Až vyjde měsíc

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Moonrise Kingdom / MOONRISE KINGDOM / Až vyjde měsíc) - Tak tohle jsem nepochopil nebo to můj mozek nepobral... - 6. 7. 2012 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 2/3 filmu - 20% (17.07.2012)

Anderson zraje a zraje. Ještě lepší zážitek než Fantastic Mr. Fox.. (30.09.2012)

Již jednou jsem psal, že patřím k menšině, která Wese Andersona a jeho filmy zbožňuje a vždy se rád nechám unést do jeho světa. Bohužel "Až vyjde měsíc" stejně jako před pár lety "Darjeeling" není tak kouzelný, jak bych od Wese čekal. I přes všechny jeho obvyklé tvůrčí nápady, (dokonalý střih a neobvyklé úhly a záběry kamery) výborné herce v neobvyklých rolích (opět hvězdné herecké obsazení, tentokrát i s Brucem Willisem) a pro režiséra typický jemný humor a svěží dialogy, nemohu dát vyšší hodnocení. Film mě totiž svým příběhem (zakázaná láska malého táborníka a puberťačky s násilnickými sklony a depresivními pohledy) nedokázal ani nadchnout ani vtáhnout do sebe natolik, abych si ho užil jako předešlé režisérovi počiny, ať už to byla neobvyklá a velmi početná rodinka, putování za záhadným žralokem nebo dobrodružství charismatického lišáka. I tak nadále Wesovi věřím a budu se těšit na jeho další neobvyklý svět. (07.10.2012)

Tento režisér ma asi nikdy nedostane. Toto je jeden z jeho najhorších počinov. Kvalitné herecké obsadenie sa točí okolo ničoho. Stratil som hodinu a pol svojho života. (21.06.2015)

Pro mě jeden z několika nejlepších filmů roku. Rozepsal jsem se: http://scobak.blog.sme.sk/c/303432/Az-vyjde-mesic-Moonrise-Kingdom-Ano-ano-ano.html ■ P.S. Potvrdí kvality filmu, když napíšu, že to chci vidět ještě počtvrté? (14.07.2012)

Andersenovská taškařice, která ale neurazí, ani nenadchne. (20.02.2019)

Hravý mix barev, hudby, vintage krámů a infantilních výstupů, podpořený vypravěčskou gradací napětí v podání pitoreskního Arthura C. Clarka a doplněný velkými jmény, sloužícími jako fant pro návštěvnost kin - pro děti nedětský a pro dospělé nedospělý, přesto jsem si tentokrát nepřála, aby za některé z těch zatracených amerických bouří uletěla střecha Andersonova domu a vycucla ho do vesmíru:-). (22.04.2013)

Dokonale nostalgické, filmařsky invenční a podmanivé. Vypisovat další pozitiva by bylo vlastně jen opakování toho, co už někdo napsal předtím. Vím ale jistě, že tímhle filmem se u mě Wes Anderson konečně zapsal jako režisér, který netočí jen bizarní neuchopitelné snímky, ale jako tvůrce, jehož budoucí kariéru budu se zájmem sledovat. (30.09.2012)

Andersonův Rushmore jsem přijal celkem vlažně, ale za Moonrise Kingdom se rád postavím, co by za kvalitní film velmi podivínského režiséra. Celé to chvílemi působilo tak strašně dětsky a hravě, že mi to dokonce připomínalo trochu tvorbu Michela Gondryho (viz Věčný svit neposkvrněné mysli a Nauka o snech). Perfektní herecké obsazení, které ztvárnilo panoptikum roztodivných ale zároveň neuvěřitelně sympatických postaviček. Vedle toho mě na filmu zaujala vcelku nevšední kamera, přesněji její pohyby a velký důraz na různé detaily ohledně postav, které se neustále opakovaly a působily vtipně (nůžky pro leváky, boty z nedělní školy, "Social Service"). Zkrátka film, který asi není pro každého, ale ten, kdo přistoupí na Andersonova pravidla a podvolí se jeho "poetice", tak bude nadmíru spokojen. (01.10.2012)

Veľmi pekný, kreatívny, zábavný a (ako sa na Andersona samozrejme patrí) patrične uletený film, s množsvom kamerovej exhibicie a estetiky, chce sa mi povedať svojským "trademarkom". Anderson sa rád hrá a tentokrát trafil skutočne do čierneho. Všetky tie známe herecké osobnosti sú len bonbónikom a spríjemnením kulisy, kde prím hrajú dvaja mladí "osudoví zaľúbenci". (11.10.2012)

Když se z přemíry urputné intelektuálské snahy o humor splácá příliš ingrediencí dohromady, ne vždy to znamená dokonalý divácký zážitek nebo alespoň zábava. Někdy z toho může vzejít i docela úporný průjem, který se navíc vleče, je proložen nekonečným množstvím zasmrádajících pšouků (rozuměj hlášek a forků, kterým se ovšem nelze smát, protože jsou stejně jako prdy ve společnosti vrcholně trapné), no a když už se tedy tvůrci nechali unést a ten „zábavný“, infikovaný koláč je na světě, co o něm nerozšířit fámu, že je to neotřelá, chytrá a nevšední komedie plná úžasných herců a životního moudra. Jedlá soda úžasných herců a životní moudra na mě nezabrala, musím se pořád brodit těma sračkama prošpikovanýma hordou nesympatických děcek z dramatického kroužku a přijde mi docela sprosté lákat diváky na vějičku známých xichtů, když výsledkem této „komedie“ je exhaustace a svíravý pocit v konečníku. Už nikdy víc.. (12.10.2012)

Na začiatku som netušila čo idem pozerať, bol to náhodný výber. Hneď po úvodných pár záberoch, mi ale bolo jasné, že som znova po nejakom čase narazila na Wesa Andersona a jeho nezameniteľný režisérsky rukopis. Začiatok ma zajal a páčilo sa mi vykreslenie postáv. Žiaľ ku koncu som už stratila niť, pretože som, priznám sa popri sledovaní filmu riešila aj nejaké tie vianočné prípravy a napriek tomu, že som záver videla, akosi mi to celé unikalo. Zatiaľ teda dávam tri hviezdičky a ak sa mi film niekedy podarí vidieť znovu nevylučujem úpravu môjho súčastného hodnotenia. (27.12.2014)

Pastelovo pestrofarebná detská skladačka o zvláštnej rebélii dvoch teenegerov s tragikomickými figurkami dospelákov šla mimo mňa a moje sklamanie je násobené skutočnosťou, že som sa na film tešil. (28.09.2012)

Mám veľmi rád príbehy detských lások, odkedy som si naplno uvedomil ich jedinečnosť prameniacu z nevinnosti a neskúsenosti. A tvoriacu neopakovateľné spomienky. Moonrise Kingdom je dôkazom toho, že Wes Anderson je ideálny režisér pre natočenie niečoho podobného. On tam totiž zakomponoval mnohé nuansy a odchýlky, ktoré tomu dodávajú čaro, ostávajú v pamäti a nie sú príznačné pre bežnú filmovú reč. A urobil z dospelých (a tiež slávnych hercov) vedľajšie postavy, čo túto podstatu len umocňuje. Ale aby to nevyzeralo, že som sa nechal uniesť...celé je to úžasne absurdná komédia! "Prečo ma považuješ za nepriateľa? Pretože tvoje dievča ma bodlo nožničkami pre ľavákov." A to som takmer opomenul Boba Balabana s postojom Hannibala Lectera a neuveriteľne nepodstatnými geografickými, meteorologickými a neviem ešte akými informáciami, čo (dovolím si tvrdiť) spĺňa úlohu niečoho ako podpis režiséra. (10.04.2013)

Styl Wese Andersona byl pravděpodobně doveden k absolutní dokonalosti. Jeho rukopis, který provází již jeho minulé filmy se v Moonrise Kingdom setkává s dokonalou, téměř kubrickovskou vypiplaností, kterou dnešní kinematografie podle mého trochu postrádá. Konečně tu je někdo, kdo se nám snaží přinést orgastický vizuál bez megalomanie. Jak už je také zvykem, skvělé herecké obsazení a vymazlený soundtrack je samozřejmost. Jen jako vždy, pane Andersone, trochu nám naložte na příběhu. 7/10 (14.07.2012)

Krásná chuťovka pro dospělé, kteří si můžou představovat, o kolik by byl jejich život lepší, kdyby víc trvali na ideálech, kterým věřili v dětství . A vzhledem k tomu, že právě ty ideály děti - bez ohledu na letopočet - stále učí dospělí, a děti jsou tak důvěřivé, a přitom dospělí - a to je smutnější odhalení, než jak je to ve skutečnosti s Ježíškem - se tak už dávno nechovají, musím se ptát po tomhle filmu: Kde se, sakra, stala chyba? ________Proč stále vidím Království vycházejícího Měsíce, ale přitom se chovám jako bych v něj nevěřila? Kde jsem ztratila náušnice ze zelených brouků? Kdy jsem přestala být srdcovou královnou toho muže, po kterém toužím? ____ Krása tohoto snímku spočívá - mimo jiné, ale především - v totální absolutnosti, se kterou děti milují, nenávidí, nebo pomáhají příteli. Všichni víme, že právě tak by to mělo být, a přitom zároveň všichni jsme tu cestu už opustili. _____ Jistě, mohla bych psát o chytrénm střihu, dechberoucích hereckých výkonech´, hudbě, něžném scénáři a vnímávé režii, ale proč? Tenhle snímek je, jako byste si obuli své oblíbené boty. Cítíte se v nich skvěle a dokážete v nich všechno. Škoda, že s nánosem dospělosti ztratíme víru, že je to pravda. ______ Jo, a jak se tady hodně lidí rozvášňuje nad hereckým výkonem a výzorem té dívky, tak mne by - bez ohledu na věk - dostal ten přemoudřelý chlapeček. (31.07.2012)

Andersonovi se povedl - a ve světle jeho dalších filmů myslím, že omylem - jen Život pod vodou. Jeho mimoňská poetika tomu příběhu pěkně sedla, šlo to pěkně po hraně, nesklouzlo to ke kýčovitosti ani blbosti ani přehnanosti. Hodně na tom asi měli podíl herci. Ale jeho poslední filmy jsou běs a hrůza, patetické, přehnané, přebarvičkované, překýčované. Po tomto filmu nebudu mít nikdy rád žlutou barvu. Ostatně, je to barva žárlivosti. Na co asi Anderson žárlí? Přehnané ve všem - herectví, kameře, hudbě, barvách i výpravě. A překvapivě v té přehnanosti tomu chybí nadhled, a nakonec i ten humor a poetika. A že Andersona chytají pedofilní nálady, to by si možná taky mohl nechat pro sebe, nebo natočit Lolitu. (23.10.2012)

Jsem na hranici pěti *. Vizuálně je to strašně pěkný a ten příběh je roztomile ujetej, ale přitom vlastně lidsky uvěřitelnej. Možná nakonec s Wesem Andersenem najdeme nějaké styčné plochy. (22.07.2023)

Dňa 23.7.2012 bola vykonaná inšpekcia premietania filmu Moonrise Kingdom za účelom preskúmania vyššie uvedeného snímku. Po dôkladnom zhliadnutí filmu môžeme vyhlásiť, že sa jedná o dielo príjemne podivné, s úžasným humorom, farebne krásne ladené, s dobre zvolenými hercami v rozkošných dobových odevoch 60tych rokov a pitoresknými postavičkami a pisateľovi soundtracku & tomu kto ju vyberal udeľujeme khaki hudobného bobríka pre výnimočne šikovného skauta. Prvé stretnutie nášho skautského oddielu s oddielom veliteľa Wesa Andersona prebehlo nad očakávania dobre a tešíme sa na opätovné spolupráce v budúcnosti. (Cinema City Aupark - 23.7.2012) (24.07.2012)

Nevím, co si o těch světech myslet, ale rád se do nich vracím... Není zase tolik režisérů, jejichž svět bezpečně rozpoznáte od prvního záběru. Podivné vidění Wese Andersona, taková podivně zvrhlá alternativní realita (zalidněná hvězdami první velikosti) umí naštvat a pohltit zároveň. Anderson podle mě čím dál více tíhne k animované formě i v hraném filmu, opět si hodně bere z dokumentů, dobových stereotypů a zapomenutých artefaktů všeho druhu. Typické prvky Anderson zběsilé rozvíjí, nechá děti mluvit jako dospělé a vytváří z nich nevšední páry. Spojme si to s prapodivným obsazením (většina do toho filmu opticky prostě nepatří) a svéráznou polohou šedesátých let. První polovina této dekády nebyla jen světem proti systémových nálad, ale měla svou unaveně jásající tvář blednoucí konzervatiní obce (viz. Bye Bye Birdie). Anderson si s poloviny šedesátek nebere ikony, nechá proudit opomíjené (nejoblíbenější deska hlavní hrdinky v roce 1965 není žádná rocková vyhrávka, nýbrž LP zapomenuté francouzské pop hvězdičky Francoise Hardy). Původní hudba je taky nezastupitelná, Anderson doslova nesnáší ticho a náznak intimního souznění ničí v zárodku, hudba hraje 80% času, zbytek zabírá ruch a řev. Vítězství chaosu v druhé polovině mi možná trochu vadilo, desítky cameo rolí, upozadění některých hlavních, velká voda a tempo gradující bez nadechnutí asi posledních třicet minut. Pro notoricky znuděné výborná dávka, já se rád i zastavím.. (MFF KV 2012) (01.11.2012)