Vražedná stěna

Konečně vím o jakém to kopečku psal Ota Pavel v povídce Výstup na Eiger. A že to je teda pořádná kupa kamemů. Nordwand jako dobové drámo hitlerovského Německa na mě fungoval od prvních minut a nepustil až do konce. Klobouk dolů pak před natočením samotného výstupu. TJeho záběry vypadaly naprosto skvěle a já moc nechápu jak tohle točili. Velká spokojenost. When you're at the bottom - Toni once told me - at the foot of the wall, and you look up, you ask yourself: How can anyone climb that? (02.09.2012)

Zacatek filmu krasne predstavuje atmosferu nacistickeho Nemecka ve 30. letech. Pohledy na Alpy a horska mestacka jsou nadherne. Herci podavaji sympaticke vykony a minimalne pro laiky i zabery ze zdolavani Severni steny pusobi verohodne. Chapu, ze tvurci chteli filmem oslovit sirsi skupinu divaku, nez jen horolezce, ale osobni vztah mlade zurnalistky k horolezcum filmu na nicem nepridal. Bohuzel..., jinak by filmu nebylo moc co vytknout. (04.11.2014)

Vražedná stěna si je nejjistější v pasážích, o kterých to vlastně je, tedy když se leze nahoru, dolů nebo se někde skáče přes průrvu. Horolozecká pasáž je chvílemi i strhující, bohužel je 121 minut vyplněno takovou tou vztahovou omáčkou okolo, která nikoho moc nezajímá. I to by se dalo odpustit, co mě ale dostalo, jsou noční scény, ve kterých není vidět absolutně nic. Chápu, že rozpočet nebyl kdovíjakej, ale borci to točili v roce 2008, takže aspoň tohle už by se dalo pohlídat. (04.10.2020)

Filmy o horolezectví mi nic neříkají. A to není ani první ani druhý pokus. Ať je to třeba animák, nebo ať jen 5 lidi mele v místnosti o horolezcích. Ať je to třeba scifi s ufonem, nebo ať je to z pohledu jejich rodičů, kteří trpí u rádia, ale ne stejný příběh na pošedesáté. Podle šablony. Od půlky trpíme, čekáme na random počet mrtvých a zraněných, nakonec jsou hrdinové. Nazdar. Jsou filmy, které mne nudí, filmy, které mne zklamou a pak filmy, které mě neskutečně ničí. Což o to, kvality bych našel..ale jeden pocit vládne všem, jeden jim všem káže. (21.02.2012)

Už ji vidím, nevěstu. Krásnou, moc krásnou. Trochu vyšší než ty. 3970m, kamenná a ledová. Láska na první pohled. Kdo nezná ten pocit, drápat se ... hodin nahoru pro ten zážitek na vrcholu, kdy se vám naskytne nádherný pohled na okolní hřebeny a vrcholy (pokud vám tedy přeje počasí) nemůže pochopit. Často se setkávám s názory typu (i mezi mými známými) co z toho máš, plahočit se nahoru, strávit tam pár minut a následně absolvovat několikahodinový sestup dolů. Horolezectví (vysokohorská turistika) je droga. Kdo nezažije, nepochopí. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul snímek Nanga Parbat o prvovýstupu bratří Messnerů. Zavládlo určité zklamání. V tomto případě panuje téměř 100% spokojenost a to jak s příběhem samotným, ikdyž, (ale o tom až o něco později), tak především s horolezeckými pasážemi (btw neskutečně autentickými). Takhle nějak určitě chtěl (a i měl) vypadat Vilsmaierův snímek. Nordwand je téměř autentickou rekonstrukcí výstupu z r. 1936 na severní stěnu Eigeru Nordwand (výstižně překřtěný na Mordwand) rakousko-německé čtveřice, který skončil naprostou tragédií. Philipp Stölzl má bezesporu cit pro gradaci napětí. Člověk má chvílemi pocit, že sám mrzne ve sněhové bouři a tráví noc v převisu v 3000m. Slova chváli tak letí I ke kameramanovi a pochvalu jistě zaslouží I technické (dobové) vybavení horolezců. Jedinou kaňkou (bránící mi se vytasit s plným hodnocením) je ta romantická linka. Ani ne tak samotná skutečnost, že se ji tam tvůrci rozhodli zařadit, jako spíše její provedení. Když už se něco ohání textem: podle skutečné události, to si opravdu tvůrci nemohli odpustit závěrečnou scénu, kdy se Johanna Wokalek vydává do sněhové bouře za Tonim a tváří v tvář s ním čelí jeho ( jejich) posledním chvilkám. Skutečnost je taková, že Toni Kurtz opravdu zemřel “ pár metrů” od své záchrany, nicméně tím kdo ho v posledních okamžicích povzbuzoval byli horští vůdci. Je to ale opravdu pouze malá piha na kráse. p.s to uživ verbal – musíš si uvědomit, že každý nemůže být takový krasavec a švihák lázeňský jako ty. Já byl spokojený. Představa Megan Fox v bikinách zachraňující Toniho Kurtze je (možná) lákavá, ale patří do jiného typu snímku. Ikdyž možná při pohledu na ní by Tonimu roztál(y) úd(y), nadlehčil lano a protáhl ho okem karabiny. Teď vážně, snímek Nordwand je vskutku působivým adrenalinovým zážitkem (troufám si tvrdit) nejen pro horlozecké nadšence a v mých očích se řadí do těsného závěsu za Macdonaldův Touching the void. 85% p.p.s. pokud se chcete dozvědět vice o historii této stěny, doporučil bych knihu Heinricha Harrera: Bílý pavouk (14.03.2011)