Mládeži nepřístupno

Jak na horské dráze- pro tenhle typ komedií už dnes standard-dolů, nahoru, dolů. Akorát těch sešupů je nějak moc. Na každý povedený frk deset bezcenných pokusů a když už se něco povede jako menstruační příhoda s Chloe nebo Annina romantická „žádost o“ z traileru, musíme se v dané fekálii máčet tak dlouho, až je to vážně o hovně. Za sfouknutí svíček, výchovně-poučné video Naomi a Lieva a afterparty s Beezelem, která by vystačila na parádní kraťas (asi dle hesla nejlepší na konec) lehce přitlačím s hodnocením..ale že jsem musel 10 minut sledovat Jackmana s koulema na bradě, ne zas tak moc. (03.05.2013)

Škoda, že kvalita jednotlivých "segmentů" je tak strašně kolísavá. Občas jsou hollywoodští prominenti k popukání (Wattsová, Schreiber a jejich high school experience, Halle Berry špičkující se se Stephanem Merchantem nebo "kočíčí" finále s Joshem Duhamelem a Elizabeth Banks), většinou se ale pitvoří bez pointy (Kate Winslet a "vylepšený" Hugh Jackman, skřítek Gerarda Butlera, Emma Stone v obchoďáku) nebo rovnou zoufale nevtipně (sraz superhrdinů, rámující story o hledání utajeného filmu). Movie 43 je avizovaný lehký bizárek, ale ne dostatečně vybroušený. A navíc provokující pořád jen v hollywoodských mantinelech. 50% (21.01.2013)

Pokud rádi hledáte jehly v kupce sena, či spíš dobré vtipy v hromadě trusu, tohle je film pro vás. Rande Jackmana s Kate Winslet, autentická domácí výuka s Naomi Watts a Lievem Schreiberem a motivační proslov trenéra basketu, Terence Howarda, byly pro mě v zásadě jediné skeče, u kterých jsem cítil, že netrácím čas, a u kterých se mi občas koutky úst kroutily do něčeho, co by s trochou dobré vůle šlo nazvat úsměvem. U většiny ostatních částí, ústřední zápletku o filmu 43 nevyjímaje, jsem měl pocit, jako by mě někdo velice jemně, ale zato odhodlaně lobotomizoval. 30% (29.11.2013)

Ne, vážně jsem nechtěl nikdy v životě vidět Hugh Jackmana s varlaty na krku a menstruující Chloe Moretz. Šílená zvrácenost a přítomnost všech těch zvučných jmen je pro mě stejnou záhadou, jako v případě Magnuskových Bastardů. Jedna hvězdička za povídku s Butlerem v roli trpaslíka, jinak skoro nekoukatelné. (23.05.2013)

Peter Farrelly pro mě vždy znamenal typický příklad umělce, jehož filmy jsou odrazem stydlivého, něžného a romantického naturelu svého autora. Ve zdánlivě cynických, postmoderních dílech obratně ukrývá řadu postupů a principů svých modernistických vzorů jako je Ingmar Bergman nebo Federico Fellini. Zároveň rozbor těchto děl ilustruje systém kulturních a společenských kódů, o jejichž existenci se tvůrce opírá nebo se jich dovolává a tím vytváří obecný referenční rámec pro percepci děl samotných. Věřím, že vnímavý divák bohatou symboliku neutěšené skutečnosti současného světa nalezne i ve Farrellyho posledním filmu, stávajícím z několika nesouvisejících příběhů propojených zdánlivě banální a povrchní historkou. Pravdou však je, že některé často až naturalistické scény (muž přikládá koule na obličej překvapeného ženského protějšku, mladý příslušník střední třídy se chystá vyjádřit svou lásku k dívce netradičně tím, že jí nasere na kozy tak, aby se jí to líbilo, milující matka nabádá syna k výchovnému vylízání kundy, domácí mazlíček si honí čuráka nad fotografií svého majitele) dle mého názoru svou intelektuální náročností vysoce přesahují možnosti běžné cílové skupiny konzumentů. (15.10.2013)