Ten třetí

Tak tohle mi fakt sedlo. Mám rád filmy, které nutí diváka přemýšlet, což v závěru divák musí. Na druhou stranu, jestli jsem to pochopil dobře, tak jsem z té poenty trochu rozpačitej. I když, když se nad tím zpětně zamyslím, dalo se čekat, že to takhle nějak dopadne. To že si režisér s divákem hraje mi vůbec nevadí. V tomhle případě jsem rád loutkou, se kterou si rejža dělá co chce. (24.03.2015)

Škoda té utahanosti a unavenosti děje, který nedokáže celou stopáž diktovat tempo a bavit. Můj zájem tak postupem času solidně upadal. Co hůř, film nedokáže pořádně vytěžit námětové možnosti. Máme tu velký herecký kádr, životní situace, spousta zvučných jmen, ale velmi nekonzistentní příběh s přestřelenou stopáží. Tentokrát zkrátka Paulově práci neříkám pane. V rámci myšlenky s vyprávěním (psaním knihy) z vlastního života a propletení osudu lidí jsem nějak postrádal smysl role Miluše Kunisové a její rozvrácené rodinky a celé to mělo být mnohem provázanější, šokující, překvapující, emotivnější... prostě tak, aby to těch 137 minut sežral s gradací a větší záživností. (20.03.2015)

I bída může mít velké ambice, stačí se převlíknout za vztahovou artovku s tématem vykoupení, následně diváctvu zavázat oči, třikrát zatočit a tápejte si v hlubinách pisálkových běsů v podání ponuré party, sestavené ze zvučných hereckých jmen... jinými slovy - komu se nechce topit v nudě a zároveň řešit rébusy zakleté do podivných slovních hříček a prudkých změn nálad i výrazů, ať poslední kousek Paula Haggise vynechá, pokud se tedy nějak hlouběji nezajímá o psychohygienu literárním ležákem roku. (04.11.2014)

Ne že by mě to bavilo od začátku a bez přestávky, ale moje reakce při titulkách: WOW. Sto procent to neni, ale pět hvězdiček zaslouženě. Být v kině, tak jsem možná i zatleskala. :)) Po dlouhé době jsem si uvědomila kolik se toho dá říct beze slov. Tenhle film je důkazem toho, že pokud se určitý věci řeknou, ztratěj hodně na svym významu. Musela jsem to sem napsat, i když jsem se tim dostala přesně (20.09.2014)

Bohužiaľ nemôžem zdieľať to nadšenie a radosť z videného ako je to tu u väčšiny. Polovica filmu je spleť niečoho o čom nikto netuší o čo vlastne ide. Čo síce v poslednej dekáde dá zmysel a mozaika do seba zapadne (dokonca i s prekvapivým rozuzlením), ale skladačky ako také vo mne budili nezáujem a laxnosť. Až na pár scénok (najmä láskyplné hašterenie Liama s Oliviou), ktoré potešili a pretrhli nudu som vlastne snímkom sklamaný, a ani skvelé vyústenie "popretrhávaného klbka životnej knihy" mi môj pohľad na film nezmenilo. (20.10.2015)