Zombieland: Rána jistoty

Uběhlo dlouhých deset let, co Ruben Fleischer přišel se svou vcelku zábavnou a hlavně úspěšnou zombie komedií, která si získala na svou stranu řadu diváků a divaček. Dost dlouhá doba na to, aby vůbec někdy vzniklo další pokračování – což samozřejmě hlavně skalní fandové kvitovali s povděkem. Byl to však dobrý nápad? Přece jenom za tu dobu nám naši čtyři hrdinové už zestárli – s mladičké Little Rock se stal nakynutý parniválec, Emma Stone už taky ledasco ztratila ze svého půvabu, Eisenberg si viditelně začal pěstovat pivní báchor a snad jediný Woody Harrelson „zraje jako víno“. Však to byl také hlavně ON, kdo se stal tahounem tohoto dílu. A ač nerad přiznávám i hloupoučká Zoey Deutch – která zbylé dvě herečky strčila s přehledem do kapsy – alespoň co se atraktivity a charakteristiky její postavy týče. Jisté problémy jsem měl i se samotným scénářem. Zatímco u jedničky jsem dokázal přistoupit na pitomoučký leč zábavný a vtipný děj + kupu hlášek či srandovních situací, tak dvojka dost často parodovala sebe sama (jedničku), trefného humoru ubylo a spíše přibylo trapných momentů a nudnějších chvilek. I tak jsem si však i zde nalezl několik opravdu povedených scén a legračních pasáží, které dokázali udržet kvalitu tohoto pokračování alespoň na průměrné úrovni. Navíc mě víc než samotný závěr pobavila potitulková scéna s Billem Murraym. 50% (10.04.2020)

Oproti jednotke dvojka po humornej stránke trocha stratila, no ešte stále sa na tom dalo zasmiať. Na druhú stranu ale oceňujem inovatívne nápady zo sveta zombie, napríklad tú evolúciu zombíkov a ich zatriedenie do skupín. Skupina Homer bola fantastická, škoda, že tu s nimi boli iba dve-tri scény. Myslím, že práve tu bol ten zábavný potenciál, ktorý inak chýbal. Ale aj tak slušný nadpriemer. 80/100 (13.01.2020)

Podobně jako první, tak i tento díl pobaví od úplného začátku (a to doslova - myslím už úvodní Columbia pictures). Nepřipravuje sice nic výrazně odlišného, ale to není na škodu. Odmlka 10 let se podepsala jak na vizáži Abigail Breslin (zejména tedy u ní), tak i na vtipech - jsou zdařilé a nepůsobí jako spíchnuté horkou jehlou, což se mnohdy stane, když dvojka vzniká okamžitě po úspěchu jedničky. Kromě celé řady skvělých momentů se tu najdou i logické chyby, což ale ve filmu obdobného ražení není nic, co by divák neodpustil. Herecký ansámbl si to opět užívá, včetně nových postav a pasáž v Elvisově muzeu u Rosarie Dawson patří, podobně jako Babylon a Bílý dům, k těm nejlepším zastavením v této "zombie crazy road movie". (06.01.2020)

Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad. (21.10.2019)