Politické kruhy

Úderná a naprosto perfektně obsazená politická satira, u které mi formálně přišlo, že takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby se Paul Greengrass rozhodl natočit komedii. Dokumentární styl umocňuje pocit, že to v podstatě není ani moc výmysl filmařů. Jednoznačná kultovka, u které by mi vůbec nevadilo, kdybych se dostal k původní čtyř a půl hodinové verzi. Povinnost pro vyznavače suchého britské humoru a politických kruhů. P.S. Neurotická postava Malcolm Tucker má jasný kultovní status a už kvůli ní si hodlám nakoukat původní seriál. P.P.S. Je neuvěřitelné, s jakou elegancí dokáží Britové fuckovat v naprosto každé větě, aniž by to působilo vulgárně. Je to jen zatraceně vtipné. „This is a government department, not some fucking Jane fucking Austen novel!“ (01.09.2010)

Rozloučení s Malcolmem Tuckerem podruhé, tentokrát formou nepřímého prequelu z dob, kdy byl na vrcholu. Jedna téměř epizodně rozdělená zápletka mezinárodní politiky bez problémů překonává vše, s čím přišel samotný seriál. Jen se u toho nesmí ani na minutu zaspat, děj je totiž do těch necelých dvou hodin nacpaný tak vrchovatě, že div nepřetéká. Obsazení starých známých herců do nových rolí na jasnosti nepřidává, ale naštěstí jsou jejich postavy povahou těm původním podobné, takže vlastně baví stejně, ne-li víc, třeba takový Ollie totiž vedle nemožného Simona Fostera září ještě víc, než při svém triumfu v závěru seriálu. Pomyslným esem v rukávu je ale nakonec generál Miller v provedení Jamese Gandolfiniho, který přes svou váhu i nečekaně pevný charakter s lehkostí válcuje vše, co mu do cesty přijde. Spolu s Malcolmem jsou to postavy, které díky svým hercům vynikají nad veškerou konkurenci. Jejich precizní slovní přestřelky už jsou díky The Thick of It samozřejmostí, avšak chemie mezi postavami tady funguje ještě lépe než kdy dřív. (31.08.2013)

Velice vydařeně pojatá parodie na britskou politiku. Se zvraty, podrazy a spoustou meetingů tvořící skvělý celek plus zástupce ministra jakožto naprosto vynervovaný člověk s pomalu jediným slovem ve svém slovníku FUCK (nejlepší jeho hláška je hned na záčátku: Fuckity bye). 4* jen kvůli občasným prázdným, nic neříkajícím pasážím. (03.04.2010)

Film jsem chtěla vidět hlavně díky jeho nominacím za scénář, a to mimo jiné i na Oscara. Téma taky neznělo špatně, naopak znělo zajímavě. Ve výsledku musím říct, že mi to trochu připomínalo Vrtěti psem, ale určitě to má blíže k typickým britským produktům jako Jistě, pane ministře apod. Je to postaveno na konverzaci, což se u všech nemusí shledat s úspěchem, navíc britský humor, který je suchý a černý, u něhož mnohdy přemýšlíte: to je fakt vtipné?, nemusí sednout všem. Mně zaujaly ty mnohaličné konspirace ve vládě a zajímalo by mě, jak moc je to přitažené za vlasy. Myslím, že ani moc ne. Ruční kamera je zajímavým zpestřením a ač na ni začínám být alergická, tady mi nevadila. Vlastně můžu říct, že tahle politická satira se mi líbila. A zaujala mě Mimi Kennedy. (04.05.2012)

Příšerně natočená politická satira, která jen občas zamíří do černého, ale častěji mine stylem, že kroutíte hlavou, co to jako mělo být. Ale ty nepochopitelné rádoby fórky byly dost možná způsobeny a zazděny zcela dementním a pravděpodobně ještě dementněji přeloženým dabingem, s kterým jsem to viděl....Nicméně se tímto filmem zcela očividně inspiroval docela povedený a vtipný seriál Viceprezidentka, což se počítá. (30.07.2013)