Viděl jsem ďábla

Talent je tam znát, ale dvě a půl hodiny? To si to příšte asi nech spíš pro sebe.. (20.01.2021)

"Viděl jsem ďábla" sice nedosahuje stylové vytříbenosti a všestranné propracovanosti Parkovy mstitelské trilogie, ale jako naturalisticky pojaté panoptikum krvavého běsnění a vyšinutých psychopatických zrůd obstojí i přes poněkud přepálenou stopáž více než dobře. Hlavní záporák je navíc se svojí absolutní bezcitností a cynismem postavou, na jakou jinde jen tak nenarazíte. (19.03.2011)

Režiséra Ji-un Kima sleduji už od jeho gangsterky "Bittersweet life" a svoje kvality utvrdil i v "Hodný, zlý a divný" a přestože je jeho nejnovější počin dost odlišný, kvalitativně je opět na velmi vysoké úrovni. Ze začátku se film tváří jako typická žánrovka, kdy drsný policajt na vlastní pěst pátrá po sériovém vrahovi ale poměrně brzy divák zjistí, že se film bude přeci jen ubírat jiným směrem. Vrah je brzy chycen a po menším "seznámení" s hlavním hrdinou je puštěn na svobodu aby se mohl stát štvanou zvěří neústupného hlavního hrdiny. Vizuálně je film na stejně vysoké úrovni jako režisérovi předchozí snímky a pokud má s nimi divák zkušenosti ví, že může očekávat vizuální hody. Opět nás čekají neobvyklé kamerové záběry či zajímavé akční eskapády. Tentokrát však režisér překvapivě hodně tlačí na pilu v podobě zobrazovaného násilí. Ne, že by jeho předchozí filmy byly pro celou rodinu ale to co předvádí zde může nejednoho diváka nepříjemně překvapit. Krev a násilí je tu v dávkách, které se jen tak nevidí a navíc režisér s každou další minutou na intenzitě násilí více a více přidává (pro perverzáky je tu jako bonus překvapivě naturalistická sexuální scéna). Rozhodně se však nejedná o samoúčelné zobrazování brutality ale o nezbytnou součást atmosféry celého filmu. Pokud se divák dostatečně obrní čeká ho výborný a v mnoha směrech atypický thriller, který je možná zbytečně dlouhý ale na druhou stranu dostatečně intenzivní a svižný aby se u něj divák nestačil nudit. Nemůžu se dočkat režisérova dalšího počinu. ... 18.12. 2012 zvyšuji na plný počet, protože jsem film viděl už několikrát a stále ho mám pevně v paměti. Škoda, že se takové snímky nedostanou do české distribuce. (22.07.2011)

No to byla ale kravina! Přetažený hodnocení žluťáckej pitchovin je tu úplně normální, ale když jsem viděl, že pár mých oblíbenců kteří normálně asijskou tvorbu nemají rádi, včetně mého bratra dělají z filmu něco výjmečného, těšil jsem se na temnou a drsnou kriminálku a dostalo se mi opět hromady scénaristických hoven.Začátek je výtečnej, atmosféru to má jako hrom a Min-sik Choi je prostě dokonalej, jenže....... Od scény nalezení mrtvoly, kdy režisér každý záběr nesmyslně prodlužuje jsem už začal být lehce nervózní a když tam ten policajt zakopne a vypadne mu ta hlava, tak jsem nebyl šokovanej, ale smál jsem se a už sem věděl, že to začíná bejt v prdeli a přesně se to potvrdilo.Film je rozvleklej jak cikánská rodina na sociálce a místy má scény, které jsou úplně k ničemu.Vraždy jsou nudný a bez emocí a každá scéna s úchylákama mě nechala úplně chladným a spíš jsem ocenil místy zvrhlý, černý humor.Hlavní hrdina je sice sympaťák, ale scénář z něj udělá takového kreténa, až sem zase kroutil hlavou.Těšil jsem se na dlouhé vyšetřování, na vraždy a sledování vraha a místo toho jsem se dočkal nesmyslné pomsty, která dělá z hlavního hrdiny debila a režisér z diváku ospalé ovce.Kdyby se film ubíhal jiným směrem, tedy tím sterotypnějším, byl by to nářez jako hrom, bohužel pokus o orginalitu vzal filmu jakékoliv uvěřitelné emoce a i přesto, že pár scén mělo grády jako prase a herecky to bylo výborné, jako celek to působí neuvěřitelně a bohužel místy doslova směšně.Mnohem krutější a hlavně inteligentnější pomsta je např. ve filmu Ctihodný Občan.Proberte se už ;) 60%. (05.10.2014)

Keď si na vás vyšliapne moderný ninja, nepomôže vám ani fakt, že ste profesionál v dvojodbore mäsiar – vodič autobusu. Počiatočná a konečná fáza filmu sú špičkové. Škoda, že nakoniec ide len o film o pomste, o nekonečnej pomste, ktorá nikdy neuspokojí. O diablovi, ktorého porazíte len tak, že sa ním sám stanete. Krvavé scény boli zahrané uspokojivo a dostatočne surovo, veľmi chválim kameru. A taktiež korejské herečky. Stopaž je ale zbytočne prehraná, šlo to o polhodinku skresať. Nedostatok vidím rovnako v scenári, mohlo ísť o viac detektívny žáner. (01.07.2016)

Krutý krimi thriller a zároveň asi jeden z nejlepších exploiťáků vůbec, což potvrzuje i hodnocení. Je pravda, že to mohlo být ještě dokonalejší, kdyby se to osekalo do dvou hodin stopáže. Ale to je asi jediná chyba, která se tu dá najít. Jinak absolutně suverénní jízda, která si drží od začátku do konce svoje tempo a vždy nás překvapí nějakým tím brutálním zmasakrováním oběti. Postupy jsou logické, scénář bez problému a ta hrůza je znásobena o rozměr možné skutečnosti. 90% (04.11.2011)

Režisérův vrchol - Bittersweet Life, zůstal nepřekonán. To však nic nemění na tom, že je I Saw The Devil výtečným filmem. Kim potvrdil, že společně s Parkem patří mezi nejlepší korejské režiséry a i přes vyčerpanost žánru dokázal objevit znovu trochu odlišný pohled na problematiku pomsty. Půl hodiny před koncem jsem nechápal, kam by se film ještě mohl ubírat, ale myslím, že se s tím rejža popral dobře a nepůsobilo to ani příliš nastavovaně. Oba dva hlavní herci jsou výteční, avšak můj oblíbenec Byeong heon Lee...ne, že by mě zklamal, ale ve filmu jsem z něj necítil tu absolutní zuřivost a zoufalost, která by měla v tomto případě jít až na úplnou dřen. Emoce film ždímá hodně dobře, trochu kontraproduktivní ale je, že nejvíce jich ze mě dostala naprosto fantasticky natočená scéna v začátku filmu, následující po objevení hlavy v řece. Kamera je úžasná a hudba taktéž-i když, opět, nedosahuje dokonalosti té v Oldboyovi nebo Bittersweet Life. Letos u mě tedy jasně vítězí Kim na Parkem, jehož upírský opus stojí kvalitou o třídu níže. Trochu mě mrzí, že má Kim točit další film v Holywoodu, většinou z toho nevzejde nic dobrého. (11.12.2010)

S takto "poctivým kusem násilí" nemám problém. A to ani v případě korejské provenience, kdy pro evropana nemusí být hned samozřejmé vcítit se do emocí zcela jiných xichtů. Nepopírám, že mi zhruba do půlky filmu trvalo, než jsem toho řezníka začala skutečně nenávidět. Vypadal jako kdejaký asijský strejda, který vás rád v některém horském klášteře přiučí výkopům ve vzduchu a smrtelnému úderu palcem. Naštěstí cesta za pomstou trvala déle, než jen dvě rozporcované korejky, takže jsem se stihla adaptovat. Příběh, masakr, napětí, ztvárnění..vše uspokojivé. Až na jednu nelogičnost, kterou opravdu už nehodlám dál žádnému tvůrci tolerovat. Kurvafix, když někdo přinutí oběť k felaci a nemíří ji u toho na palici zbraní, nebo ji nešťouchá skalpelem do krční tepny, prostě maje prázdné ruce, nestrkejte mi už tu píčovinu s tím, že to ta kikina bez odporu kouří do filmu! Není přeci nic jednoduššího, než v okamžiku, kdy vám násilník nastrká bambuli k mandlím, pořádně, festovně skousnout! Silou mnoha atmosfér a pak ještě svižně odtrhnout. Ať se pořádně vystříká! (29.06.2012)

Korejci to u mě zase jednou dokázali. Vzali námět, který znáte i z amerických filmů, ale korejští tvůrci jako by neměli jakýkoliv problém nebo vnější omezení v tom, aby svoji vizi dotáhli do konce. Ať už se jedná o romantické příběhy nebo třeba sociální komentáře. A plátí to i pro tuhle varianci na příběh o vraždě a mstiteli. Hlavní hvězdou filmu je náš masový vrah. A... není to karikatura, ale skutečně se podobá funkčním psychopatům ve skutečném světě. Ostatní lidi vidí a chápe jejich chování nebo bolest jenom do té míry, jak můžou posloužit jemu a jeho sebestřednému egu a potřebám, v interakcích se okamžitě snaží dominovat a má jenom omezený rejstřík skoro výhradně negativních emocí. Proti němu stojí fyzicky i profesně zdatný mladý tajný agent, který s ním celkem snadno dokáže vytřít podlahu, ale chce, aby psychopat, co mu zabil snoubenku, před smrtí co nejvíc trpěl. Jedná se o temný příběh o tom, co všechno takovému tvorovi můžete provést, jestli to může přinést katarzi a jestli ta případná katarze vůbec stojí za to. Palec dávám nahoru, ale není to film, který většina diváků bude chtít vidět znova. A rozhodně ne proto, že mohl být klidně o dvacet minut kratší. (23.10.2020)

Násilí ve filmech je určitě fajn, tady mu ale chyběl trochu zajímavější příběh. Zhruba po půlce jsem se trochu nudil. (24.03.2023)

Špinavé, krvavé, drsné, nekompromisní, prostě takové, jaké to má Ramirez rád. Děj je, mírně řečeno, přitaženej za vlasy a ve své podstatě hrozně jednoduchej, bez jakýhokoliv poselství (pokud tedy nebylo tím poselstvím, že když chceme dostat bestii, musíme se tou bestií stát i my... anebo naopak nesmíme), za to s pořádnou dávkou brutálních scén, skvělou dvojicí na obou stranách barikády (hlavně ten psychouš s tváří hodnýho strejdy si to dával) a dobře vygradovaným finále. (23.02.2015)

Originální Korea, která sází zejména na brutalitu (nemá problém dát na scénu řezání těl, rozbíjení hlav a znásilňování polomrtvých žen...), ale současně podává plnohodnotnou thrillerovou detektivku o sériovém psychopatickém vrahovi versus manžel mrtvé oběti, který vraha doslova loví, týrá a dělá mu ze života peklo. První půlka vyvolává “wow efekt” právě kvůli naturalisticky zobrazeným vraždám a i z hlediska detektivky začíná výborně, ale ve druhé hodině se film trošičku táhne a servíruje často to samé dokola, jen v trochu upravené podobě. Výsledný pocit z finále je ale velmi pozitivní a můžu s klidem říct, že takhle napínavý thriller a zároveň zvrácený gorefest v jednom tady dlouho nebyl. (04.05.2021)

Formálně vynikající, ale jinak nefunkční revenge film. V bodech: 1) Ji-un Kim dobře pracuje s rytmizací scén, nikoli však filmu. Revenge totiž ze základu musí fungovat jako postupně se zrychlující kolotoč, scény se musí stupňovat a zkracovat nebo - jako v Sympathy for Lady Vengeance - si udržet stejnou náladovou linii. I Saw the Devil mezí tím přeskakuje po celou dobu stopáže, díky čemuž dosahuje maximálně toho, že víme od začátku, jak to všechno dopadne a režisér tím dává najevo, že mu nejde o film jako celek, ale právě o ty (slovy Rob Roye) atrakce. Ty jsou podařené (zejména ubodání dvou chlapů v taxíku a vražda policisty baseballovou pálkou jsou dokonalé záběry), ovšem spoustakrát nedotažené (což, jak jsem se později dozvěděl, má na svědomí sestříhání filmu na snesitelnější úroveň, pche). 2) Ji-un Kimovi jako korejskému režisérovi někdo určitě vysvětlil nutnost vizuální pažravosti, jaká tento filmový národ charakterizuje, což mi zde zase překáží. S takto úspornou zápletkou podle mě takovýto přehoněný vizuál vytrhává z konceptu. Zejména neustálé kolmé záběry shora dávají najevo, že režisér se spíš snaží splnit vytyčená kritéria. Navíc právě tímto vizuálem film mystifikuje a celou dobu přesvědčuje diváka že se dívá na něco vyššího než to ve skutečnosti je. 3) Postavy jsou geometrické body, nikoli lidi. Nemají pozadí, nemají minulost a divákovu důvěru. Postava vraha je sice nevídaná, ale bez charismatu, protože nefunguje na mýtizaci (jako například Anton Chigurh v No Country for Old Men) ani jako zvrácená parodie lidství, protože nepřichází do kontaktu s lidstvím, které by mohl parodovat. Hlavní hrdina funguje na stejné motivaci jako Marv ze Sin City, bohužel I Saw the Devil poskytuje minimum nadhledu, takže se dost těžko dá s ním ztotožnit. Prostě na tomhle filmu funguje nejvíce násilí a to ne svou brutalitou, ale agresí. Má to strašně dobře nakročeno, ale přitom dost vyvrknutej kotník. (27.03.2012)

Ve své syrovosti až korejský Henry: portrét sériového vraha. Vymazlený záporák, syrová a nejednou až bolestivá akce, jedna z pěti nejlepších filmových souloží, co jsem viděl. Vlastně jediný problém jsem měl s občasnou samospasitelností příběhu, ve smyslu, že se v něm něco dělo ne proto, že by se to dělo, ale proto, aby se později mohlo něco dít. Ten příběh si trochu napovídal, aby prostě k některým věcem došlo, protože to filmaři chtěli a museli k tomu nějak dojít. V některých případech to bylo trošku okamté a tahalo mě to za oko. Ale jinak dost masakr. 4,5* (28.10.2015)

Dobra řezba ujetéj borec se s tím vůbec nemazlí škoda jen že to bylo až moc zdlouhavé trošku zkrátit by neuškodilo. (03.12.2016)

Mně osobně krváky nevadí; nepociťuji návaly nevolnosti, když se v záběru objeví nějaká ta neukotvená součást lidské anatomie, dokážu bez výraznějšího hnutí mysli sledovat i na světlo se zvědavě deroucí vnitřní orgány a krvácení mi vadí pouze v tom případě, že neustává a je mé vlastní. A přes tuto svou nespornou výhodu jsem zjistil, že se u tohoto snímku necítím úplně komfortně. Mně holt tak nějak vadí, když musím sledovat nějakého duševního mrzáka, který se vyžívá v mučení žen. Mučení mužů mi jaksi nevadí, asi mi to přijde tak nějak férovější. Ať se ti současní trendisti klidně stavějí na hlavu a kakají kolmo vzhůru, mě prostě nepřesvědčí o tom, že mezi muži a ženami nejsou rozdíly. Kdyby nebyly, byl bych bisexuál. No, takže zatímco se mi větší část předvedených surovostí dost eklovala, tu druhou jsem si naprosto užíval. Hlavní poselství snímku jsem pochopil a souhlasil jsem s ním, přesto jsem se nedokázal ubránit tomu, abych sympatizoval s úhlavním mstitelem, protože mám už delší dobu pocit, že na světě strmě narůstá počet psychologů na úkor katů. Faktem každopádně zůstává, že jsem se přes poněkud přebujelou stopáž ani chvíli nenudil a mám pocit, že se jihokorejským tvůrcům podařilo natočit velmi slušnou záležitost. / Poučení: Vydáš-li se na cestu pomsty, měj vždy po ruce vlhčené ubrousky. (19.07.2023)

65% (13.10.2010) (13.12.2010)

Žádná zbytečně odlehčující nadsázka a nadhled, žádné složité psychologizování, ale přímočarý a brutální thriller na téma "zločin a trest", přesněji "zločin a pomsta". Mám moc rád korejskou filmovou syrovost a dvě hodiny dvacet (uncut verze) mi utekly jako voda. A na rozdíl od většiny "normálních" lidí mě sebevíc sadistická pomsta nijak nepohoršuje, je-li oprávněná, neb ctím staré "oko za oko, zub za zub, krev za krev". Co zaseješ, to taky sklidíš. A desetinásobně. (24.10.2013)

Zabil jsi mi holku, tak tady máš přes držku. A to tak že hodně. Poškozený si to v tomto případě hodlá maximálně užít a tak kromě sklonů k brutalitě prokáže i jistou dávku vynalézavosti, v čemž se mu celkem daří vyrovnat vrchnímu padouchovi. Korejská verze spravedlnosti ve vlastních rukou je mi podstatně bližší, než různé podobné varianty zpoza Atlantiku. 80% (10.02.2013)

V myšlienkovej rovine nič objavné, ale pekne po kórejský strhujúce a nekompromisné. A Min-sik Choi bol... diabolský! (30.03.2023)