Nedotknutelní

Víte, co dělá lenochod, když hoří prales? Hoří taky. Víte, kde najdete kvadruplegika? Tam, kde jste ho nechali. Když si pořídíte sněhuláka, funguje to stejně. Fajn, že někde zas po dlouhé době ukázali rozdíl mezi mrzákem a dementem. Pro ty, co nepochopili ani tak: Kriplkára neznamená, že ten, kdo na ní sedí, je naprosto debilní. Pokud jim nabízíte pomoc, dělejte to tak, aby nevyšlo najevo, že naprosto debilní jste vy. Když se zmrzačíte a jste dost bohatý, může to i na tom vozíku být docela pohodlné posezení. Pokud má kdo něco takového v plánu, tak v tomhle pořadí. Jinak dobré to bylo, i když přiznejme si tu prvoplánovost vývoje vztahu představitelů neslučitelných světů. Ani jeden konflikt? Ani jeden spor, žádné jiné než pozitivní emoce? Zřejmě ve skutečnosti hulili mnohem víc, než nám ukázali. A začít závěrem a pak objasnit, jak jsme se k tomu dopotáceli, to už jsem taky viděla ledaskde jinde. (27.04.2013)

No, jsem zaskočen. Až do dneška jsem neměl absolutně žádné ponětí, že tento film existuje. Pak přišlo jedno doporučení, a já učinil nejrychlejší shlédnutí doporučeného filmu, co jsem kdy udělal. A vyplatilo se. Na začátku skvělá hudba, ze které se mi až ježily vlasy a mrazilo v zádech. Poté přišel dojemný a velice vtipný příběh. No a sladká tečka za závěr byla vrácení se na začátek, to ve mě vytvořilo úžasné pocity. A pak opět ta hudba. Tento film mě zahřál na duši, Francouzi dokázali, že jejich komedie jsou velice kvalitní. (31.03.2012)

Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... (28.05.2012)

"Strom co zpívá? A ještě k tomu německy? Jak dlouho to trvá?" .... "Čtyři hodiny" .... "A doprdele." Film prošpikovaný bezprostředními hláškami jednoho zdánlivě bezvýznamného, nezaměstnaného imigranta, který čirou náhodou spadl do plného úvazku s bydlením na zámku. Konečně jsem také poznala to kouzlo, které mnoho diváků přikovalo k sedačkám. Zachumlaná do deky po namáhavém dni plném obžerství ale s blaženým úsměvem na rtech, jsem si užila právě uplynulých sto dvanáct minut. "Víte, kde vždy najdete kvadruplegika?" ... "To nevím." ... "Tam, kde jste ho nechal." :-) (26.12.2015)

Příjemná humorná dramatická komedie se sympatickými hlavními hrdiny, která sem tam zaperlí nějakým černým/nekorektním vtípkem, ale ve výsledku je to stejně jen klasická dobrosrdečná lidská pohádka s humanistickým poselstvím. Aneb film, který není VŮBEC ničím výjimečný. A právě proto se mu tu dostává až přílišné pozornosti, neboť svou výjimečností nemůže nikoho srát. Je to zkrátka takové všeobecně líbivé. 7/10 (09.03.2012)