Kawasakiho růže

Prosím, prosím, už žádné další fňukání nad křivdami minulého režimu ve filmech. Děkuji. (I když zrovna tohle fňukání bylo báječně natočené) (23.07.2012)

Plus: výteční herci, příjemná kamera. Mínus: nevěrohodnost, nudně odvyprávěný celkem zajímavý příběh. Kdyby to byl dokument, mohlo to být zajímavé. Takhle? Docela nuda a nebýt to Hřebejk a nemít to zvučné jméno, věřím, že by film až takové ovace nesklízel. (11.09.2012)

České filmy nějak extra nemusím. Když budu hodně hnusnej, tak první půlka jsou komedie (někdy trapné, někdy povedené), druhá půlka jsou sociální dramata promlouvající o komunismu. Kawasakiho růže patří do druhé skupiny. To není samo o sobě nic špatného, já jen že všeho moc škodí a jestli to je jediný způsob jak získat uznání v zahraničí, něco je špatně. Každopádně hlavou o radiátor jsem tentokrát v žádném případě nemlátil, po všech stránkách (v míře, ve které dokážu posoudit) je to povedené a profesionální. Nehodnotím v rámci ČR (to by bylo velmi dobré), ale tak nějak celkově a vůbec, jak mě to bavilo a tak, však víte ;-) Něco mezi 2-3. (08.09.2013)

Od doby co vzniklo Musíme si pomáhat je to spolu s Pupendem asi nejlepší Hře-Bejkovina! Má to svůj standard dá se říci evropských měřítek, je to velmi silné téma a navíc si Hřebejk vybral skvělé ale i neokoukané herce. Musím vyzdvihnout zvláště Hubu a Chudíka. Kawasakiho růže je silné emocionální drama které nejednoho překvapí. Bohužel snímek je nevyvážený a nedrží si svoji kvalitu po celou dobu filmu. Spoustu zbytečných momentů, nudných scén, prázdných dialogů - jak už je taková ta naše česká klasika ve filmech ve třetím miléniu. Ale naštěstí v tomto případě v ne tak hojném počtu jak je zvykem u jiných režisérských "expertů"! Proto si u mě Hřebejk spravil trošku reputaci po těch několika předchozích propadácích a dám 3* za 64% (10.04.2015)

Trochu jiný film od Hřebejka, a ne špatný. Drama o člověku, kterého všichni mají za hrdinu a on až tak hrdina není. Dvě totální perly v obsazení - pan Chudík a fotograf Antonín Kratochvíl. (30.09.2015)

Pocit viny, ale tak nějak trošku nespravedlivý nebo ne? (07.04.2019)

Začáteční milostný trojúhelník naštěstí rychle zmizí a ten slizký týpek, co vypadal, že bude hlavní postava se po půl hodině na plátně už v podstatě neobjeví a to je dobře. Začít tak může skutečný majstštyk, kdy prostor dostávají rodiče hlavní hrdinky a ještě někdo, o kom se mnoho let nemluvilo. Musím vyzdvihnout hlavně dvojscénu "výslechu", kdy proti sobě stojí nechutný, ale velmi inteligentní bývalý ESTÉBÁK a vypravuje svůj příběh s tak chladnými emocemi, že by mu to každý věřil a na druhé straně sochař, který musel z určitých důvodů opustit republiku a uchýlit se do vyhnanství Švédska. A scéna matky a dcery v lese, to též klobouk dolu. (16.05.2020)

začátek rozpačitý (proč ten Mikulčík nemluví slovensky? Každý není Huba nebo Chudík.), ale rozjede se silný příběh. Hřebejk takový ponor, jako zde, v tématu zadání si s STB, statečnosti odejít, statečnosti zůstat, a nepotrestání těch, co bolševickému marastu sloužili rádi a naplno, tak dobře už v následujících letech nezvládl. Snad s výjimkou Učitelky. Plné hodnocení zaslouží Kawasakiho růže za nečernobílý postoj k tématu, se kterým jsme se od revoluce nevypořádali. (28.02.2021)

myslím si tento příběh ani nestál za zfilmování. (27.01.2010)

Velké překvapení. S posledními Hřebejkovými filmy (v podstatě od Pupenda) mám dost problém, hlavně se trojkombem Medvídek, Kráska a Horem pádem. Růže mě ale mile překvapila. K precizní technické stránce filmu (to je u Hřebejka v podstatě samozřejmost) se přidalo i velké a zajímavé téma. Samozřejmě že se zde objevily slabší a zbytečné momenty, ale celek byl fajn. Samozřejmě, že film udělali skvělí herci - opět famozní Huba, opět (stejně jak v Lahvích) výtečná a přirozená Kolářová, Chudík, který během 10 minut na plátně stihl vytvořit jednu z největších filmových sviní posledních let. S Kratochvílem jsem měl z počátku problémy , ale pak jsem si zvykl a v rámci role ,kterou představoval, byl přesný. V podstatě jediným hereckým úletem byl Mikulčík. V porovnání s Protektorem a Sezonam v pekle hodnotím Kawasakiho růži nejpozitivněji. 7,5/10 (11.05.2010)

Vyborne vykony Huby a Chudika stridaji nevykony Mikulcika a Kratochvila.. (17.06.2010)

Na české poměry vskutku úžasný snímek. Je to vhozená rukavice českým filmařům, ale i divákům, že u nás lze točit skvělé filmy. Je to pár dní zpět, kdy jsem viděl film Protektor a říkal jsi, že je dobré, že byl tento film natočen - byl jiný. Odlišoval se, přesto byl zajímavý. U Kawasakiho růže to platí dvojnásob, navíc přidala téma, které je velice aktuální, zasazené do zcela realistického příběhu. Vše je dovršeno skvělou filmařinou v podobě skvělé kamery a skvělých záběrů, které se filmem nesou. Snímek skvěle a nenuceně vystihuje, jak komunistický režim ničil celé rodiny, a nejenom ničil, ale stále i dvacet let po revoluci ničit může. Ukazuje také na relativnost lidského počínání, souboj mezi dobrem a zlem uvnitř člověka, kdy člověk sám neví, jestli dobrem pouze nedá možnost vyniknout jinému zlu, o kterém nemůže rozhodovat, a naopak. Sečteno a podtrženo, pět hvězdiček si tento film zaslouží. (30.06.2010)

Pán Chudík a pán Huba skvelé - neuveriteľne presvedčivé! (21.08.2010)

Medvidek zapomenut, dobrá práce, pane Hřebejku. Film s dobrým scénářem, solidní kamerou, nosnou myšlenkou, zajímavým příběhem a několika silnými hereckýmy momenty, to všechno dohromady nebývá v českých filmech poslední léta k vidění. Tenhle film už nerelativizuje a nelavíruje na všechny strany, naopak, vede dělící čáru mezi viníky a obětmi, ty jsou pak samozřejmě jak statečné, tak slabé. Motiv Kafka/ Sochar čerpá (pouze některá) fakta z reálné dvojice Kafka/ Třešnák (emigrace, pálení prstů, Svédsko), Kratochvíl se i podobně projevuje, včetně fotografova osvěžujícího sebevědomí emigranta, ktery se i v cizině postavil na vlastní nohy. Kratochvíl není ovšem jediným, kdo film zvedá nad průměr. Huba s Kolářovou a Chudík jsou přesní a velmi působiví. Na pět hvězd ten film asi neni (prvních dvacet minut je filmu proč), ale dám je v naději, ze bude víc takových filmů nez těch s jednou tleskající rukou podvádějícími doktory nebo Poláškem, co se snaží vypadat jako gigolo. (17.11.2010)

rozhodně palec nahoru! a k věci: z formálního hlediska mě nejdříve překvapila, posléze rozhihňávala, a na konec už trošku srala neustálá přítomnost těch flitrů, odlesků v objektivu, kde jich bylo snad i víc než v celým novým flitro_star treku. jinak hercům není mnoho co vytýkat, asi mi připadalo poměrně nevýrazná (herecky) a zvláštně neukončená (scénáristicky) postava Milana Mikulčíka, přibližně v polovině filmu se z postavy Lenky Vlasákové stává jakýsi nositel příběhu, průvodce a detektiv, což mi připadalo poměrně svěží, kdy na začátku filmu sledujeme její zmrtvýchvstání, tak je v té silácké úloze poté vlastně hrozně nepatřičná, závěrem pak již ani moc nejde o hodnocení těchto dílčích, filmových věcí, jako o vlastní divácký postoj k tomuhle tématu - tedy neustálé otevírání ran minulosti nikoliv na vinících jako takových, nýbrž na více či méně provinivších se obětech. Otázkou zůstává, proč si režisér Hřebejk neustále vypomáhá postavou "z venku", která "nastavuje zrcadlo" tomu bordelu tadyhle (Horem Pádem - Austrílie, Kráska v nesnázích - Itálie (?nevim jistě), Tentokráte - Švédsko). Veškeré záběry z těchto míst působí tuze turisticky, čili nenavnímaně, pouze nasnímaně - okouzleně prvotními dojmy. Něco jako kdyby v Praze točili furt Kamennej most s Pražským hradem v pozadí a zapadajícím sluncem v pozadí pozadí. Trochu mne mrzí ten skoro závěr filmu, nepočítám ten úplně posladní, božanskej, ale jakoby ten katarzační vrchol, kdy se z postav stanou mlčenlivé, koukající hlavy, které nemají odvahu ani tam, ani zpátky. Takže radši sedí, kouří, a neříkají nic. Ale jinak paráda, že tady takový filmy vznikají, že.. (25.12.2010)

Dlouho jsem neviděla tak dobrý český film jako je Kawasakiho růže.Nevím proč, ale když se dobře vystihne " čecháčství", film bude stát vždy za to ! (23.05.2011)

Mě už ty Retro-hřebejkoviny nějak přestaly bavit... (08.06.2011)

Film o tom, že svět není černobílý a že i ten na té špatné straně není nutně špatný a má své svědomí. (31.07.2011)

Je zápis v archívu StB hřích? Pro koho ano a pro koho ne? Je spolupráce s StB možná, aniž by člověk došel morálnímu konfliktu? Pokud ne, komu tím škodí a do jaké míry? Je toto "uškození někomu" na miskách vah těžší hřích oproti ochraně své rodiny nebo svého fyzického a mentálního zdraví nebo jiných osob? Je vůbec tohle téma na ose morálky rozhodnutelné a rozsouditelné podobně jako když např. dítě ukradne (a sežere) v krámě tyčinku? Teprve po tomto filmu si připouštím fakt, že Hřebejk je, přestože to zní trochu pateticky, asi statečný autor. Postavil se čelem k aktuálnímu a vlastně už klasickému morálnímu labyrintu současnosti - relativní vs. absolutní pojetí viny, morální relevance, potažmo trestu a práva morálního soudu v kontextu normalizační kolaborace s režimem v ČSSR, a rozhodl se s nimi v rozsahu svého žánru vyrovnat. O tom, zda se mu to podařilo, je ovšem bohužel nutno polemizovat. Skvěle vykreslené osobnostní archetypy hlavních hrdinů, neúprosná a syrová kompozice prostřihů příběhových linií a časů a dynamicky rozehraná sociálně psychologická dispozice přímočarým stylem směřují k finálnímu rozuzlení, které samotné však považuju za zcela odfláknuté a pošlapávající koncentrovanost a velkomyslnost dosavadního, téměř dokumentárního vyprávění. (O tom, že se nám z příběhu vyloženě vytratily jeho základní kameny, tedy postava zetě, jeho milenky a příslušný rozměr postavy jeho ženy, nebudu hovořit.) Celovečerní etickou úvahu Hřebejk v příběhovém finále pro mě totálně ztrivializuje do povrchního, o to však jednoznačnějšího a nesmlouvavějšího morálního soudu (resp. odsudku), bez návaznosti na dosavadní narativní rytmus (forma) a tématickou obtížnost, nejednoznačnost a nesamozřejmost samotnou (obsah). Huba zradil člověka pro svůj vlastní prospěch a bohužel na tom z pohledu oběti jeho pozdější katarze a přestup do tábora režimní opozice nic nemění. Ale co Kolářová, resp. spravedlnost hodnocení jejího podílu na zradě, který je nezpochybnitelně stejně aktivní? A dále má být odpovědí na jednoznačně obecnější etické otázky, které film otevírá (tj. morální rozměr celku života), zúčtování oběti s nekorektním sokem v lásce (zbabělé, bezohledné a pragmatické, nicméně fragmentární a oproti 'samoobsluze' v tučně nejednoznačném kontextu)? Už dlouho píšu a začíná se mi vařit hlava, takže radši volume doleva. Jinak výborné režijní vedení herců a hraniční míra autenticity postav a jejich ztvárnění..! (12.12.2012)

Opus magnum české kinematografie. Věrné svědectví o době, lidech a jejich strastech. Smekám a děkuji. (26.09.2014)