Komici

Judd Apatow se vrací a zase to bere trošku z jiného soudku a tentokrát už ne moc komediálně. Což v tomhle případě není vůbec na škodu, protože Apatow umí napsat postavy, kterým člověk věří každý jejich slovo a prostě diváka zajímá, jak to s nima dopadne. Příběh je taky výborně napsanej, každá postava tady má svůj příběh a vůbec se to pod tím návalem příběhů a situací film nerozpadá na jednotlivé scénky. Drží to pohromadě jako celek a je to nádherně civilně natočený. I když ne, že by se Apatow vzdal svých prasáren to určitě ne, ale nejsou tam nijak násilně přidaný takže to působí zcela přirozeně. A vtipný situace jsou opravdu vtipný. Herci jsou taky prvotřídní Adamem Sandlerem počínaje, kterýmu tyhle role neskutečně sednou a Ericem Banou konče, který si svojí roli neskutečně užívá. Jenom škoda, že to Apatow vždycky přežene s tou stopáží, protože dvě a půl hodinky je na podobný typ filmu opravdu moc a tempo filmu taky není jedno z nejrychlejších. Jinak ale spokojenost a Apatow zase jednou dokázal, že umí skvěle pobavit i oslovit. (29.11.2009)

Něco jako Muž na měsíci, ale sympatičtější a civilnější s tím že Sandler neumře, ale dokonce se z toho dostane. To přináší zajímavý vývoj postavy, páč on už je smířenej se smrtí a když se uzdraví, tak vlastně nemá pro co žít. Což jsem snad nikde neviděl, protože vždycky když má ve filmu někdo chorobu, tak umře. Jevištní scénky jsou opravdu všechny vtipné. Ten film je opravdovou poctou stad up vystoupením. Problém ale je, že se snaží být moc komplexní. Střídá mnoho nálad, má příliš postav a je moc dlouhý. Nebýt sympatických herců, byl by to průšvih. (21.11.2009)

Apatow zraje... Obrhroublých vtipů možná neubylo, přesunuly se ale téměř výhradně do stan up výstupů jednotlivých komiků. Ubylo ovšem humoru, namísto něj se dostavilo pravdivé bilancování nad prožitými lety, krize středního věku... Funny People jsou již tradičně tak o 10 - 15 minut delší, než by bylo potřeba. To je ale jediná chybička na čistém, upřímném a ve své podstatě hrozně dojemném filmu... Přesně takovém, jak je Apatow umí... (26.11.2009)

Nebudu zapírat, že to, co mě na Apatowovi vždycky bralo, byl talent skloubit vážné drama s hrubozrným humorem. Tentokrát však tento pokus vyšel až trestuhodně naprázdno. Komici měli být zrcadlem, sebezpytem či osobní zpovědí, ale místo toho se rozplynuly v páru nad hrncem, která je však ve výsledku až příliš zaměnitelná a vlastně i podprůměrná. Nestěžuji si, že Apatow točí dlouhé filmy, ale vadí mi, že když už jde film do grandiózního finále, kdy jedině silná deziluze vyvrcholí v onu očekávanou katarzi a ospravedlní i vývoj jednotlivých postav, tak pán režisér nám podstrčí již namilionté přežvýkané tofu. Tfuj. PS: Wilco včetně milostné scény, kdy Apatow dokáže rozechvět divákovi struny, jsou samozřejmě k sežrání. (08.07.2010)

"Ty jsi můj nejlepší přítel a to tě ani nemám rád!" Hvězda George a zelenáč Ira baví z pódia připravenými kecy natěšené publikum, ale mě tedy moc nepobavili. Kdepak. Mě tito týpci, kteří snaživě tlachají před přiopilým obecenstvem, prostě nikdy nepřipadali moc zábavní. Tím máme za sebou tu komedii a nyní přichází drama v podobě nemoci. A to je pro mě ještě o kousek horší, protože přilepit na pokus o komedii ještě dramatický ocas, tak to mi vůbec nevoní. Navíc je to nekonečně dlouhé, trošku nudné a na další pozitiva už si snad ani nevzpomenu. (15.04.2016)