Valmont

(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) (15.05.2013)

Je to režisérským umem Miloše Formana, nebo snad krásným prostředím barokní Francie, nebo snad nádhernou Annette Bening? Film utekl jako by neměl dvě a 1/4 hodiny, ale pouhých 90 minut. Nenastal moment, kdy bych musel zkontrolovat čas na hodinkách, ve filmu se nevyskytla jediná nudná scéna. Mladý Colin Firth jako Casanova hadra hraje výborně napsanou postavu, stejně jako Annette Bening, tito dva a jejich soupeření je na Valmontu to, co jej dělá tak "nenáročného" a zábavného. A taky vzrušujícího, spousta momentů vyznávání, zklamání, milování. Ještě jsem sice neviděl Nebezpečné známosti, ale jestli jsou ještě lepší než Valmont, mám se na co těšit. (07.01.2008)

Colin Firth a liškou ryšavou Annette Bening by ten film bez problému uhnali i bez asistence náročných kostýmních a výpravných scén. Ale ty zase na druhou stranu po celou dobu příjemně bezslovně budovaly iluzi buržoazní vyprázdněnosti, kdy jedinou kratochvílí mezi znuděnou nižší šlechtou je únavné šilhání po prcu, které je ještě třeba v rámci komplikované společenské etikety nuceno řešit jako LARP. Iluzi světa letních sídel, zámečků, zahrad a banketů ovládá Valmont perfektně a proto v něm funguje ta žádaná frivolnost. Od prvního záběru mi kručelo v gillotině jako nikdy. (08.04.2019)

Formanovho Valmonta som videla chvíľku po Frearsových Nebezpečných známostiach, ktoré sú dobré..ALE..Formanov Valmont má pre mňa čosi naviac: okrem lepšie vybraných hercov (typovo), je to ľahkosť rozprávania, radosť zo života a krutá radosť z intrigovania..A práve tá radosť a sloboda, ktorá je vo Formanovom Valmontovi, ho robí pre mňa príťažlivejším.. Na druhú stranu, ide v konečnom dôsledku o rôzne uhly pohľadu - u Formana na Valmonta a u Frearsa na vzťahy, ale najmä o dvoch rôznych režisérov s odlišným rukopisom..Len majú smolu, že nakrútili takmer súčasne filmy vychádzajúce z jednej predlohy.. (30.04.2005)

neviem čo majú kritici proti Valmontovi ale ja ho považujem za jeden z najlepších Formanových filmov. Kostýmy su skutočne krásne a veľkolepé, príbeh vcelku zaujímavý, herecké obsadenie priam exelentné, hudba skvelý filmový zážitok len podtrhuje. Akurát záver sa končil tak trochu melancholicky, predstavoval som si trochu iné zakončenie. V každom prípade sa mi Formanova verzia páčila viac než Frearsova (28.03.2008)