Zkáza lodi Gustloff

Že je válka svinstvo a nejvíce veškeré válečné neštěstí postihne vždy to bezbranné, civilní obyvatelstvo, o tom se snaží podat zprávu i tenhle německý dvojdílný televizní film. Torpédování a následné potopení německé lodi Wilhelm Gustloff je považováno za největší námořní katastrofu v dějinách, a tak se nejen žánrově, ale i vizuálně německý snímek asi nejvíce blíže svému slavnému žánrovému předchůdci - Titanicu. I tady scénárista do ústředí postavil vznikající partnerský vztah, který je hlavním nosným tématem, na jehož pozadí probíhá několik paralelních dějů - konspirace, činnosti tajné služby...a hlavně záchrana desítky tisíc civilních obyvatel prchajících před Rusy, kterážto je reprezentována především osudy matky, malé dcerky a jejího syna, jemuž permanentně hrozí odvod na frontu, i osudy admirality. Tvůrci se snaží přistupovat k dané problematice objektivně a tak ani nepřátelská strana není interpretována v rastru propagandy a Rusové na palubě ponorky nejsou nijak záměrně zkarikováni (jak by se dalo při jednostranném pohledu čekat). Dá se vlastně říci, že režisér Joseph Vilsmaier se na problematiku 2. světové války specializuje (mimo Zkázy lodi Gustloff režíroval ještě Poslední vlak či jeho nejslavnější film Stalingrad...) a zvládá režii snímku s přehledem, to, že se jedná o televizní produkci, si uvědomíte spíše jen z konverzační podstaty filmu, než že by to byl patrný handicap na první pohled...(osobně jsem absenci akčních scén přivítal). Za zmínku stojí i herecká účast režisérovy oblíbenkyně Dany Vávrové (obsadil ji už ve svých předešlých filmech), další z u nás spíše přehlížených herců a hereček, která dělá celkem slušnou kariéru v zahraničním filmu... Podobné filmy: Titanic, Ponorka, Zkáza lodi Estonie (17.12.2008)

A kto si začal ? Ten kto seje vietor zožne búrku.Odtiaľ začína predlžená verzia môjho komentára.Tejto takzvanej najväčšej námornej katastrofe predchádzala najväčšia pozemná katastrofa,kde len v koncentračných táboroch bolo vyvraždených slovom šesť milionov židov žien detí starcov a to ľudskými beštiami , ktoré boli nemeckého pôvodu a tak táto veľká vodná katastrofa je len malinkou kvapôčkou zadosťučinenia cicis. (05.12.2008)

Titanicu je skoda, bo tam sa utopili obycajni ludia, ktori nikomu nic neurobili: Jo a dlhodobo tvrdim, ze info o Titanicu je uz proste prilis vela - ak to takto pojde dalej, o chvilu budemen vediet, ci hajzlbaby v tu osudnu noc cistili a vytirali hajzly na Titanicu v smere pohybu hodinovych ruciciek alebo proti! Tu na tejto lodke sa utopili nazi hovna ..... film plany, dlhy jak tyzdnovy sopel na rukave, Spojenci utopili tusim 6 500 ludi ..... stojacich na starne zla. Par slov k tej nazi zrude menom Hytler - par dni /a fakt neviem kolko, 2 ci 3....to je jedno/ po potopeni Gustloffa dal Hytler zastrelit hlavneho kapitana : 75 % (28.01.2020)

Dvoudílný televizní německý film o nejhorší lodní katastrofě, k níž došlo v průběhu 2. světové války a zahynulo při ní 6 - 9 tisíc lidí. Bez nějakého většího překvapení nebo větší dramaturgické linky lineárně a až dokumentaristicky vyprávěný příběh o největší námořní katastrofě, kdy zásah sovětské ponorky stál tisíce německých uprchlíků život. Už od úvodních scén tvůrci citově vydírají - jestliže někdo hned v úvodních scénách umírá, jsou to malé děti. Bledá tvář holčičky, pláč dítěte v pozadí, v šátcích zabalené nemluvně. A touto vyděrčaskou cestou se film ubírá dál, abychom po třech hodinách plakali nad osudy zemřelých. Osobně podobné citové vydírání nemám rád, i když filmařsky je snímek velmi precizní - jak je ostatně u Němců zvykem. Jednotlivé záběry jsou i trikově a výpravou na velké výši. Ale přece jen sledovat tři hodiny osudy lidí, s nimiž se snad ani nechceme sžít, když víme, že většinou všichni zemřou, je poněkud nudné a zdlouhavé. Navíc chybí poněkud hlubší vysvětlení, proč na jaře 1945 ti lidé prchají ze svých domovů zrovna před sovětskou armádou. Čeho se báli? A ostatně ta loď Gustloff byla válečná a měla výbavu na ničení sovětských ponorek. To jen tak por úplnost. V jedné z rolí se objeví i česká rodačka a herečka Dana Vávrová. (19.12.2008)

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. (01.07.2009)