Top Gun: Maverick

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

Po neuvěřitelných 36-ti letech se vrátil Tom Cruise se svojí postavou Peta Michella zpátky na výslunní. Ano, ani teď nechce Tom Cruise svoje fanoušky zklamat a opravdu se pro potřeby filmu naučil létat s americkou bojovou stíhačkou F-14. A to, že natočil materiál ve formě 800 hodin je už jenom bonus. Letecké akční sekvence se poctivě nacvičovali a točili několik měsíců, kdy byli ostatní herci vystavováni přetlaku pod vodou a další vopičárny, který si později můžete dohledat někde na internetu. Pokud jste film už viděli, tak jste jistě ocenili snahu herců i tvůrců, kteří dali přednost reálný filmařině před zeleným a modrým plátnem, který využívají nejenon superhrdinyské žánry, ale i menší a nezávislý filmy, protože každý programátor ví, že vytvořil pozadí na počítači je levnější záležitost než budovat nějaký praktický set reálně cihlu po cihle. Když pak ve filmu vidíte reálný výrazy tváře herců, kdy se jim díky rychlosti a gravitaci různě deformují obličeje, tak to vydá za víc než kterýkoliv CGI fight z moderních blockbusterů. Vrcholem filmu jsou tzv. DOG FIGHTS, kdy se stíhačky vzájemně nahánějí a pokouší se sestřelit jeden druhého. Příběh filmu je poměrně jednoduchý, nenajdete tu žádné zvraty a nebyly byste daleko od pravdy, kdybyste si při sledování řekli, že vám finále filmu připomíná jeden nejmenovaný díl Hvězdných válek… ale to vůbec nevadí, protože Tom Cruise a režisér Nevědomí vyšperkovali všechny ostatní aspekty ve filmu k dokonalosti. Navíc je super, že jedničku vůbec nemusíte vidět, abyste si příběh nového Mavericka užili. Audiovizuální stránku filmu nemusím samozřejmě vůbec kometovat. Za mě byl film obrovský překvapení, který jsem po oznámení nijak nevyhlížel, ale trailery mě utvrdili v opak s tím, že to bude jeden z nejlepších filmů roku. A zatím v mojí TOP trojce je, tak uvidíme jak si proti Maverickovi povedou ostatní film. Pokud náhodou budou tenhle film ještě někde promítat v kinech, ideálně ve 4XD, tak rychle na film vyražte, protože potom z domova to už nebude takový orgasmický zážitek jako z kina. 8,5/10 (02.08.2022)

Tom Cruise si zaslouží obdiv. Jeho nadšení pro práci a zápal, se kterým do ní jde, jen těžko hledají srovnání. A přináší to výsledky. Kdo jiný by dokázal dát dohromady Top Gun, Star Wars Epizodu IV, Železného Orla 2 a knír osmdesátkového pornoherce, a udělat z toho podívanou skoro tak půvabnou jako Jennifer Connelly, a tak zábavnou, že si začnete ťukat na čelo až když uprostřed "rozhodně ne ruské" pustiny hrdinové (btw Miles Teller tu nějakým kouzlem fakt vypadá jako klon Goose) natrefí na letuschopný Tomcat?:) Děkuji za pozornost, dál už v kratších větách;) Top Gun: Maverick je esencí osmdesátkové nostalgie, a nebýt toho se Žhavými Výstřely hraničícím koncem, byl by klenotem žánru. Ladí tu úplně všechno, motorem jednostopého stroje počínaje a piánem v baru konče. Jediným překvapením snad je, že nový Top Gun není reklamou na nejmodernější emerické stroje, ale na staré dobré Superhornety v modernizované verzi. A je to i celkem logicky vysvětleno, a na nerovném boji mezi "hodnými" letouny čtvrté a "zlými" letouny páté generace stojí prakticky celá zápletka. Opravdu jsem si to užil, a silně zvažuju, jestli nedat pět hvězd. A víte co? Začínalo léto, zábava s kamarády byla, a Jennifer doslova zářila;) Takže pojď mi hop, je to vlastně něco jako vidět ve dvanácti Den Nezávislosti, takže se to může:) 90% (28.12.2023)

Že umí Kosinski vizuál i emoce už dávno víme, a zde ho navíc Bruckheimer s Cruisem vedou na velmi příjemné vlně nostalgie. Propojení s původním filmem je doslova láskyplné, motivací postav komplexní a rozšiřující. Fanoušci originálu dostanou více a lépe toho samého, s upgradem akčních scén na dosud neviděnou, fyzicky poctivou leteckou show jako od Nolana. Dávno jsem tak nebyl přikovanej do IMAX sedačky. Pátou hvězdu nedávám, protože dějové schéma prvních 90% stopáže bylo bezpečně předvídatelných, přesně tak, aby pohladilo fanoušky originálu. Finálních 10% stopáže je pak pohádkově báječnou hollywoodskou atrakcí. A potěšilo mě zakomponování postavy Vala Kilmera. (25.05.2022)

Hrozně rád bych u tohoto komentáře vynechal taková ta superlativa začínající na „nej“ a přišel s něčím fakt originálním, ale ona by to u tohoto filmu zrovna byla obrovská škoda. Pokračování Top Gunu je totiž neuvěřitelnej nářez. Od začátku do konce. Herecky ve všech ohledech skvělé. Objeví se herci ze staré gardy, objeví se nové tváře. Dojde k nárazu těchto dvou generací, kde je to přesně takové, jak si dovedete, byť jen, představit. Jenže k těm všem emocím plným nostalgie a vzteku k nerespektujícímu mládí je tu Tom, kterej ze sebe udělá absolutního borce. A nejen svou rolí, ale i svým výkonem. Akční scény jsou totiž reálné, žádné efekty, žádné CGI. Prostě totální hukot, ze kterého Vám po poslední půlhodinové akci bude zvonit v uších ještě druhý den. Jestli tohle není nejlepší pokračování osmdesátkové legendy, tak pak už nevím co. Naprosto oprávněně oslavovaný blockbuster dokazující, že dobrý popkorňák stále existuje. (02.06.2022)