Neopouštěj mě

Ústřední trio hraje výtečně v této komorní romanci nutící člověka položit si nějakou tu etickou otázku, avšak právě ono rozjímání nad daným tématem je snad to jediné, co si divák ze sledování Never Let Me Go odnese. Knižní předlohu jsem nečetl, ale i tak jsem z filmu ucítil jistou odevzdanost vůči ní (ne nepodobnou odevzdanosti postav vůči svým osudům), neboť na mě působil jakožto pokorná inscenace nijak výrazněji nevyužívající předností filmového vyprávění. Jakoby tvůrci veškeré své naděje na kvalitní dílo vložili do nepochybně silného příběhu a talentovaných mladých herců, avšak vzhledem k filmovému médiu postrádali jakékoliv ambice. Je to prostě řemeslně dobře odvedené převyprávění...ale takříkajíc bez srdce, bez duše. (23.01.2011)

U každého filmu, který se mi nelíbil, se snažím najít alespoň něco, za co bych mu mohl dát alespoň jednu hvězdičku. Např. když už mne třeba neosloví děj, herecké výkony či nezaujme ani hudba, tak se třeba stane, že si řeknu: „Ale ten střihač byl machr, neb z toho hovna co měl jako materiál, nadělal alespoň pěkné souměrné kulaté srnčí bobky." A pak dám jednu hvězdu. Ale tohle? Tohle je filmařsky ničím zajímavý nesmysl o hloupoučkých ovcích, čekajících na porážku. (07.12.2015)

Výborný nápad o společnosti, ve které se "pěstují" lidé jen pro účely darování orgánů, který je zabalen do klišovitého milostného trojůhelníku. Dost mě mrzí, že ten nápad zůstal celkem nevyužit a radši bych se dozvěděl, jak celý tento systém a vlastně i svět v této době funguje, než koukal na běžný vztahový film. Naštěstí je aspoň tato linie příběhu výborně napsaná a hlavně dobře zahraná trojicí Mulligan-Garfield-Knightley. Jejich výkony byly opravdu výtečně a některé scény byly díky nim a zprvu nenápadné režii opravdu silně emotivní. Navíc to i celkem rychle uteklo a konec docela potěšil. Takže i přes to, že se jedná "jen" o další milostný trojúhelník, z toho vylezl hodně zajímavý a emotivní film. Ovšem ten nespokojený červíček, který mi bude říkat, že se s celým námětem dalo naložit daleko lépe, ve mně bude hlodat asi ještě dlouho.70% (22.02.2011)

Těžko se mi věří ve film, v němž zdraví, mladí lidé umírají proto, aby nemocní a staří mohli žít. A už z toho důvodu se mi film vlekl. Chvála Bohu, že na konci nezvítězila láska, kór když dle mého je podstatnější pro žití užitelnost jednotlivce, než to, že srdce dárce proti jeho vůli škoda vytahovat, páč je zamilované. Nad tím by se i v reálu mocipáni jen stěží pozastavili. Karey Mulligan má u mě každopádně první zářez, Never let me go je její první film, v němž mě vyloženě nelezla na nervy a dokonce jsem si říkala, že v ní nějaké to charisma možná přece jen dřímat bude. Taková Michelle Williams číslo dvě (ta mě ostatně svého, dawsonovského, času taky pekelně pila krev). 50% (03.01.2013)

V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý... (25.07.2011)