TRON: Legacy 3D

Neuvěřitelně nádherný svět plný plastických obrazů. Snímek o umění, který je sám o sobě uměním. Nejde o klasický typ rodinného filmu i když tak byl koncipován. To vlastně jde ruku v ruce s tím, že druhý TRON jako věc vytvořená pro masy zůstal těmito masami nepochopen. A sám na sebe nevydělal. Zůstal "jen" experimentálním dílem spojujícím dva světy a to na obou úrovních. Možná mohl dosáhnout obojího, i přes režisérovu zručnost jde v určitých místech hlavně o jeho selhání, ale nepodařilo se. Škoda (digitální Jeff nebude vypadat digitální až za pár let, technologicky jsme blízko, ale přímo tam ještě ne). I tak ve mě ale zanechal něco co už dlouho žádný film nedokázal. Úžas, čistý zážitek (ale jiný než Cameronův AVATAR) ve světě, který se z roku 1982 přetransformoval od současné podoby. 3D má v tomhle případě smysl. (20.01.2011)

Netušil jsem, že zůstanu na stejném hodnocení jako u Trona z roku 1982. Ač vizuální a hudební podívaná pokročila hodně kupředu. Vyprávění příběhu srazilo úroveň hodně nízko. Ale možná je to tím, že se jedná o velkolepé dílo v rukou debutujícího režiséra Josepha Kosinskiho, který na své režisérské židli nesl velké břímě. A takový je výsledek. (08.01.2011)

Původní film je podle mě nuda, nejenže tehdy na takovej film prostě nebyly technologický možnosti, ale ještě to bylo o ničem, nicméně Legacy už je o poznání lepší, parádní audiovizuál, super akce, slušnej příběh, kterej možná neni geniální, ale v jednoduchosti je síla, obzvlášť když film musí být dynamickej a celkově to působí fakt skvěle. (19.03.2011)

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic (29.01.2011)

Vousatý Jeff umí být fajn. Počítačový Jeff je gumák (skoro takový jako ten nordický model z reklamy na luxusní parfémy v hlavní roli). Ke své škodě má v sobě Tron mnohem více gumáka než vousáče. Jako vizuální hračička plná odlesků a světelných kontrastů koukatelné, bohužel pod technickým provedením už je jen hromada nudných opisů skutečných mistrů imaginace. Tron žádnou vlastní nemá, jen tu vypůjčenou. Navíc nepříliš bujnou. Ale v letošní konkurenci "pass", nikoli "fail". P.S. Oproti původnímu filmu fail ve všech kategoriích, s výjimkou těch technických, samozřejmě. (10.12.2010)