Domov šedých motýlů

Král z ostrova Bastøy po finsku. Severská atmosféra zůstala, ale film není tak drsný, protože zdejší nápravné zařízení je spíš letním táborem, kde jsou místní chovanci spokojeni, než místem, ze kterého chce člověk stůj co stůj utéct. A ani pan ředitel není psychopat, ale chápající starší kamarád. To ale neznamená, že jsou chovanci imunní vůči démonům minulosti či dívíčmu šarmu. A na tom je vlastně celý příběh založen. Sice nejde o nějakou kruťárnu charakteristickou pro chlapecké polepšovny, ale spokojen jsem nakonec i s tímhle. Jen by mě zajímalo, jak pracuje finský sociální systém. :D 70% (05.11.2014)

Nezapůsobilo to na mne. Vcelku jednoduchý příběh je vyprávěn uměle složitě se spoustou po dlouhou dobu nesrozumitelných retrospektiv. Navíc mne žádná z postav nezaujala natolik, aby mne její osudy opravdu zajímaly, neřku-li, abych se o ni obával. Je to tak seversky chladné, až to na mne působilo dojmem, že vypravěči spíše jen propočítaně posunují figurkami, než že opravdu vyprávějí. (01.01.2010)

Zvláštní, ale zajímavý příběh o chlapci přicházejícím do nápravného zařízení pro mladistvé. Od šikany, která provází začátek snímku, se brzy upustí a tak nejde o jeden z filmů, který by tuto problematiku více přibližoval. Děj si tak volně plyne a působí, jako by se nevěnoval jediné zápletce. Jde spíš o skloubeninu několika dějových linií představující interní problémy mezilidských vztahů odříznutého ústavu. Retrospektivní záběry rekapitulující jeho neštastné dětství se trochu míjí účinkem, stejně jako náznak lásky, přesto ale hodinka a půl deštivé a osamocené atmosféry hezky utekla a já byl spokojen. Lepší alternativou zaměřenou více na šikanu je severský snímek Zlo. Alternativa: Ondskan. (07.04.2010)

Tíživé drama v kolonii psychicky narušených opuštěných mladých delikventů (Juhaniho odkrývání traumatu z dětství mi silně připomínalo podobně postupně odkrývanou scénu z Catch-22), kde sem tam probleskne trocha optimismu: kočky, bourci, ženy... Tolikrát zmiňované kouzlo pochmurné atmosféry severských filmů od Islandu až po Estonsko je téměř hmatatelně přítomno i zde. Kdepak ho seveřané berou? Příroda? Mentalita? 80%. (10.04.2011)

Severská - potažmo finská - kinematografie je pro mě něco jako španělská vesnice, vůbec se v ní nevyznám a ještě dlouhou dobu to pravděpodobně potrvá. Volba tohoto snímku byla také náhoda, která mě ovšem nezklamala. Finové nám servírují příběh propletený mnoha dalšími dějovými liniemi a doplněný flashbacky, což je docela nabytá kombinace na jeden film. Kdybych měla snímek zhodnotit pouze ve zkratce, zněl by následovně: zajímavý příběh, výborně zvolené prostředí, krásná kamera a příjemná hudba. Pozitiv už zaznělo dost, teď bych se vrátila k tomu, co mi trochu vadilo: Domov šedých motýlů, i přes všechny uvedené kladné skutečnosti, na mě působil příliš chladně, odtažitě a nenechal diváka "vniknout" do jeho dění. Je to ovšem pouze můj subjektivní názor, vím, že většina lidí má na severskou kinematografii úplně jiný názor. Film hodnotím jako slabší 4*, ale myslím si, že kdo si jej pustí, pravděpodobně nebude svou volbou zklamán. Na závěr bych uvedla větu z filmu, která jej velmi charakterizuje: "Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..." (14.07.2011)