Bang Bang Club

Neskutečně zajímavé životní příběhy, stoprocentně adrenalinové fotografování a revoluční formování dějin Afriky. V jednom okamžiku hltáte dobrodružství 4 fotografů a za několik minut se šíleně nudíte. Na režisérské židli měl sedět někdo úplně jiný! Nevím, proč, ale iritovalo mě aranžmá Carterovi fotky, asi je to tím, že je natolik profláklá, že vás ruší pouhá barva supa (ve filmu šedivý/bílý v originále hnědý). Opravdu velká škoda toho nešikovného zpracování! (27.11.2011)

Mám ráda novinářskou fotografii a rozhodně bych si netroufla ji srovnávat s tím póvlem, co leze lidem do ložnic a říká se mu paparazzi. Novinář může zapomenout na svoji profesi a pokusit se zachránit jednoho člověka, nebo může být ten, kdo svou prací zachrání celou zemi. Tento film je mimo jiné i o velkém morálním dilematu, které válečný fotograf musí řešit. A je velká škoda, že snímek má několik hluchých míst, protože jinak by otázky okolo profese válečného reportéra zněly mnohem důrazněji. (01.01.2015)

Tři komentáře (září 11)??? No to je tedy překvapení... To se místní pseudoznalci filmu s tisíci bodů moc nepředvedli (Kevspa, Radyo a podobní milovníci konformních pitomin)... Bang Bang Club byla parta jihoafrických válečných fotografů s veeeelice zajímavými osudy a několika Pullitzerovými cenami, přičemž fotka z vyhladovělého Súdanu, za kterou ji dostal Kevin Carter, je fakt drsná. Nebýt několika zbytečných odboček od hlavní dějové linky, možná bych dal 5 bodů. Film se hodně soustředí na rok 94, kdy byly v JAR první všeobecné volby a řezali se tam lidi z ANC a Zuluové z Inkathy. Pocit špíny ve slumech a bezdůvodného brutálního násilí (viz Marinovitchův Pullitzer za hořícího chlapa) je strhující. Přestože by to člověk od jihoafrického filmu čekal, rozhodně se tu nedočkláte žádných jednoduchých linek o zlých běloších a hodných mírumilovných černých, spíše naopak... Rozhodně film, který stojí za vidění a jeden z nejlepších za rok 2010! (14.09.2011)

Film je o bande morálne vysoko flexibilných majiteľoch fotoaparátov, neochvejne veriacich vo svoj úžasný talent a presvedčených, že od bielych frajerov v kapsáčoch sa guľky a mačety bezpečne odrážajú. A ono nie. Netvrdím, že ich práca je jednoduchá alebo zbytočná. Veď odkiaľ by sme vedeli, ako vyzerajú črevá afrického dieťaťa, či mačetou rozsekaný chlap? Ľudia chcú byť šokovaní a zhrození, ale naháňať horiaceho chlapa, aby som mala krásnu momentku, tak to už je hardcore. Ja neviem, ale to "bang" v názve ich klubu sa dá vysvetliť rôzne, asi preto chlapci vyzerali, ako by casting robil Lagerfeld. Nič proti. (30.03.2018)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)