život zachycuje poměrně dobře, co ale oceňuji na hlavním představiteli, to je skutečnost, že poměrně dobře přezpíval Falcovy písně. (22.07.2014)

Nikdy by mě nenapadlo, že se může v multikině stát to, že na představení nepřijde jediný člověk - tedy kromě mě. Že by měl tento snímek tak špatné recenze to si nemyslím... Miluji Falca, jeho muziku a filmem jsem byl více než nadšený - 21. 11. 2008 - kino CineStar - Hradec Králové - 80% (21.11.2008)