MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

Úplně si nerochním v tom, jak autoři nakusujou ty vedlejší linky. Anna Torv je nadbytečná, čtvrtej agent úplně a psychicky vyhrocenou Holdenovu epizodku kopnuli po dvou epizodách do autu. Jenomže když Mindhunter hrábne do strun, nechá promlouvat všechny ty nepochopitelně věrný mukly, je všechno najednou v pořádku. A v posledních epizodách v Atlantě dokonce až někde v nebi. (31.08.2019)

Tým lovců sériových vrahů získává podporu shora a může se vrhnout na první celostátně sledovaný případ. Jenže tentokrát to není žadná hra na honěnou, ale setkání s pořádně mazaným manipulátorem. Jak by řekl Ed, psychologický profil je sice fajn, jenže je k dispozici jenom od zabijáků, kteří se nechali chytit... Mrtvých příbývá a opravdový podezřelí stále nikde. S tímhle tempem druhá série neztrácí krok za první. Nabízí o kousek víc ze soukromí vyšetřovatelů, s menším odklonem od Holdena. Ten postupně vystupuje jako větší a větší podivín. Psychologie týmu funguje skvěle a nechává mnoho prostoru pro další sérii. Stejně jako samotné pátrání... (30.10.2019)

Velice specifický typ strachu je divákovi servírován na sříbrném podnose. Děs zde vychází z běžných, pochopitelných situací, které se mohou stát hned ve vedlejsím domě, nebo právě vám (pozdě vystavený procesní příkaz). Minulá řada byla především o Kemperových rozhovorech s Fordem, zde se dostává do popředí McCallanyho Tench. Linie o miminku na kříži, podbarvená Hillovým rozpadajícím se hludebním tématem, místy zpomalí tep za únosnou míru. Je až nepříjemně hmatatelná a často zastiňuje pro úřad klíčové pátrání po černých dětech v Atlantě. Pohovory jsou tentokrát mírně stranou hlavního dění, o to jsou ale ty opravdu důležité hutnější. Mansonovo sólo je samozřejmě vynikající, ale rozhodně není jediné. Nejlepší kriminálka za několik posledních let, navíc v dokonalém fincherovském kabátku. (24.08.2019)

Znovu a podruhé. Mindhunter nenasadil žádnou laťku. Vytvořil svoji linku příběhu, který se nějak odvíjí a nedá se o něm mluvit jako o špatném nebo dobrém. Tvůrci jedou zlatou střední cestu, na kterou určitě dohlíží Fincher, takže dává smysl, že to bude dávat smysl a udržovat své linie. A ty fungují. Není potřeba si něco dokázat nebo se v něčem předhánět. Máme jasně daný příběh, který se po své ose v celku zajímavém měřítku zajímá o naše sériové vrahy. A samozřejmě i s větším finálním vyvrcholením. Nemusí jít o nejlepší seriálovou událost roku, ale stále to je příjemná záležitost na pár hodin, u které se nedá hovořit o ničem jiném než o obohacení. (05.01.2020)

Po skončení druhé řady nemůžu jinak než naléhat na Netflix, aby co nejdříve potvrdil následující řadu(y). David Fincher totiž zkrátka tuhle pachuť na jazyku po skončení seriálu umí...a to se musím přiznat, že mě paradoxně jeho první tři díly bavily nejméně. Jenom on však takhle dobře umí nastavit dílo, které skvěle vygraduje a po jehož skončení se vám chce jen čučet do blba. Samozřejmě to není pouze jeho zásluha, ostatní režiséři jsou svým rukopisem taktéž k nerozeznání odlišnosti feelingu celého seriálu. Dějem se zaobírat nechci, oba hlavní herci jsou opět výborní, tentokrát se o dost víc sází na jejich problémy v soukromí a o to víc se museli Jonathan Groff a Holt McCallany snažit...neumím si moc představit sehranější dvojku. Už jsem mluvil o tom, že chci hned teď další sezónu? (28.08.2019)