Zlatá šedesátá

Považuji tenhle cyklus za podobně "vlastenecký počin" jako třeba cyklus BIGBÍT - je potřeba točit dokumenty s vyjímečnými osobnostmi, dokud jsou mezi námi! Samozřejmě, že každý tvůrce není vypravěč, který strhne, ale to není podstatné. Důležité je, že byl ten materiál natočen i pro budoucí generace a i když nejsem ctitel úplně všeho, co se v 60. letech u nás natočilo, rozhovory s názory jednotlivých tvůrců a okolnosti vzniku toho kterého filmu si pustím téměř vždy. (25.04.2009)

Pozrel som si o Formanovi. Nič čo by som o ňom už nevedel som sa nedozvedel. Všetky tie historky sú v knihe, Co já vím, aneb co mám dělat když je to pravda :) Na ostatných sa pozriem neskôr, i keď ma hlavne zaujíma len ten Forman, pretože je to najlepší česko-slovenský režisér aký kedy bol a jeden z najlepších svetových režisérov aký kedy boli. :) (04.03.2012)

Ano, je to jeden z nejlepších a nejrozsáhlejších dokumentárních cyklů posledního desetiletí, přesto se nemohu ubránit dojmu, že něco podobného mělo vzniknout již na počátku devadesátých let, kdy se 75% tvorby z let šedesátých opět - a mnohdy vlastně vůbec poprvé - vrátilo na televizní obrazovky a plátna kin v rámci retrospektivního promítání. Hodinové monology jsou u některých vyčerpávající, jiní by dokázali hovořit dvakrát tak déle. I s touto drobnou výhradou se však jedná o zajímavé rozhovory s tvůrci, kteří ty "zlaté šedesáté" vytvářeli. Jak řekl Otakar Vávra: "Bylo to období vzdoru. A z toho vzdoru vznikly ty nejlepší věci." Tehdy jsme se totiž poprvé a naposled zařadili na špici zahraniční kinematografie. Bylo to jako zjevení meteoritu, který po sovětské okupaci zhasl. Bohužel navždy. (22.04.2009)

Martin Šulík je známý svou citovou a profesní vazbou na 60. léta. Ve své tvorbě z československé nové vlny 60. let nesporně vychází, a tak se dalo čekat, že se tento fakt projeví i na jeho dokumentárním cyklu. Jde nesporně o cenný projekt, který se snaží mapovat slavnou éru československé kinematografie, jenže Šulík k tvůrcům 60. let přistupuje až příliš velkou úctou a v podstatě je nechá se vypovídat bez toho, že by jejich výpověď korigoval pohledem kritiky, filmových teoretiků nebo publicistů, producentů nebo poučených diváků. Pravda vzniká obvykle nasvícením z různých úhlů pohledu. Celkový dojem: 60 %. (24.02.2009)

Zopár poznámok k videným častiam: Miroslav Ondříček: vymedzenie voči technike idúcej na úkor citov, voči komunistom a poeticko-výstižné zhodnotenie Němcovho filmu Mučedníci lásky ("to ani není film; to je jako když otevřete a pijete šampaňské") zhacovala vada reči - na druhej strane ťažšiu slovnú vypovedaciu schopnosť skvele nahradil celoživotnou obrazovou výpoveďou 80% Albert Marenčin: hľadanie slovenskej novej vlny už kdesi v boľševických 50. bolo zvláštne; rovnako vyzdvihnutie osoby Vasiľa Biľaka ("pred 68 bol progresívny"); mnoho nehovoriace vajatanie a sebavyzdvihovanie je zrejme záležitosť veku, ale celkovo na mňa tento pán pôsobil spôsobom reči aj výpovednou hodnotou povedaného podobne ako "skvostný" arcibiskup-štbák Ján Sokol 30% (10.02.2009)