Zrození Planety opic

Režisér Ruperta Wyatta v zájmu moc neprobudí, ale svůj úděl zvládl bravurně. Film má nevídané tempo v obale dramatu s akčními úseky. První třetina Caesarovo dospívání, druhá přináší dramatický zvrat a beznaděj, do které jsou hrdinové uvedeni. Působící tak trošku i jako vězeňské drama, protože Caesar si mezi svými opičími spoluvězni musí nejdříve vydobýt respekt a čelit útokům sadistického „bachaře“ Toma Feltona. Vše uzavírá dynamicky akční finále, ve kterém sledujeme zmiňovaný opičí úprk za svobodou, kde některé scény stojí opravdu za to. Vše do sebe pěkně zapadá a emoce zdařile cukruje vnímavou hudbou Patrick Doyle. Herci James Franco zahrál velmi dobře i s Johnem Lithgowem, který zdaleka nestárne a velmi jsem si ho oblíbil nejen tu, ale i v Dexterovi s pláštěm od krve Trinity killera. Scénář není zbytečně překombinovaný a je velmi na úrovni. Digitální mágové ze studia WETA, kteří mají na svědomí nejen Pána Prstenů, ale třeba také Avatara , nebo King Konga, opět předvedli práci na jedničku a opičáci rozhodně neaspirují pouze na překvapení roku, ale možný krok pro film roku! (12.11.2011)

Uživatel MartinezZ už popsal skoro všechny chyby, které se v tomto "úžasném" zpracování Planety opic povedly vytvořit. Já jen dodám, že proskakovat skrz okno není dobrej nápad, ani pro opice na testosteronu (natož skrz tvrzený sklo) a že autobus není neprůstřelnej. Například kulka ze samopalu vzor 58 (ten z Bratislavy) dokáže prostřelit dvě kola a motor auta a pak ještě zabije hodně lidí. Kulka 9mm lugger z obyčejné pistole nejméně šest popelnic seřazených za sebou nebo dva lidi a ve třetím se zastaví. To jsou ale jen detaily. Mně prostě vadí ta celková hloupost, ta představa autorů, že divák sežere všechno, pokud se mu to naservíruje dostatečně rychle a divoce. Část, než Caesar utekl z rezervace, byla srdcebolně hloupá. Část poté, co utekl, už byla jen hloupá. Víte, co je humorné? Dokonce i Bitva o Planetu opic z roku 1973 vydělala pětinásobek svého rozpočtu, zatímco tento skvost sotva trojnásobek. Herci jsou nepříjemní, nebo nudní, nebo nesympatičtí, opice jsou výrazně uměle počítačové, příběh vypadá jak z pera mastné skvrny, která zůstala na papíře od turistickýho salámu. Upřímně řečeno to je snad i horší, než televizní seriál o Peteovi a Allenovi a Galenovi z osmdesátých let. A tak mi nezbývá, než zakončit (podobně jako ve filmu byla zakončena romantická linka) tedy trapně a hloupě, v mlze a na mostě: "- Počkej! - Co? - Buď opatrný!" (05.09.2011)

Holy monkey shit! Aneb skutečně jeden z nejlepších filmů roku a blockbuster, který je mimořádně opulentní a efektní, aniž by přitom zapomněl, že má být také inteligentní. Což potěší o to víc, že se v prvním plánu jedná stále "jen" o produkt seq/prequelitidy, ve které se současný Hollywood zmítá. BTW Caesar, byť technicky velmi slušný, stále nepředstavuje vrchol, ani revoluci v počítačové animaci, především proto, že je až příliš často evidentně digitální a až příliš často evidentně hraný člověkem. Tuto roli ovšem převzal orangutan Maurice, který se k dokonalosti limitně přibližuje... (20.08.2011)

Máloco mě v životě zděsilo víc než stará Planeta opic. Přesto (právě proto) jsem ji jako dítě žral. Na novinku jsem se nijak netěšil, 3 roky se jí vyhýbal, teď se k ní konečně dostal a jo, byl to velmi sympatický film, s citem a který nikam nepospíchal. A také vlastně jeden z prvních, kde musím speciálně vyzdvihnout CGI, jelikož se snad konečně blýská na lepší časy a digitální efekty už jsou na tom tak dobře, že nepůsobí uměle, začínají příjemně splývat a mít duši. Ze široka vzato tím filmem přímo oslněný nejsem, ale rozhodně jsem se bavil a jsem zvědavý kam to celé dotáhne dvojka. Toto je jedno z mála oživení staré série co nelze označit za zbytečné. (26.07.2014)

Rezonující. Revoltující. Těžko hádat, kde se Rupert Wyatt vzal, ale můžeme být jen rádi, že se dostal k možná nejpřekvapivějšímu trháku posledních let. Tohle opičí zrození totiž nikdo nechtěl vidět, posměšky nad zbytečným remakem nebraly konce a najednou se ozývá jen málokdo. James Franco překvapuje hereckým chameleonstvím, Tom Felton potvrzuje záporáckou tvář a Caesar pak za doprovodu úžasného hudebního doprovodu Patricka Doyla zdolává nejen nejvyšší větve stromů, ale i srdce diváků. I přes pár překvapivých (ale nerušících) logických zakopnutí musím přiznat, že v tomhle tažení chtěl za každou cenu pokračovat a rozlíceným primátům znovu napjatě fandit snad každý. (25.10.2011)